Začala další vlna covidu, říká v rozhovoru pro deník FORUM 24 evoluční biolog, profesor Jaroslav Flegr. Hlavní příčinou je podle něj příchod nové varianty omikronu, která je už natolik infekční, že se dokáže šířit i v letních podmínkách. Flegr zároveň očekává, že se vrátí povinnost nošení respirátorů.
Nakažených covidem-19 v Česku několikátý týden v řadě přibývá. Od začátku minulého týdne hlásí laboratoře za pracovní dny více než tisíc nakažených denně, za pondělí to dokonce bylo přes 2 tisíce. Znamená to, že začala další vlna covidu?
Ano, začala další vlna. Hlavní příčinou je příchod nové varianty omikronu, která je už natolik infekční, že se dokáže šířit i v letních podmínkách. Navíc nákaze touto variantou nezabrání imunita proti předchozím variantám viru.
Jak je aktuální varianta viru, která se v České republice šíří, nebezpečná? Pokud bychom to měli srovnat s těmi předchozími.
Jedná se o variantu omikronu označovanou kódem BA.5. Je ještě infekčnější než omikron. V zimních podmínkách, kdy se Češi zdržují více v místnostech a kdy mívají většinou nedostatek vitamínu D, bychom už v této fázi epidemické vlny měli desítky tisíc nakažených denně. A kdybychom navíc neměli z velké části imunitu proti těžké formě onemocnění získanou očkováním či proděláním nemoci, měli bychom už nyní přeplněné nemocnice. Vůbec nechci pomyslet na možnost, že by takto infekční varianta přišla už na jaře 2020, kdy nebyly k dispozici vakcíny, kvalitní respirátory ani kapacity pro masové testování.
Jste překvapen, že se čísla zhoršují už od začátku letních prázdnin?
Ano i ne. Ještě v dubnu jsem věřil, že do října budeme mít víceméně klid. Jenže už v květnu se ukázalo, že se nová vlna epidemie rozjíždí v řadě evropských zemí a začalo být jasné, že ani nás tenhle vývoj nemine.
Jaký bude podle vás další vývoj?
Pro odpověď se stačí podívat na situaci v okolních zemích. Počty nakažených opět vystoupají na vyšší jednotky tisíc nakažených za den a poté začnou klesat. Jak vysoko vlna vystoupá a kolik přinese obětí, záleží na přijatých protiepidemických opatřeních a na tom, jak jsou tato opatření v té či které zemi dodržována. Proč dojde nakonec k poklesu, zatím vlastně nevíme. Roli zde téměř jistě hraje takzvaná behaviorální imunita – vrozené změny chování lidí v podmínkách, kdy jim hrozí infekce. V jedné naší studii jsme ukázali, že v takové situaci si například instinktivně udržujeme větší fyzické odstupy od jiných osob, přičemž velikost těchto odstupů těsně souvisí s počtem obětí onemocnění v daném týdnu.
Osobně však tipuji, že v ukončení jednotlivých vln covidu hraje důležitou roli i přechodná imunita osob, které se setkaly s malými dávkami viru. Takové osoby většinou ani neonemocní, ale stanou se na řadu týdnů rezistentními vůči nákaze a tedy i vůči jejímu šíření. Díky tomu na čas poklesne reprodukční číslo viru v populaci a epidemie se zastaví. Rovnou však upozorňuji, že tohle je můj osobní názor, nikoli všeobecně uznávaná vědecká teorie.
Je tedy při pohledu na aktuální čísla nakažených na místě panikařit?
Panikařit není na místě nikdy. A v současnosti už teprve ne. Většina z nás už má nákazou či očkováním získanou imunitu proti těžkému průběhu covidu, takže ty nejhorší důsledky covidu nám nehrozí. Ovšem ani o ty lehčí není co stát. I dopady středně těžkého covidu na zdraví a mentální výkonnost mohou přetrvávat měsíce či roky a u řady lidí budou možná trvalé.
Mohou být očkovaní lidé v klidu?
Asi je to to nejlepší, co mohou nyní udělat. A chovat se rozumně, vyhýbat se rizikovým místům a aktivitám. Čas hraje pro nás. Brzy budeme mít k dispozici nové léky a nové vakcíny, které budou ještě více snižovat riziko těžkého i středně těžkého průběhu onemocnění a tedy i riziko jeho následků. Také příští varianty virů budou nejspíš méně virulentní než ty dnešní – budou nakaženým méně ubližovat. Čím později se tedy člověk nakazí, tím lépe.
Jak by se vlastně měli lidé v současné situaci chovat?
Chovat se rozumně a vyhýbat se nákaze. Kdo není očkován a zatím nákazu ani neprodělal, ten by se měl nechat okamžitě naočkovat. Nečekat až do podzimu. Málo se to ví, ale pro lidi bez imunity je omikron a jeho varianty stejně nebezpečný, jako původní wuhanská varianta, která pozabíjela asi 20 tisíc našich spoluobčanů a sebrala na dlouhou dobu zdraví a radost ze života stovkám tisíců dalších.
Od vlády ani od ministerstva zdravotnictví však zatím nějaká zásadní prohlášení neslyšíme. Co byste od nich vy aktuálně očekával?
Především bych očekával, že pro nás už konečně obstarají účinný lék Paxlovid. Je ostuda našeho zdravotnictví i celého Česka, že zatím u nás k dispozici není. Dál bych očekával, že nás seznámí s průběhem příprav na podzimní a zimní vlnu. Po trpkých zkušenostech z minulých let bych naléhavě doporučoval, abychom se nepokoušeli vynalézat žárovku a místo toho okopírovali obdobné plány od zemí, které epidemii zvládly úspěšně – tedy v podstatě od kterékoli země ležící na západ od nás. Jestli mermomocí chceme něco originálního českého, tak můžeme přes léto vypsat veřejnou soutěž na hromadné a levné PCR testování. Když říkám hromadné a levné, tak myslím minimálně milion vzorků denně za cenu maximálně 150 korun za vzorek včetně odběru. Řada našich laboratoří by toto zadání dokázala hravě splnit a ještě by na tom měla přiměřený zisk. Masivní preventivní testování dokáže včas zastavit i velmi silnou epidemickou vlnu.
Měla by se podle vás vrátit nějaká protiepidemická opatření? Je na místě také například plošné testování?
V současné vlně asi jen respirátory ve veřejné dopravě a v některých vnitřních prostorech. V té zimní určitě plošné preventivní testování – po vakcinaci je patrně druhé nejlevnější a nejúčinnější opatření. A všude tam, kde je to možné, i práce z domova. Omezení hromadných akcí během vrcholící epidemické vlny by mělo být samozřejmostí. Ale to nejdůležitější – přestaňme se konečně hloupě handrkovat, co si kdo myslíme, že je či není účinné. Nechme odborníky vyhodnotit, co skutečně fungovalo a co nikoli. Dat z mnoha zemí už máme pro takové srovnání dostatek. A v zájmu objektivity, nespoléhejme na názory našich Flegrů, Beranů, Hořejších, Prymulů či Hostomských, a tím méně na názory našich neúplatných a vysoce kvalifikovaných úředníků a expertů na ministerstvu zdravotnictví. Podívejme se, k čemu došli odborníci v nejúspěšnějších evropských zemích, a okopírujme jejich protiepidemické plány.
Očekáváte, že opět nasadíme respirátory?
Jistě. A doufám, že podobně jako v řadě lidnatých asijských zemí si je budeme nasazovat v chřipkové sezóně i při podezření na jakékoli respirační onemocnění už trvale. Především z ohleduplnosti k našemu okolí, ale také jako účinný prostředek vlastní ochrany před nákazou.
Podaří se vládě ještě někoho přesvědčit, aby dodržoval případná zavedená protiepidemická opatření?
Podaří. Otázkou pouze je, kolik těch přesvědčených bude. Doufám, že tato vláda bude v tomto ohledu úspěšnější než ta, v jejímž čele stál trestně stíhaný, ulhaný, kňourající estébák. Část odpůrců opatření totiž vyjadřovala odporem k protiepidemickým opatřením svůj odpor vůči tehdejší vládě a jejím představitelům. Také je důležité, že po útoku Ruska na Ukrajinu umlkla nebo se alespoň zdiskreditovala velká část proruských dezinformačních webů a jejich zdejších přisluhovačů. Právě proruské weby byly primárně zodpovědné za šíření lží týkajících se účinnosti protiepidemických opatření a vakcín i za systematickou snahu o diskreditaci osob, které se snažily s epidemií bojovat. Nezbývá než doufat, že zákeřný útok na Ukrajinu otevřel mnoha lidem oči natolik doširoka, aby si konečně uvědomili, že jsme už roky terčem bezohledné, jednostranně vedené hybridní války. V té se Rusové snaží poštvat proti sobě i proti vlastním vládám obyvatele jednotlivých demokratických států a výhledově vyvolat rozpad či zásadní oslabení Evropské unie a USA. Pandemie jim hodně pomohla, ale březnovým útokem na Ukrajinu si to nejspíš zase dost pokazili.
Ještě k něčemu pozitivnějšímu. Viděl jsem, že jste napsal novou knihu s názvem Milý Micíku aneb Covid v Kocourkově. O čem je?
Jedná se o soubor textů ilustrujících a komentujících vývoj pandemie v Česku. Vysvětluji v ní zákonitosti epidemiologie, evoluční biologie, imunologie a virologie svému zvědavému a přidrzlému kocourkovi Micíkovi. Ve skutečnosti jsou texty pochopitelně určeny nekočičímu publiku. Kniha vznikala vlastně dosti samovolně. Výsledkem je bohatě ilustrovaná a hodně osobně laděná kronika velmi zpackaného zápasu s pandemií v jedné nejmenované evropské zemi. Doufám, že docela zábavná a do budoucna poučná.