Je tomu už víc než deset let, co jsem mluvil s jedním brazilským senátorem. Jako téměř každý rozhovor s Brazilci, i tenhle se stočil na fotbal. Sdílel se mnou osud příznivce klubu, kterému se už drahně let příliš nedařilo. Pokrčil rameny a pravil: „V životě můžeš změnit skoro všechno. Politickou stranu, zaměstnání, manželku, cokoliv, ale nikdy ne svůj klub!“

Jsem slávista od dětství, ode dne, kdy jsem dočetl knížku Když chytal Plánička. Jeden můj spolužák byl vnukem proslulého sudího Františka Cejnara. Jak já mu záviděl fotografii dědečka před zahájením slavného skandálního derby se Spartou v roce 1928!

Nejčastěji jsem chodil na Duklu a na Spartu, kam jsem to měl z domova nejblíž, a mohl jsem obdivovat dnes legendární borce z konce 50. a začátku 60. let. Když už jsem směl z domova i někam dál, začal jsem chodit do Edenu. Zažil jsem ještě Bicana. Sice hrál už jen za staré pány (bylo mu tehdy kolem padesáti let), ale jeho technika a rychlost byly neskutečné. Je to už dávno.

Radoval jsem se z řídkých úspěchů a truchlil po nesčetných porážkách, kdy jsem musel poslouchat sparťanský pokřik „Hola, hola, hola, druhá liga volá!“. Nikdy jsem Slavii nezradil a dodnes je to „můj klub“. Jenom už nechodím do Edenu. Nechce se mi vlastními penězi sponzorovat čínskou investici.

Sport a politika se nemají míchat. Tak to aspoň tvrdí kdekdo, kdo se kolem sportu pohybuje. Jako mnoho jiných „pravd“, ani tahle ve skutečnosti neplatí. Obliba davu, vliv a velké peníze jsou alfa a omega v obojím, a tak sport, fotbal snad nejvíc, přitahuje podobné typy lidí. Když se Slavia vyhrabala ze svých nedávných nesnází (byl to spíš, s prominutím, průser), kde se vzal tu se vzal spasitel z Číny. Na čínském draku přistál ve Slavii proslulý „Luftjarda“ Jaroslav Tvrdík. Nic moc politik a prapodivný manažer se našel jako fotbalový „bafuňář“. Slavia vylétla na fotbalové nebe jako rachejtle a její fanouškovské zázemí se obdivuhodně rozrostlo.

U všeho toho už jsem jen jako pozorovatel. O to větší zájem ve mně vyvolala slova našeho pana prezidenta. Ten, jakožto zapřisáhlý nesportovec a jako samozvaný špičkový ekonom se projevil jako amatér v obou oblastech. Racionální a politicky kontroverzní rozhodnutí pražské radnice ve věci smlouvy o její spolupráci s radnicí Pekingu okamžitě přeložil do řeči srozumitelné fotbalovým fandům, ale dosti nesrozumitelné podnikatelům. 

Podle jeho názoru by nebylo žádným překvapením, kdyby čínský investor popadl měšec s penězi a ze Slavie odešel. Ne že by mě něco takového úplně překvapilo, ale dost bych se tomu divil. Jediná skutečně prosperující čínská investice u nás, a Číňané by ji beze všeho zahodili? Neznám smluvní dokumenty mezi SK Slavia Praha–fotbal a čínskými investory, ale nechce se mi věřit, že by v ní byla klauzule, zavazující klub k respektování politiky jedné Číny a spojující jeho osud s osudem pražsko-pekingské smlouvy. 

Jistě, mohou Slavii prodat a odebrat se jinam, kde mají nebo měli investované peníze (v Británii začali prodávat, protože se zpřísnila pravidla pro investování do kopané) – AC Milán, Inter Milán, Atlético Madrid, Manchester City, West Bromwich, Aston Villa, Southampton, Wolverhampton, Birmingham City, ADO den Haag, několik francouzských klubů a Slavia Praha, která je z těchto investic ta nejmenší. To by dávalo ekonomický smysl, ale prostě prásknout dveřmi a odejít? Není divu, že se sami Číňané divili, co že se to děje kolem jejich investice! Nejspíš už dnes vědí, že za popraskem byl neohrabaný výrok prezidentův a splašené jednání „Luftjardy“ Tvrdíka.

Byl bych rád, kdyby čínský investor prodal Slavii někomu jinému. Je téměř jedno komu, protože nikdo jiný než Čína není takovým rizikem a takovým břemenem pro zemi, v níž se etabluje. Toho se ale nejspíš nedočkám a ještě dlouho se do Edenu na fotbal nepodívám.

Abych nebyl kritický jen k Číňanům a jejich českým poskokům, nabízím ještě jednu fotbalově-politickou perlu. Je to jen pár dnů, co naše reprezentace porazila reprezentaci anglickou. Po dlouhé době jsme se mohli radovat nejen z vítězství, ale i z předvedené hry. Nebojácný, fyzicky nesmírně náročný výkon ukázal, čeho by mohla být naše reprezentace schopná, kdyby se jí vždycky chtělo hrát naplno. 

Anglický trenér hodnotil především výkon svého týmu, který označil za špatný. V anglických médiích hodnocení zápasu vyznělo tak, že Anglie nehrála dobře, a proto Češi zvítězili. Kapitán anglického mužstva, obdivovaný Harry Kane, našel další „objektivní“ důvody: „Každý zápas v Evropě je těžký. Mají za sebou diváky a trávník nebývá tak dobrý…“ Jestli on nenašel inspiraci u nějakého politika!