NÁZOR / Jaroslav Foldyna dostal v Parlamentních listech (14. září) několik příjemných a návodných otázek. Jednou z nich bylo, „v čem je Ústí a Ústecký kraj specifický a na co může být hrdý“. Dozvěděli jsme se, že na severu žijí „hrdí burani“ a že toto označení považuje za lichotku. Pro jednou mu věříme, že to myslí vážně a že se tomu s celou SPD plně přizpůsobují.
Na koho se útvar Tomia Okamury hodlá zaměřit, je celkem jasné z podoby volební kampaně. Primitivní plakátky s krvežíznivými černochem a šťastnou rodinkou žijící z tradičních hodnot (na původní verzi měl tatínek šest prstů) a Panenky Marie nemohou oslovit nikoho jiného než dezorientované jedince. Oslavu buranství nyní Jaroslav Foldyna vyhlásil i oficiálně.
Ke specifikům „svého“ kraje sdělil následující.
„Pokud mám jmenovat jednu jedinou věc, tak je to rezistence vůči progresivistickým módním výstřelkům typu 68 pohlaví či festivalů sexuálních deviantů. My na severu jsme zkrátka hrdí burani, přičemž ale slovo ‚buran‘ v tomto případě používám jako lichotku. To mám na lidech u nás asi nejradši.“
Pak vysvětlil, proč je tam u nich na severu chudoba.
„Zchudnutí celé země začíná zchudnutím regionů. I úplnému blbci přece musí být jasné, že když vláda pumpuje peníze do nesmyslů, jako jsou například cizí války, že ty prachy pak někde musí chybět. A v okamžiku, kdy je potřeba někde ubrat, tak jsou regiony vždy na ráně jako první,“ míní Foldyna.
Pak nás ještě potěšil sdělením, že „úspěch AfD je inspirativní v mnohém, nejvíc asi v tom, že se dá vyhrát i proti přesile“ a že „vláda Petra Fialy z nás – ve spolupráci s Bruselem a na přání USA – zkrátka rychle dělá třetí svět“, a to se vším, co k tomu patří, takže z Evropy bude nakonec „částečně skanzen pro čínské turisty a částečně chalífát“.
Řešení ale prý existuje. „Jen je potřeba odstavit od moci místní kolaboranty a mašíbly. Jak už jsem říkal, prvním krokem mohou být letošní krajské a senátní volby.“
Není pochyb o tom, že některé regiony tohoto státu zápasí s obrovskými problémy, a to už po celá desetiletí. Přes veškeré sliby a vize se zatím žádné zázraky nekonaly. Není ovšem jasné, jaké speciální a zázračné recepty nabízejí strany, jako je SPD Tomia Okamury se svým zoufalým personálním obsazením.
Pokud někdo skutečně věří, že někdo vyznává 68 pohlaví, tak je jeho mysl zastřena velmi hustou mlhou. Stejně tak by ti samí, kteří na sebe vztahují označení svině, měli být opatrní a neoznačovat příslušníky sexuálních menšin za devianty. Že se někdo chová jako svině, je jeho osobní problém. Že je někdo homosexuál, je danost, na které se nedá nic změnit. Pokud někomu vadí bujné karnevalové prvky některých akcí, nemusí se jich účastnit. U pana Foldyny ovšem poněkud zaráží jeho specifická estetika, protože putinovští Noční vlci se svými spanilými jízdami mu nevadí.
Jaká válka je takzvaně cizí a nakolik se nás netýká, by šéfové a členové a příznivci SPD poznali velmi rychle, kdyby Ukrajina náhodou válku s Ruskem prohrála, nebo byla obsazena třeba jen polovina jejího území. Dočkali bychom se několikamilionové uprchlické vlny, proti které by to, co jsme zatím zažili, byla jen slabá předehra. Bylo by zajímavé, jak by nám potom pánové Okamura, Foldyna, Kobza a další vysvětlili, co se má v takové situaci dělat. Nejdřív by následky pocítilo Slovensko Roberta Fica, protože je první na trase, nás by to čekalo jen o několik hodin později.
S tím si ale v SPD hlavu nelámou, protože je potřeba získat co nejvíc hlasů v příštích volbách, a co bude potom, je příliš nezajímá. Už vůbec je nezajímá technologický rozvoj Evropy, protože jinak by tak zoufale neprotestovali proti její modernizaci, kterou vydávají za zelené šílenství, ekofašismus, blouznění Green Dealu a spiknutí elit s cílem způsobit masovou chudobu. Pan Jiří Kobza nám předvedl, jaký má vztah k moderní vědě, když popírá přistání Američanů na Měsíci, nebo si sám „naměřil radioaktivní pozadí“ údajně způsobené střelbou na Ukrajině, které nenaměřil nikdo jiný. Jak je na tom s moderními technologiemi pan Radek Koten, je všeobecně známo z jeho průzkumu škodlivosti mikrovlnek.
Pokud Jaroslav Foldyna říká, že je třeba odstavit od moci kolaboranty a mašíbly, tak poněkud předbíhá situaci. Teď jde spíš o to, aby se tento druh lidí k moci nedostal. Obdivovat německou AfD a považovat ji za inspiraci, když vyšlo najevo, jak její politici dostávali z Ruska peníze v hotovosti a přesné pokyny, jak žalovat vlastní vládu s cílem zamezit pomoc Ukrajině, je skutečně odvážný coming out.
Buranství a blouznění v SPD by ještě nebylo tak nebezpečné, kdyby nehrozilo, že by s těmito lidmi jednou mohl Andrej Babiš sestavovat koaliční vládu. Těžko si představit jediné ministerstvo, na kterém by okamurovci nenapáchali velké škody. Jejich pokus o vládnutí by byl samozřejmě velký (a pro milovníky černého humoru svým způsobem zábavný) debakl. Stát ovšem není nějaký trenažér, na kterém si mají nekompetentní jedinci vyzkoušet své zmatené recepty. Bylo by to velké vystřízlivění, ale bohužel by následky řádění neschopných populistů dopadly i na ty, kteří se snaží této pohromě předejít.