Umělý ostrůvek ve velkém bazénu zdobí sousoší Herkula bojujícího se saní FOTO: Markéta Mitrofanovová / FORUM 24
FOTO: Markéta Mitrofanovová / FORUM 24
Druhá největší zahrada v centru Prahy se nachází jen několik desítek metrů od tramvajové zastávky a stanice metra Malostranská. Vchod má ovšem nenápadný a tak trochu „zastrčený“, takže rozhodně nepatří mezi pamětihodnosti, kam by turisté směřovali ve velkém.
Díky tomu Valdštejnská zahrada nabízí možnost v relativním klidu se projít a posedět a mít z toho i estetický zážitek. Nejen perfektně udržovaná zeleň protkaná cestičkami, ale především řada barokních soch a okolní stavby dělají z této oázy uprostřed velkoměsta něco jako galerii pod širým nebem.
Než bude na konci října před zimní sezónou uzavřena, můžete její návštěvu spojit s prohlídkou přilehlých paláců, v nichž sídlí Senát Parlamentu České republiky. Ten se pro veřejnost otevře u příležitosti státního svátku 28. října. V Kolovratském paláci budete mít navíc jedinečnou šanci nahlédnout do Zeleného salonku, v němž se tehdejší československá vláda seznámila s Mnichovskou dohodou.
Sochy jako válečná kořist
Na vzhledu zahrady ve stylu italského manýristického parku, kterou si nechal u svého paláce v letech 1623 až 1629 vybudovat, se svými návrhy a připomínkami aktivně podílel vojevůdce a politik vévoda Albrecht z Valdštejna (1583–1634). Prakticky pak její uměleckou podobu formoval především nizozemský sochař Adrian de Vries, jehož služeb využíval i císař Rudolf II.
De Vriesovy bronzové sochy lemují hlavní cestu, která vede k dominantě Valdštejnské zahrady, otevřenému sálu zvanému sala terrana. Mezi díly jsou například bůh moře Neptun, bůh vína Bakchus, Venuše a Adonis či kráčející kůň.
De Vries kromě souboru bronzových soch antických bohů, bohyň a koní pro Valdštejna vytvořil sousoší Herkula zápasícího s kentaurem. Dílo zdobí kašnu uprostřed malého bazénku ve východní části Valdštejnské zahrady. Na umělém ostrůvku ve velké nádrži před jízdárnou naleznete de Vriesovu plastiku Herkula s kyjem v ruce, jak se chystá udeřit saň u svých nohou.
Všechna tato díla byla na konci třicetileté války v roce 1648 odvezena Švédy jako válečná kořist a nyní jsou k vidění v de Vriesově muzeu v zámku Drottningholm ve Stockholmu. Valdštejnskou zahradu dnes krášlí jejich kopie vyrobené podle originálů v letech 1910 až 1913.
Z jednoho konce na druhý
Zmíněná monumentální otevřená stavba sala terrana neměla v době svého vzniku v palácových zahradách obdoby. Původně sloužila hlavně k pozorování Valdštejnské zahrady. Její vnitřní výzdoba obnáší 32 malovaných výjevů především z antické mytologie a trojské války. Strop například zdobí fresky zobrazující řecký Olymp. Uprostřed je Zeus s manželkou Hérou a bohyní Afroditou.
Na opačném konci zahrady se rozprostírá velký bazén s umělým ostrovem a s plastikou Herkula, skleník a Valdštejnská jízdárna, která svému účelu sloužila až do konce 19. století. Po první světové válce ji Valdštejnové pronajali automobilové továrně Laurin & Klement a později dalším automobilovým závodům. Autodílny zde zůstaly i po druhé světové válce. Poté, co se stala součástí sídla senátu, se jízdárně podařilo vrátit její historickou podobu.
Rozsáhlou rekonstrukcí prošla na počátku tisíciletí celá zahrada, která se následně otevřela veřejnosti. Od roku 2000 se v ní procházejí pávi korunkatí a bílí. Nejviditelnějšími obyvateli velkého bazénu jsou okrasní kapři.
