Na první pohled vypadá zřícenina u silnice v lesích poblíž Přimdy na Tachovsku jako kulisa z romantického filmu. Jenže trosky raně barokního poutního kostela svaté Apoleny jsou skutečné. Stejně jako vedle ležící pozůstatky kaple Panny Marie Pomocné, v níž se nacházel údajně zázračný pramen.
Kostel nechal v roce 1670 na místě starší kaple vybudovat tehdejší majitel panství Přimda hrabě Jiří Maxmilián z Lindel, kterého voda z tamní studánky zbavila bolesti zubů. Jméno sv. Apoleny nebylo zvoleno náhodou. Tato světice je totiž patronkou zubních lékařů. O provoz kostela se starali dva poustevníci a časem si v okolí postavilo domy několik rodin.
Po požáru na konci 19. století získal kostel nový krov a krytinu a v roce 1927 byl podán návrh na jeho zrestaurování a pořízení nové střechy. Už před druhou světovou válkou však byl objekt ve špatném stavu, takže od roku 1938 se kvůli bezpečnosti musely bohoslužby konat venku. Tehdy měla osada Svatá Apolena téměř 40 obyvatel, převážně německé národnosti.
Po jejich poválečném odsunu, spuštění železné opony a vzniku zakázaného hraničního pásma v Českém lese bylo jasné, že kostel bude ponechán napospas svému osudu. Z rozpadající se památkově chráněné stavby se dochovaly zbytky klenby, členění fasád a stěn interiérů a portálová i okenní ostění.
Od roku 2008 kostel vlastní občanské sdružení Zvon, jehož cílem je obnovit kapli Panny Marie Pomocné a stabilizovat pozůstatky kostela tak, aby mohl zase sloužit veřejnosti. Jeho ruiny, které svým tajemným vzhledem už mnohé projíždějící přiměly zastavit a prohlédnout si je, jsou to jediné, co z někdejší vísky Svatá Apolena zbylo.