Bývalá vila Bedřicha Petschka, sídlo ruského velvyslanectví FOTO: Markéta Mitrofanovová / FORUM 24
FOTO: Markéta Mitrofanovová / FORUM 24
Do Bubenče, jedné z nejatraktivnějších lokalit hlavního města, se na začátku 20. století začala stěhovat pražská smetánka. Některé z honosných rezidencí připomínajících spíše malé zámky pak po druhé světové válce připadly Sovětskému svazu a v ruských rukou jsou dodnes.
Několik bubenečských ulic jsme prošli s dobrovolníkem organizace Open House Praha Michalem Šedivým, který na procházkách zájemcům vypráví příběhy prvorepublikových vil a jejich někdejších majitelů. Vzhledem k dějinám 20. století není jeho výklad příliš veselý. Zvlášť osudy židovských podnikatelů a jejich majetku jsou často tragické a plné křivd.
Krádež bez uzardění
Začínáme u Místodržitelského letohrádku na kraji parku Stromovka. Protější vila, stejně jako celý areál, který k ní patří, je obehnána zdí. V zimě, kdy jsou stromy a keře bez listí, však toho můžete spatřit přece jenom více než v jiném ročním období. Jedná se o ruskou ambasádu, která se usídlila v bývalé rezidenci židovského podnikatele Bedřicha Petschka. Pseudobarokní sídlo i s rozsáhlou zahradou po válce prezident Edvard Beneš rodině hned v květnu 1945 zabavil a daroval Sovětskému svazu jako dík za osvobození. „Vila byla ukradena bez jakéhokoli uzardění,“ upozorňuje Michal Šedivý.
Stavba architekta Maxe Spielmanna, dokončená kolem roku 1927, překypovala luxusem ve stylu francouzské buržoazie z doby Ludvíka XVI. i moderními technologiemi, jako jsou ústřední vytápění či nadstandardně vybavené koupelny a kuchyně. „Petschkovi byli ve své době pravděpodobně nejbohatší československou rodinou,“ vypráví průvodce. Podnikání rozjel Mojžíš, dědeček bratrů Otty, Pavla, Bedřicha a Hanuše, z peněz vydělaných lichvou. Do Prahy přišel z Kolína už s poměrně velkým obnosem, který investoval do těžby hnědého uhlí a pozemků.
Ve 20. letech minulého století Petschkovi založili banku, pro niž vystavěli palác mezi Národním muzeem a hlavním nádražím, takzvanou Pečkárnu. Za války v něm sídlilo ústředí gestapa s mučírnami, dnes jde o objekt ministerstva průmyslu a obchodu. Bankovní dům vedl Georg Popper, který zároveň obýval menší vilu (vila Bloch) v rezidenčním areálu svého zaměstnavatele Bedřicha Petschka.
V době, kdy si Bedřich a dva z jeho bratrů stavěli v Bubenči vily (v Ottově je rezidence amerického velvyslance), byla už rodina do takové míry finančně zabezpečena, že se mohla věnovat jen správě majetku. „I když si Bedřich jako miliardář patřičně užíval okázalého životního stylu, majetek byl natolik rozsáhlý, že jeho správa byla docela náročným zaměstnáním.“
Původní majitelé patřili k jedněm z mála Židů, kteří stačili z Československa utéct, díky čemuž přežili holocaust. Před nacisty je varoval Bedřichův bratr Pavel, který žil v Berlíně a měl lepší přístup k informacím. Ke konfiskaci zbývajících nemovitostí velké bankéřské rodiny došlo vydáním sto osmého dekretu Edvarda Beneše na podzim 1945 s absurdním zdůvodněním, že Petschkovi byli Němci, protože mluvili německy.
„Po listopadu 1989 si rodina Popperova začala nárokovat Bedřichovu vilu s tím, že bankéř jim ji přenechal. Na žádné dokumenty, které by to potvrzovaly, jsem ale nenarazil,“ říká Michal Šedivý. Kromě dvou vil, z nichž ta menší není téměř vidět, se za plotem ruského velvyslanectví nachází administrativní budova, pravoslavný kostelík a pět paneláčků s byty pro diplomaty.
Nejdřív K. H. Frank, teď ruský velvyslanec
V někdejší vile židovského bankéře Maxe Kantora v ulici Na Zátorce má svou rezidenci ruský velvyslanec. Na rozdíl od objektů, které ke stejnému účelu využívají jiné ambasády, však tento vcelku nenápadný dům není nijak označen. Během nacistické okupace v něm bydlel státní tajemník Úřadu říšského protektora K. H. Frank, který zde hostil například ministra říšské propagandy Josepha Goebbelse.
Maxe Kantora, jenž mimo jiné pomáhal při zavádění první československé měny, zavraždili nacisté na začátku 40. let. V Bubenči měl za sousedy Hanuše Petschka a tehdejšího ministra zahraničí Beneše s manželkou Hanou. „S oběma rodinami vedl spory kvůli garáži, kterou si chtěl postavit tak, že se jim to nelíbilo,“ vypráví Michal Šedivý.
Také bývalá rezidence manželů Benešových, honosně přestavěná správní budova statku z počátku 19. století, je od 2. světové války v ruských rukou. Za první republiky v ní podle dobového tisku Benešovi pořádali nákladné večírky pro diplomaty a podnikatele. „Našel jsem články o tom, že u vily skoro každý večer parkovala řada limuzín a že na jeden večírek musel padnout celý ministerský příjem.“
Benešovy špatné stránky
„V Bubenči jsou patrné spíše Benešovy špatné stránky,“ podotýká Michal Šedivý s poukazem na jeho blízké přátelství s nechvalně proslulým Zdeňkem Fierlingerem, který bydlel opodál, v dnešní rezidenci norského ambasadora. Fierlinger byl velvyslancem v Moskvě a agentem NKVD, pozdějším premiérem a od roku 1953 více než deset let předsedou parlamentu.
V majetku Ruské federace je rovněž blízká bývalá vila Herberta Moritze Bondyho von Bondrop, židovského velkopodnikatele s mědí, která byla podobně jako domy Petschkových konfiskována na základě Benešových dekretů v roce 1945. Majiteli se v roce 1939 podařilo před nacisty utéct do Buenos Aires, načež jeho dům zabavilo gestapo.
Ve stejné ulici najdeme další „ruskou“ vilu, kterou za první republiky vlastnil Arnošt Brock, židovský manažer československé filiálky německé firmy Schenker, jedné z největších spedičních společností. Před 2. světovou válkou se ukázalo, že firma, pro kterou pracoval, využívala po nástupu nacismu své aktivity v Československu ke špionáži.
I dnes je společnost coby součást DB jedním z největších dopravců ve střední Evropě. Arnošt Brock zemřel za podivných okolností před začátkem války. Nacisté zabavili dům v lednu 1941 a po roce 1945 ho využívali diplomaté SSSR, například obchodní mise. V nedávné době zde bylo ale například i sídlo firmy LUKOIL Prague.
Kromě rezidenčních domů využívá Ruská federace i další bubenečské objekty. Patří k nim – rovněž v ulici Na Zátorce – jedna z mála moderních staveb, Ruské středisko vědy a kultury. Vydáme-li se odtud směrem k Sibiřskému náměstí, projdeme kolem malého sídliště s rusky mluvícími obyvateli, střední školy při ruském velvyslanectví nebo kolem pravoslavného chrámu sv. Ludmily.
Pokud byste se chtěli o historii bubenečských vil dozvědět více, přihlaste se na některou z procházek pořádaných Open House Praha na openhousepraha.cz/kalendar-akci.
