Jaroslav Foldyna, v roce 1989 ještě kandidát na členství v KSČ, objevil také spirituální hodnoty. Jde tak po boku obráceného katolíka Jiřího Ovčáčka a samozřejmě velkého V. V. Putina, který také vymetá kdejaké kostely a líbá tam ikony. Pravoslavná církev se odměňuje tím, že kropí svěcenou vodou i kosmické lodě Sojuz, vylévá svěcenou vodu na města, aby tam zavládla morálka, a podporuje pravé vlastenectví.

Foldyna využil svátku svatého Václava k duchovnímu poselství. Na Twitteru píše: „Až Spasitele nahradíme falešnými proroky. Až odhodíme víru našich předků a necháme si vnutit víru cizí. Až Boží dílo prohlásíme za náhodu. Až odhodíme kříž a vše, co symbolizuje. Až zapomeneme, kdo jsme a odkud jsme. Potom už nebudeme ničím a nikým a zmizíme navždy.“

Zatím by bylo hezké, aby navždy zmizel Foldyna i se svými kámoši z Nočních vlků a to bez ohledu na nějaké posuny v české religiozitě.

Roztomilé je, jak kazatel o svatém Václavu vysvětluje, proč byl v SSM a chtěl být v KSČ. Protože byl rebelem: „Politika mě bavila a stále baví, vždy jsem byl však rebelem. Rebelem svazákem, který řekl, že je v SSM, aby nebyl nápadný, že v SSM není. Rebelem dokonce kandidátem KSČ, kdy jsem pod dojmem perestrojky otevřeně požadoval tu pouze proklamovanou demokracii. Nějak mi to rebelování zůstalo, byl jsem a budu levičák.“

Tak to tady pak rebeloval kdekdo, ještě že teď už víme, co to slovo znamená.

V roce 2006 už ale dávno směřoval jinam, a tak studoval pravoslavnou teologii na Prešovské univerzitě (detašované pracoviště na Univerzitě Olomouc.

Posloužit si svatým Václavem může pro své účely každý. Historicky o něm víme tak málo, že může být symbolem vlastenectví a odporu proti cizí moci, a stejně tak se mohla v jeho jménu udělovat Svatováclavská orlice kolaborantům s německými okupanty za protektorátu. To už je vlastnost symbolů, že jsou někdy ambivalentní.

Není jasné, jakou víru našich předků má Foldyna na mysli. Češi nejsou tradičně pravoslavní, ale katolíci a protestanti. Dalo by se namítnout, že svatý Václav je světcem z doby ještě nerozdělené církve, jenomže i tak Václav patřil k tradici západního křesťanství a politicky, pokud na tu dobu můžeme použít tento pojem, také k formujícímu se Západu. Foldynovy sympatie patří k Východu, k Rusku, Srbsku a pravoslaví, které má dlouhou tradici služby císařům a carům.

„Až zapomeneme, kdo jsme a odkud jsme. Potom už nebudeme ničím a nikým a zmizíme navždy,“ sděluje nám Foldyna.

Tak hlavně víme, co nejsme. Nejsme součást nějakého mytického velkoslovanstva, protože s něčím takovým nemáme kulturně společného nic, jen jazyk. To už by mohl odhalit žák základní školy. Nejsme obdivovatelé režimů, které zabíjejí a bijí a vězní vlastní lidi, protože mají jiný názor, než hlásá vrchnost. Také se nám nelíbí, když si to všechno někdo nechá posvětit od loajálních církevních hodnostářů. Nejsme příslušníci rodu homo sovieticus ani mužici. Nemyslíme si, že někdo je hluboký a zastánce hodnot jen proto, že o sobě vykládá, že je hluboký a zastánce hodnot. Nemáme dojem, že motorkáři jsou křesťanským rytířským řádem moderní doby. Pokud si někdo myslí, že pravé křesťanství nějak souvisí s vládou silné ruky, tak nesouvisí. Ježíše zabili stoupenci vlády silné ruky. Nemyslíme si, že by církevní hodnostáři měli kšeftovat s tabákem a alkoholem a že by mezi hodnostáři měli být agenti někdejší tajné policie, jako je to v Rusku.

Prostě by bylo nejlepší nemíchat dohromady věci, které k sobě absolutně nepatří. Je to perverze, znesvěcení a rouhání. Jako by nestačily ty fontány pitomosti, které u nás tryskají na každém rohu.