Časopis Fortune přinesl minulý týden pod titulkem Nezvyklá cesta nejnovějšího čínského petro-barona zajímavý text o CEFC a jejím předsedovi Jie Ťien-mingovi, od jara 2015 poradci prezidenta Zemana. O článku píše server sinopsis.cz, kde se přední čeští odborníci na Čínu zabývají mapováním situace v Číně a čínskými aktivitami v zahraničí. To se samozřejmě významně dotýká a Česka, které – aspoň pokud jde o prezidenta Zemana a jeho okolí – nadbíhá až podlézavě čínskému vlivu.
China Energy Company Limited (CEFC), jejímž zástupcem pro Evropu je bývalý ministr obrany a bývalý šéf ČSA Jaroslav Tvrdík (aerolinie nasměroval do vážných problémů, stejně jako předtím v roli volebního manažera ČSSD v dobách Jiřího Paroubka), byla založena v roce 1980 a je největší soukromou společností v Šanghaji a jednou z největších v Číně. Podniká v energetice, průmyslu a financích. Zastoupení má třeba v USA, Velké Británii, Kanadě, Mexiku, Rusku, Singapuru, Jižní Koreji a Japonsku. V Česku investovala víc než 20 miliard korun.
Fortune píše o loňských “neobvyklých investicích” CEFC v ČR: „Tato nákupní horečka se odehrála na pozoruhodném politickém pozadí. Levicová vláda v České republice povzbuzovala čínské investice. A Čína rozvíjela diplomatické snahy, jak rozšířit svůj vliv ve světě oživením Hedvábné stezky, staré obchodní trasy přes střední Asii do Evropy.
CEFC je možná v soukromých rukou, ale v Praze byla jen ochotným ozubeným kolečkem v plánech čínské vlády. Úzká spolupráce s vládou je ve skutečnosti ústředním bodem její strategie, jak se stát nejnovějším ropným hegemonem v Číně.“
Úzkou spolupráci CEFC s čínskou vládou dokládá článek ve Fortune slovy předsedy Jie Ťien-minga:
“Následujeme úzce strategii státu. Mapujeme naši podnikovou strategii podle té státní”, řekl Jie časopisu Fortune letos v září během svého prvního rozhovoru pro západní média.
Sám Jie je napojen na nacionalistické živly v čínské Lidově osvobozenecká armádě. Společnost má stranický výbor a výbor Komsomolu, jak tomu tam u státních podniků bývá zvykem. „Uděluje svým zaměstnancům tituly jako ‚vzorný pracovník‘, ‚vynikající člen strany‘ a ‚pingpongový přeborník‘.“ V minulosti CEFC zaměstnávala jako konzultanty a manažery bývalé vojenské důstojníky.
Najímání bývalých vojenských důstojníků a vliv komunistické strany znamenají buď to, že CEFC je de facto nástrojem státu na provádění transakcí různě po světě, nebo chce mít dobré vztahy s čínskou vládou. Výsledek je ovšem tentýž.
Předseda Jie pro Fortune řekl: „Musíme přihlížet ke geopolitice. Pokud by jednoho dne šla Česká republika proti Číně, musíme stáhnout zpět naše investice a přehodnotit naši strategii v této zemi.”
Takže je to celkem jasné. Nějaké peníze budou, byť je otázka, kolik z nich uvidí Česká republika. Ale jen tehdy, když budeme hodní. Takže se zřejmě očekává, že se u nás nebude pěstovat žádný přehnaný dalajlamismus a nebude se mluvit o nuceném odebírání orgánů vězňům v Číně. Také si nebudeme moci příliš vyskakovat, pokud jde o zahraniční politiku.
Sinolog Martin Hála uvedl loni (3. 7. 2015) pro Svobodné fórum o čínském vlivu u nás: „Konkrétně se to projevuje ve velmi o neobvyklém jevu přítomnosti čínských poradců u nejvyšších ústavních představitelů. Jsou to velmi zvláštní poradci, vesměs lidé spjatí s jednou konkrétní čínskou firmou, která nemá úplně transparentní pozadí a existuje vážné podezření, že je napojena na armádu nebo dokonce na armádní rozvědku. Lidé přímo spojení s touto firmou působí jako poradci nebo důvěrníci prezidenta, premiéra a dochází tu k prorůstání institucí českého státu s jednou čínskou firmou. Není to jenom na této nejvyšší úrovni a probíhá to oběma směry. I vysoký představitel policie přešel k této firmě. V tom je obrovské riziko postupné eroze státních institucí. Konkrétně se to projevilo během návštěvy čínského prezidenta u nás na chování policie, která jednala velmi nestandardně, ke značné nelibosti, ba zděšení části společnosti. Policie se snažila více vyjít vstříc čínské straně než české veřejnosti.“
Peníze nesmrdí. V kontextu Zemanova tvrzení, že jsme se konečně osvobodili od Bruselu a Washingtonu jsou čínské obchody u nás dokladem toho, že nejde o nějakou „politiku více azimutů“, jak tomu říkal vzletně Jiří Paroubek, ale o pronikání čínského vlivu do politiky naší země.
[ctete]66608[/ctete]
