Ilustrační foto FOTO: profimedia
FOTO: profimedia
KOMENTÁŘ / Fenomén folie à deux, tedy „šílenství ve dvou“, je psychiatrický termín popisující situaci, kdy se bludy, halucinace nebo jiné iracionální myšlenky jedince nakažlivě přenesou na druhou osobu nebo i na více lidí. Tento jev odhaluje, jak snadno se lidská mysl může nechat ovládnout cizími bludy, a to i mezi lidmi, kteří by jinak působili zcela racionálně. V kultovním seriálu Akta X zaměstnanec telemarketingu Gary Lambert věří, že jeho šéf je příšera maskovaná jako člověk, a jeho paranoia postupně nakazí i agenta Muldera. Tím seriál dokonale ilustruje, jak nakažlivé mohou být cizí bludy a jak snadno může dojít k šíření kolektivního šílenství.
Každý den jsme svědky tohoto šílenství v prostoru sociálních sítí při komentování politického dění. V poslední době je v kurzu Trump, Musk a vůbec nová americká administrativa – ovšem netýká se to jenom jí. Nejde přitom o samotného Trumpa, ale o Evropu a její dlouhodobou schopnost zachovat si konkurenceschopnost a strategickou sílu. Dochází k tomu, že lidé posedlí levým a progresivním viděním světa odvádějí pozornost od skutečných problémů Evropy.
Část demokraticky smýšlejících lidí, kteří nesouhlasí s extrémním levicovým progresivismem, má odvahu nahlas říct, že Trump – paradoxně díky své prasácké politice vůči Ukrajině, kdy se opravdu chová jak orientální hokynář na mafiánském tržišti – přinesl možný budíček evropskému úpadku. Tito lidé se automaticky nestávají přívrženci hnutí MAGA, ale jednoduše upozorňují na to, že Evropa trpí důsledky politik, které dlouhodobě oslabují její průmysl a strategické postavení.
Dnes však řada komentátorů, politiků a opinion makerů ze sociálních sítí, kteří roky podporovali evropské směry ohrožující průmysl a konkurenceschopnost, drze kritizují ty, kteří na tato rizika upozorňovali. Jsou to lidé, kteří podporovali neudržitelné ekologické politiky, ilegální migraci nebo proruskou energetickou politiku Německa. Dnes se z nich stávají samozvaní ochranitelé demokracie a otevřeně dehonestují každého, kdo si dovolí nepřidat se k davu jejich přesvědčení.
Silná Evropa znamená konkurenceschopnost, obranyschopnost, bezpečnost jak vnitřní, tak vnější, podporu inovací, svobodné podnikání a dynamický business. Naopak nespočívá v unifikaci každé oblasti života, nespočívá v energetické sebevraždě, která hraničí se šílenstvím. Neměli bychom se spokojit se společným omlouváním nelegální migrace ani se společnou rezignací na pluralitní politickou diskuzi, která je esencí demokracie.
Podstata problému není v kritice Trumpa ani v jeho politice, ale v samotném způsobu myšlení, který vytváří nebezpečný precedent. Když začne společnost trestat každý odlišný názor a vytvářet atmosféru strachu, kde je nutné deklarovat nenávist k určité osobnosti nebo politickému směru, ztrácí se prostor pro svobodnou diskusi.
Problémem je dlouhodobé oslabování Evropy skrze iracionální politické směry, které dnes vedou k neudržitelnosti energetiky, oslabení průmyslu a zásadním strategickým chybám. Taxonomie EU, která ohrožuje klíčové sektory včetně obranného průmyslu, je jen jednou z ukázek těchto destruktivních tendencí. Právě tato politika, která postupně ničí průmyslovou sílu Evropy a energetickou nezávislost, vede k oslabení západních států a růstu extrémních sil.
Zároveň se čím dál častěji objevují rádoby sofistikované zprávy o tom, co je a co není ruský narativ. S nadsázkou lze říci, že ruský narativ je dnes téměř cokoli, co nevyhovuje progresivně zelenému směřování Západu. Každá kritika směřující k neudržitelným politikám, které oslabují energetickou bezpečnost a ekonomickou stabilitu Evropy, je okamžitě označována za proruskou. Tento diskurz však nejen potlačuje legitimní kritiku, ale také odvádí pozornost od faktu, že právě progresivní politika přispěla k oslabení Evropy a posílení extrémních sil.
Je ironické, že ti, kteří dnes varují před ruským vlivem a obviňují každého oponenta ze šíření proruského narativu, jsou často ti samí, kteří podporovali proruskou energetickou politiku Německa nebo politiky, které oslabily vojenskou a strategickou nezávislost Evropy. Tito lidé dnes chtějí diktovat, co je správný názor a jaká kritika je přípustná. Právě toto omezení diskuse a dehonestace jiných názorů vytváří prostor pro rozvoj skutečných extrémních hrozeb.
Nastal čas se z toho kruhu vymanit a znovu si stát za prostým faktem, že svobodná diskuse a tolerance k názorové odlišnosti jsou základními stavebními kameny demokracie. „Hodní“ progresivní komentátoři totiž už roky označují za nácka každého, kdo se odchýlí byť jen o krok vpravo od Vladimíra Špidly. Tímto způsobem se slovo nacismus úplně zničilo, protože ztratilo svůj původní význam a váhu. Stejný osud potkává i slovo dezinformace, které se stalo nálepkou pro jakýkoliv odlišný názor. Navíc se často ukazuje, že věci označené za dezinformace nejsou ve skutečnosti nepravdivé, pouze nevyhovují dominantnímu narativu. Tato nebezpečná praxe oslabuje důvěru ve veřejnou diskusi a vytváří atmosféru, kde skutečná hrozba – ztráta schopnosti racionálně a otevřeně debatovat – zůstává nepovšimnuta.
A tak musíme sledovat několik týdnů zcela iracionální šílenství druhdy příčetných lidí na sociálních sítích, kde jsou během 48 hodin schopni vystupovat z NATO anebo prodávat akcie amerických firem, protože USA jsou už „doslova KLDR“. Sdílené šílenství, folie à deux sui generis. Kdyby český twitter namaloval Hieronymus Bosch, byla by proti tomu loď bláznů docela příjemná podívaná.
„Demokracii bychom tu měli, teď ještě nějaké ty demokraty.“ Tento povzdych T.G.M. platí pro všechny části politického kompasu bohužel stále i dnes.
