Senátní zahraniční výbor jednomyslně podpořil začlenění Finska a Švédska do Severoatlantické aliance (NATO). Ve středu návrh hladce schválila také horní komora. Senátor a prezidentský kandidát Pavel Fischer považuje ratifikaci rozšíření NATO za zcela zásadní. Podle něj budou mít obě severské země pro alianci obrovský přínos, poukázal například na jejich zpravodajské schopnosti. Právě o Rusku toho vědí tolik, že sdílení informací s nimi v rámci NATO posílí celou alianci, říká v rozhovoru pro deník FORUM 24.
Senát ve středu podle očekávání hladce schválil rozšíření Severoatlantické aliance o Finsko a Švédsko. Souhlas za Česko se začleněním obou skandinávských zemí musí dodat ještě poslanecká sněmovna a podepsat prezident. Přihlášky obou zemí kromě Česka zatím z celé třicítky členských států aliance neratifikovalo Slovensko, Maďarsko, Španělsko, Portugalsko, Řecko a Turecko. Hrozí, že bude Česká republika poslední?
Ratifikace rozšíření NATO je zcela zásadní a neměli bychom ji prodlužovat. Doufám, že Česká republika poslední nebude. Společně s kolegy z výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost jsme ratifikaci protokolů o přístupu Švédska a Finska schválili jednomyslně, navíc jsme zasedali v plném počtu a doporučili zrychlené projednání. Senátoři považují rozšíření NATO za naši prioritu. A já to vidím úplně stejně.
Například Turecko dříve vstup obou zemí blokovalo, dají se s ratifikováním přihlášek očekávat nějaké komplikace?
Komplikace neočekávám, ale otevřenou demokratickou diskusi naopak vítám. Spojenci v rámci NATO nemají povinnost být ve všem přes kopírák stejní. Naopak je velkou silou Severoatlantické aliance, že se jednotlivé státy doplňují a v tom podstatném dokážou najít shodu. Vstup Švédska a Finska je ten případ.
Co Finsko a Švédsko do aliance přinesou? Proč je dobře, že se obě země do NATO rozhodly vstoupit?
Obě země jsou mimořádně dobře integrovány – téměř každý týden probíhají společná cvičení s Norskem a dalšími státy NATO. Přinášejí mimořádné schopnosti. Švédsko má silné námořnictvo včetně ponorek, jeho vzdušné síly mají snad devadesát nadzvukových gripenů. A Finsko je také velmoc – jeho dělostřelectvo nebo pozemní síly patří k tomu nejlepšímu.
Švédsko a Finsko jsou na vstup do NATO připraveny a jejich ozbrojené síly jsou v takové kondici, že bychom si o tom jako členský stát mohli nechat zdát. Rozhodně jde o obrovský přínos, a to i s ohledem na jejich zpravodajské schopnosti. Právě o Rusku toho vědí tolik, že sdílení informací s nimi v rámci NATO posílí celou alianci.
Rusko už dříve kvůli přístupu severských států vyhrožovalo vojenskou akcí. Hrozí nějaká ruská odveta, nebo útok například na Finsko?
Ne, Rusko dobře zná mimořádné schopnosti Finska. Finsko je z hlediska obrany velmoc. Pozemní síly a dělostřelectvo Finska patří k vůbec nejlepším. A Finsko dokáže v rekordním čase provést mobilizaci, která počítá s devíti sty mužů a žen ve zbrani. Jeho školství je vzorem, takže i malé děti tam nejen brzy čtou, ale umí rozlišovat pravdu od dezinformací. Jistě, mohli byste namítnout, že nevidím do hlav ruských velitelů. Ale v solidaritě spojenců je velká síla, Moskva to dobře ví a musí s tím počítat.
Měly by se i ostatní státy NATO připravit na nějaké ruské odvetné akce, ať už by šlo šíření dezinformací, nebo kybernetické útoky?
Ano. Včera bylo pozdě. Kybernetické útoky jsou dnes realitou a ohrožují veřejné instituce. Připomeňme si jenom útoky na nemocnice, k nimž docházelo během pandemie. Záměrem Ruska je podlomit důvěru občanů v demokracii, tomu musíme chytře čelit. Nejen jako NATO, ale také jako Česká republika. Odpovědnost z vlády nikdo nesejme.
V souvislosti s válkou na Ukrajině prezident Volodymyr Zelenskyj ve středu prohlásil, že válka musí skončit osvobozením Krymu. Je reálné, že by se to Ukrajině povedlo?
Není na místě, abych korigoval nebo interpretoval slova prezidenta země, která statečně bojuje a čelí doslova smrtelné hrozbě. Ukrajincům musíme umět naslouchat. A z mých rozhovorů s kolegy v ukrajinském parlamentu vyplývá, že mají obrovské odhodlání svou zemi osvobodit. Naší povinností je, abychom jim v tom všemožně pomáhali.
V poslední době se zvýšilo také napětí mezi Čínou a Tchaj-wanem kvůli návštěvě předsedkyně Sněmovny reprezentantů Spojených států amerických Nancy Pelosiové. Myslíte si, že mezi Čínou a Tchaj-wanem hrozí vojenský střet?
Čína jako stálý člen Rady bezpečnosti OSN musí znát text Charty OSN. V ní stojí, že případné spory nelze řešit násilím. V Chartě OSN je také ukotven princip sebeurčení. Čína by měla méně řinčet zbraněmi a vyhrožovat, měla by naopak více naslouchat Tchajwancům. Vždyť oni nejlépe vědí, co sami chtějí. Mají vlastní armádu, vlastní zákony, vlastní prezidentku a vlastní poslance. A proto mají svaté právo být aktérem svého osudu. Pokud o nich bude rozhodovat politbyro tisíce kilometrů daleko, pak je to faul.
A návštěva Nancy Pelosiové? Nebyla rozhodně první, předseda Sněmovny reprezentantů navštívil Tchaj-wan už před dvaceti lety. Takže pokud se něco změnilo, pak je to čínská komunistická strana. Manévry, které čínská osvobozenecká armáda provádí, ohrožují celý region. Jejich střely narušují suverenitu Japonska a Tchaj-wanu, jejich blokáda námořních a leteckých cest ohrožuje dokonce i Evropu. Osobně doporučuji, aby se nebezpečnými aktivitami Číny zabývala Rada bezpečnosti OSN.
Bylo to rozhodnutí Pelosiové o návštěvě ostrova z vašeho pohledu v době, kdy se válčí v Evropě, správné?
Rusko a Čína jsou spojenci. Rusko se dopustilo válečné agrese proti Ukrajině a diskvalifikovalo se jako člen mezinárodního společenství. Vždyť pošlapalo Chartu OSN a chová se, jako by na ně neplatila mezinárodní pravidla. Ruské chování nelze tolerovat. Čína je spolupachatelem, protože Rusku vyslovuje otevřeně podporu a společně blokují OSN. Čína se u Ruska učí a ohrožuje Tchaj-wan.
Nejsme ale bezbranní, konfliktu i my můžeme pomoci zabránit. Například tím, že s Tchaj-wanem budeme rozvíjet politické a obchodní vztahy. Tím zvýšíme náklady pro Peking, kdyby tamní komunistické funkcionáře náhodou napadlo zaútočit. A v tomto smyslu je návštěva Nancy Pelosiové dlouhodobě velmi přínosná.