Česká republika je součástí Evropy a jako členská země EU se musí srovnat i s tím, že je nejvyšší čas přesunout strategickou výrobu z Číny do bezpečnějších teritorií, říká senátor a předseda bezpečnostně-zahraničního výboru senátu Pavel Fischer v rozhovoru pro deník FORUM 24. Zdaleka se však podle něj nejedná jen o problém naší země. Jak dále totiž upozorňuje, Evropská komise dokonce nedávno označila Peking za původce dezinformační kampaně, která měla během pandemie za cíl destabilizovat země Evropy.
Nový slovenský ministr obrany Jaroslav Naď řekl v rozhovoru pro Aktuálně.cz, že čínské zásahy do politiky jsou u nás viditelnější, jelikož Čína podle něj vyhodnotila naši politickou reprezentaci jako Číně více nakloněnou. Váš názor?
Nechci srovnávat Slovenskou a Českou republiku. Je ale pravdou, že se o tlaku Číny na některé kruhy v Praze psalo určitě mnohem více, a tak se dostaly na světlo i otázky, které s tím souvisejí. Měly raketově narůst čínské investice, ale nebylo z toho nic. Prezident měl čínského občana za svého oficiálního poradce, to je věc nevídaná, a pak se zjistilo, že je tento poradce součástí pochybné firmy, která je rovněž vyšetřována za korupci obrovského rozsahu v sídle OSN. A když si k tomu připočteme, že si dal Miloš Zeman za cíl naučit se v Číně metody, jak stabilizovat společnost, člověka až zamrazí. Teprve uvidíme, jaké náklady tahle ofenzíva nakonec bude mít.
Pan Naď českou roli pro Čínu zároveň přirovnal k činnosti mezinárodního hubu, ze kterého působí ve více zemích. Jaké je čínské postavení v ČR podle vás? Nemá pravdu?
S panem ministrem jsme s kolegy senátory jednali, a byla tedy příležitost dotknout se i strategických bezpečnostních témat. V zásadních otázkách jsme našli velmi rychle společnou řeč. Je tu potenciál pro další posílení spolupráce mezi našimi zeměmi, Českou a Slovenskou republikou, a to i v oblasti obrany i bezpečnosti. A nyní k tomu mezinárodnímu hubu, mně se situace jeví jinak. Čínská diplomacie zavelela do útoku, a proto můžeme na všech kontinentech pozorovat zvýšenou aktivitu ve prospěch čínských zájmů. Jde o globální téma – a jako takové ho musíme také brát. Ano, i v České republice je to vidět, ale rozhodně bych neřekl, že jsme mezinárodní křižovatkou pro Peking. Takových míst je v Evropě a ve světě celá řada. Mohou to být přístavy, firmy nebo významné instituce.
Nepředstavujeme nyní pro ostatní členské země Evropské unie de facto přítěž? Český premiér Andrej Babiš (ANO) čelí kvůli střetu zájmů obvinění z neoprávněného čerpání dotací, a prostřednictvím naší země má tedy podle některých pronikat čínský vliv do dalších států.
V jistém smyslu ano. V Evropském parlamentu se sice přijímá řada rezolucí, ale jenom dvakrát se dostal na paškál předseda vlády členské země. Byli to Viktor Orbán a Andrej Babiš. Svým způsobem jsme tedy výjimeční. Při čtení té rezoluce jsem si uvědomil, jak moc je situace vážná, text popisuje celou řadu případů, v nichž Agrofert zkoušel neoprávněně čerpat dotace ze společných evropských peněz. A jsou tam i příklady, jak nedostatečně fungovala státní správa u nás, jako by si instituce v ČR nevěděly rady s tak vlivným aktérem. A proto je to čtení těžké. Styděl jsem se. Už nejde o špatnou pověst nějakého agrokombinátu, tu může vzít čert. Jde o dobré jméno České republiky. A to může mít vážné dopady na každého občana ČR, pokud s tím tedy nebudeme nic dělat.
V souvislosti s čínskými dodávkami ochranných pomůcek také zaznívá kritika, že si nás dodávkami roušek a respirátorů Čína do budoucna geopoliticky koupila. Sdílíte tuto obavu?
