Soutok Roklanského potoka a Rokytky FOTO: Markéta Mitrofanovová / FORUM 24
FOTO: Markéta Mitrofanovová / FORUM 24
Koho už omrzelo potkávat na toulkách Šumavou zástupy turistů, má od července do října šanci vypravit se s vyškoleným průvodcem do míst, která jsou návštěvnickým ruchem dosud nepoznamenaná. Vycházky do divočiny, kam se běžně nedostanete, většinou zvládnou i méně zdatní turisté.
Na výlety je nutné se dopředu registrovat. Celodenní nebo dvoudenní expedice se konají za každého počasí, takže podcenit oblečení se rozhodně nevyplácí. I za slunečného dne doporučuji vzít si dlouhé kalhoty – vzhledem k tomu, že po značených stezkách se chodí co možná nejméně, účastníci se často prodírají vysokým borůvčím, vzrostlou trávou, lesním podrostem nebo popadanými stromy.
Do terénu, který je nejen nerovný, ale může být také hodně podmáčený, se hodí vyšší boty. Ty ovšem musí dolů, jakmile dojde na brodění v ledové vodě. Přes potoky v divočině totiž zpravidla lávky nevedou. Luxusem je pak každý spadlý kmen spojující břehy, na němž se dá udržet rovnováha. Výprava má pokaždé dost členů ochotných pomoci těm, kteří terénní překážky zdolávají hůře. Na tento typ turistiky se příliš nehodí hole – ty by spíše jen překážely.
Pauzy na jídlo i vzdělávání
I když u spousty výprav v nabídce organizátor NP Šumava uvádí vysokou fyzickou náročnost, není třeba se podceňovat. Například patnáctikilometrová trasa je rozložena do osmi hodin. Na úsecích, které to dovolují, sice průvodci nasazují vyšší tempo, ale zanedlouho vždy následuje pauza, ať už občerstvovací, nebo vzdělávací. Na pomalejší výletníky se samozřejmě bez řečí čeká.
Jídlo na celý den musíte mít s sebou, protože možnost stravování je nanejvýš na startu a v cíli cesty, jinak se jde mimo civilizaci. Mnohdy se účastníci občerstvují borůvkami a dalšími lesními plody, které se stranou turistických stezek vyskytují v nebývalém množství. Důležitý je rovněž dostatek tekutin. Dá se sice použít voda z potůčků, jenže ne pokaždé je pitelná. To se týká zejména oblastí rašelinišť, kam není od věci vzít si také repelent.
Výprava s vyškoleným průvodcem je rovněž jedinečnou příležitostí dozvědět se něco o přírodě, kterou procházíte. Na Šumavě je to například problematika kůrovce, o němž něco zazní snad na každé expedici. Na zemi vždy leží dost důkazů o jeho řádění – v podobě kůry s vyhloubenými cestičkami.
Na přetřes přichází i ochrana stromů před přemnoženou jelení zvěří či názorné ukázky rostlin známých pro své léčivé účinky nebo jiné využití. Vděčným tématem jsou vlci, jejichž populace se na Šumavě stále rozrůstá. Účastníci výprav jsou poučeni, jak vypadá vlčí trus, takže podstatnou část cesty nadšeně věnují tomuto druhu průzkumu. NP Šumava nabízí i speciální výlety s průvodcem za vlky nebo tetřevy.
Na expedicích se ale dozvíte i mnohé o „lidské“ historii tohoto území. Nelze se přitom vyhnout zmínkám o starých obchodních stezkách, dřevařských a sklářských osadách, německých obyvatelích, kteří byli po druhé světové válce odsunuti, a pohraničním pásmu s takzvanou železnou oponou.
