V pátek začal fotbalový šampionát ve fotbale a my jsme se v měsíčníku FORUM 24+, který právě vychází, podívali na to, jak vedle sebe v historii vegetoval nejpopulárnější sport a politika. Ne moc dobře! Až příliš často se v minulém i tomto století politici nerozpakovali vylepšit si přes „kulatý nesmysl“ svou často prachbídnou pověst. Pojďme se podívat na nejkřiklavější případy.

Italská křivda

Pokud mapujeme politické intervence do fotbalových zápasů, můžeme úvodem posloužit rovnou Čechoslováky, a to na té nejvyšší úrovni – ve finále mistrovství světa v roce 1934 v Itálii. Fašistickému režimu Benita Mussoliniho přišlo nemyslitelné, aby domácí squadra azzurra nezvítězila. Jako poslední jim v cestě k titulu stál náš silný tým. Před finále navštívil duce (který den předtím povečeřel s hlavním rozhodčím, Švédem Ivanem Eklindem!) kabinu Italů a prohlásil: „Když Čechoslováci budou hrát špinavě, musíme hrát ještě špinavěji.“ S tím se muselo něco udělat. V první řadě podplatit rozhodčího, který připustí brutální, surovou hru domácích. Nefér přístup se tehdy bohužel vyplatil, domácí vyhráli 2:1 v prodloužení a stali se mistry světa. Světový tisk označoval Čechoslováky za morální vítěze a ještě po šedesáti letech se vedly diskuse, zda jim titul nepřiznat.

Stohodinová válka

Asi nejšílenější demonstrací toho, co dokáže rozpoutat fotbal, byl v roce 1969 kvalifikační zápas o postup na mistrovství světa v Mexiku mezi Salvadorem a Hondurasem. Nepokoje na stadionu zažehly tzv. stohodinovou válku, krátký ozbrojený konflikt, mající kořeny ve sporu o území a o osud salvadorských imigrantů. Potyčky během zápasu byly poslední kapkou.

Němci proti Němcům

Na mistrovství světa v  Německu v roce 1974 si los nevídaně zašpásoval se dvěma týmy. V základní skupině proti sobě postavil Němce… a Němce, což se nestalo od bitvy u Hradce Králové v roce 1866. Třináct let po dokončení Berlínské zdi proti sobě měly bojovat země ze dvou protivných politických bloků: NSR a NDR. Každopádně východní Německo tehdy nečekaně domácí favority porazilo a Honeckerův komunistický režim si vítězství náležitě zabudoval do své propagandy.

Boží ruka

Pouhé čtyři roky po ukončení války o Falklandy se na MS 1986 v Mexiku utkala Argentina s Anglií. A v tu chvíli přijíždí Diego Maradona s cisternou plnou oleje, který přileje do už tak napjaté situace, když zcela zjevně rukou vsítí branku. S drzostí sobě vlastní po zápase řekne, že šlo o ruku Boží. K urovnání vztahů mezi oběma zeměmi rozhodně nepřispěl. Londýn a Buenos Aires obnovily diplomatické vztahy až v roce 1990.

Putinův služebník

Jestli někdo skutečně zatáhl nejpopulárnější sport do bažiny korupce a politikaření, byl to předposlední prezident FIFA Blatter. Nejprve Putinovi poskytl výhodu  vyžehlit si pořádáním šampionátu v roce 2018 svou poničenou prestiž rolí vlídného hostitele, stejně jako ji dostal Hitler v roce 1936, když mu Mezinárodní olympijský výbor přiklepl olympiádu. Blatterův poslední kousek spočíval v tom, že pro rok 2022 slíbil mistrovství Kataru, zemi pro jakýkoli venkovní sport klimaticky zcela nevhodné (přes den je tu vedro k zalknutí), pro niž jsou lidská práva – podobně jako pro Rusko — cizí slovo.

Celý článek čtěte v červnovém čísle měsíčníku FORUM 24+.