Ano. Je naprosto v pořádku nakupovat ochranné pomůcky v zahraničí, bylo jich třeba miliony. Ale to, co je v pořádku pro první týden, nebo první měsíc od vypuknutí krize, se nesmí stát pravidlem napořád. A tady vláda udělala několik pochybení, a sice nenakupovala jinde v zahraničí, přestože se nabízely nákupy i z jiných kontinentů a od jiných dodavatelů, nejen z Číny. A pokud domácím výrobcům zakázala vývozy na společný evropský trh, a pak jim sdělila, že jsou navíc moc malí a že nedokážou pokrýt poptávku v ČR, tak je to hrubá chyba. Zoufalí výrobci se obraceli i na nás senátory – vím proto z první ruky, jak nedobytné pro ně byly úřady České republiky, které si přitom platí ze svých daní. Naše země je nejvíce průmyslovou zemí v Evropě. Upravit linky na výrobu respirátorů a roušek se mohlo podařit velmi rychle. Mohli jsme vybudovat robustní kapacity výroby, která by pokryla nejen potřeby naší země, ale celého regionu. Jenže vláda tu příležitost promarnila, chovala se nesystémově, a tak uspěla jako pilný nákupčí, ale ze strategického rozvoje našeho hospodářství dočista propadla.
Mimochodem i poslední výroční zpráva BIS za rok 2018 poukazovala na zvýšení intenzity i rozsahu špionážních aktivit Číny. Do kdy byste datoval počátek tohoto nárůstu? Zvýšily se zde čínské aktivity s nástupem Miloše Zemana do čela prezidentského úřadu v roce 2013?
Výroční zprávy BIS studuji pravidelně, pro práci šéfa výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost je to povinná četba. Nedávno jsme analyzovali, jak se v nich v průběhu několika desetiletí objevuje zájem ruských a čínských aktérů o náš energetický sektor. I proto jsme přijali ve výboru ostré usnesení, jímž vládě doporučujeme, aby z bezpečnostních důvodů nenechala soutěžit v dostavbě jaderných bloků uchazeče z Ruska a Číny. Tyto země mají totiž jedno společné: chovají se k nám nepřátelsky. Rostoucí aktivity bylo možné pozorovat i v minulosti, je ale pravda, že s nástupem Miloše Zemana, který kontinuálně prosazuje nebývale vstřícnou až servilní politiku vůči Pekingu a Moskvě, se situace výrazně zhoršila. A lze to najít i ve výročních zprávách BIS.
Jaké změny v česko-čínských vztazích pozorujete jako předseda senátního výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost v poslední době?
Čína a její agresivní politika je dnes globální téma. Při našich jednáních s partnery v různých zemích NATO nebo EU se pravidelně o Číně jedná, i když to třeba ani nebylo předem v plánu. Evropská komise nedávno vůbec poprvé označila Peking jako původce masivní dezinformační kampaně, která měla během pandemie za cíl destabilizovat země Evropy. A to je problém, se kterým musí i naše politická reprezentace pracovat. Česká republika je součástí Evropy a jako členská země EU se musí srovnat i s tím, že je nejvyšší čas přesunout strategickou výrobu z Číny do bezpečnějších teritorií. Komunistická strana Číny se totiž rozhodla udržet se u moci za každou cenu a důsledkem je, že Čína nerespektuje ani ty závazky, k nimž se sama dobrovolně přihlásila – například při správě správního území Hongkongu. Mimo jiné je z toho třeba vyvodit odpovídající doporučení pro české firmy.
Vláda by jim neměla nadále doporučovat, že je čínský trh bezpečný a že bude možné na něm bez starostí i nadále vydělávat. Firmám totiž porostou třeba náklady na pojištění rizik. Otáčí se vítr, a proto je třeba včas začít mluvit i o tom, co se s Čínou nepodařilo. Například když mluvíme o špatném stavu hospodaření Smartwings a státních zárukách, se kterými mimochodem zásadně nesouhlasím, tak musíme vzít na zřetel, že do této společnosti vstoupil v roce 2016 čínský státní investiční fond. Možná by mohli představitelé této i dalších velkých firem veřejnosti říct, jak složité je podnikat s čínským partnerem. Na veřejném slyšení v Senátu k tématu bezpečnosti a obchodování s Čínou jsme takových příkladů slyšeli hned několik.
