Velkým tématem posledních týdnů je vládou provedené částečné naúčtování nákladů koronavirových kompenzací živnostníkům na vrub rozpočtů obcí a krajů. Tato věc sama o sobě nakonec zřejmě míří k pozitivnímu vyústění: vypadá to, že vláda ustoupí spojené frontě opozice a komunálních politiků a osvojí si návrh, který vzešel ze Senátu, aby územním samosprávám byla rovněž jednorázově poskytnuta zákonem definovaná náhrada. Konec dobrý, všechno dobré? Ne tak docela. V celém příběhu, který se odehrává na pozadí docela složitého systému přerozdělování výnosů daní mezi stát a územní samosprávné celky, totiž zaniká, že ty největší problémy máme teprve před sebou. 

Jde o tohle: velká část toho, co samosprávy – obce a kraje – dělají v takzvané „samostatné“ působnosti, jsou ve skutečnosti jejich povinnosti uložené jim státem. Obce a kraje například mají povinnost pro své spádové území zřizovat školy a poskytovat jim materiální vybavení, podobně také ve vztahu k jiným zařízením, například sociálním nebo zdravotním; mají povinnost starat se o silnice; zabezpečovat dopravní obslužnost, a tak dále. Stát prostřednictvím detailních právních předpisů také definuje konkrétní nároky na to, jak plnění těchto „samosprávných“ úkolů obcí a krajů má vypadat. 

Dále čtěte

Deník FORUM 24 prosí o vaši pomoc při obraně liberální demokracie

Česká republika je v moci nedemokratických a autoritářských sil, které pohrdají právním řádem i ústavou. Prezident Miloš Zeman nerespektuje principy…

Co obce a kraje tak úplně nemají, jsou vlastní příjmy. Základním zdrojem financování obcí a krajů jsou podíly na výnosu takzvaných sdílených daní. Jde o příjmy státního rozpočtu, které jsou podle zákonem určeného klíče dále přerozdělovány v určitém objemu územním samosprávám. Ačkoli komunální a regionální sféra si zvykla nahlížet na tyto příjmy jako na „vlastní“, vývoj posledních týdnů ukázal, že takhle snadné to není. To, o čem roky předtím psali mimo jakýkoli zájem širší veřejnosti i samosprávné praxe jen teoretici správního práva – tedy že český systém sdílených daní je ve skutečnosti blíže přidělování neúčelových dotací samosprávám ze strany státu podle formule nastavené zákonem, se najednou stalo bolestivou realitou. 

A nejde jen o zjištění, že příjmy obcí a krajů reálně z moci parlamentní většiny disponuje stát, ale zejména o to, že obce a kraje mají malou možnost ovlivnit nejen vymezení svých nejpodstatnějších úkolů, ale i výši k tomu potřebných příjmů jako takovou. Jinými slovy, samospráva, na kterou stát delegoval zajištění podstatných veřejných služeb každodenního života, stojí ekonomicky na hliněných nohou. A právě tohle – ještě více než dopady jednoho konkrétního rozhodnutí současné vlády – musíme vyřešit. 

Dlouhodobě se prostě nelze tvářit, že územní samosprávy nám zajistí školy, domovy pro seniory, silnice, autobusy, vlaky a plno další věcí, aniž bychom se bavili o tom, kde na to mají brát peníze. Možností, jak k tomu přistoupit, je řada. Přinejmenším by se však v rámci současného pojetí legislativy mělo začít tím, že definujeme minimální zaručenou výši příjmu obce a kraje na obyvatele, který by měl být v nějakém vztahu vůči zákonem očekávaným základním úkolům územních samospráv. Dále bychom se měli podívat na nynější rozdíly ve výši přídělů na obyvatele zejména u krajů – nejhůře financovaný kraj dnes podle zákona dostává na obyvatele téměř o polovinu méně peněz než kraj nejlépe financovaný, přičemž důvody, proč tomu tak je, jsou dnes už v podstatě historické. A nakonec bychom se celkově měli zabývat způsobem ekonomického zajištění územních samospráv včetně toho, zda by obce a kraje neměly mít větší možnost výši svých příjmů ovlivňovat, jak tomu bývá v řadě jiných zemí.

Jde o mimořádně náročné téma, které v mnoha ohledech bude představovat velmi kyselé jablko. Pokud do něj ale včas nekousneme, hrozí nám při některých scénářích vývoje, že začneme pozorovat významné zhoršování kvality každodenních veřejných služeb, v některých případech možná i jejich kolaps. A nemusí jít jen o scénář nějakého razantního a delší dobu trvajícího poklesu ekonomiky, ale myslet je třeba například i jen na financování různých sociálních zařízení a služeb, které v řadě případů jedou na evropských dotacích, a přitom se blíží doba, kdy naše země bude v eurofondech čistým plátcem. Čas přemýšlet o celkovém způsobu financování veřejných služeb poskytovaných samosprávami je právě teď. 

Autor je kandidát na hejtmana Jihomoravského kraje za ODS.