Kostel sv. Petra z Alkantary FOTO: Peter Erbák / se souhlasem
FOTO: Peter Erbák / se souhlasem
Zájem o část Karviné, pro niž těžba uhlí znamenala nejprve rozvoj, a později zkázu, se začal zvolna probouzet před čtyřmi lety, kdy vyšel první díl trilogie Šikmý kostel. Pro poznávání pohnuté minulosti této lokality čtenáře nadchla autorka románu Karin Lednická svým strhujícím vyprávěním a také rozhodnutím umístit na začátek a konec knihy historickou mapu.
S tím, jak ke kostelu sv. Petra z Alkantary, stojícího u čtyřproudé silnice na Ostravu, přijíždělo čím dál více lidí, začal spolek Stará Karviná v rámci možností pečovat o to málo, co z tehdejší Karviné zbylo. Do dějiště románu rozmístil informační tabulky a před kostelem provozuje o víkendech, o svátcích a během letních prázdnin i v pátek infostánek. Zajišťuje rovněž prohlídky kostela, kterému se říká česká Pisa.
Kvůli téměř sedmistupňovému sklonu směrem na jih se dostal do Knihy českých rekordů a kuriozit. Unikátní je vlastně už jenom tím, že se v takovém stavu před opravou nezřítil. Původně přitom stával na kopci, což je zachyceno v prvním díle trilogie začínajícím na jaře 1894. Hlavní hrdinka Barbora, kterou ze snu probudilo zlé tušení, běží ke kostelu z kopce a potom zase nahoru, aby se dozvěděla, co se stalo.
Zvláště o víkendech je místo v obležení výletníků z celé republiky. Když se průvodkyně na začátku prohlídky zeptá, odkud přijeli, kromě názvů bližších měst se ozývá také Praha či Plzeň. Pokud nedorazíte hned na desátou, kdy začíná první prohlídka, můžete mít problém zaparkovat, nebo se dokonce vejít do kostela.
Podlaha je rovná, křivé jsou zdi
Kostel v pozdně barokním slohu nechal v letech 1756 až 1759 postavit hrabě František Vilém Larisch na místě dřevěného svatostánku. „Zasvěcen byl sv. Petru z Alkantary, patronovi opuštěných kostelů. Tehdy ale nikdo nemohl tušit, že kostel právě takhle dopadne,“ vypráví průvodkyně Renata Furendová.
Osudnou se mu stala těžba černého uhlí, jehož ložiska byla v této původně zemědělské oblasti objevena v roce 1776. Za prací sem začali přicházet muži nejen z českých zemí, ale také ze Slovenska či Polska. Pro horníky a jejich rodiny tu postupně vzniklo více než 20 kolonií, některé svou infrastrukturou připomínající malá města.
Na tabuli před kostelem si můžete přečíst, že zatímco ještě v roce 1870 měla tehdejší Karviná 3386 tisíc obyvatel, o 60 let později už jich bylo sedmkrát tolik. Od roku 1854 se ze země pod kostelem vytěžilo 27 slojí uhlí o celkové mocnosti přes 47 metrů. Stavba se postupně propadla téměř o 40 metrů.
Na začátku 90. let minulého století byl kostel určen k demolici. Z iniciativy místního kněze Ernesta Dostála a jeho stoupenců se však toto rozhodnutí podařilo zvrátit a kostel byl místo toho opraven. Před zřícením ho zachránily ocelové výztuže, zpevněná střešní konstrukce a betonová injektáž, kterou se mimo jiné vyrovnala podlaha v kostelní lodi.
Při prohlídce to Renata Furendová dokazuje položením vodováhy na zem. Že jde o optický klam a v kostelní lodi jsou ve skutečnosti nakřivo zdi, se lze snadno přesvědčit také pohledem na sochy umístěné naproti sobě – jedna je výš než druhá. Aby se návštěvníci podívali, jak podlaha „ujížděla“ před rekonstrukcí, zavede je průvodkyně do kapličky, která dříve sloužila jako sakristie, a také na kůr.
Procházka k dolům i na hřbitov
Od kostela sv. Petra z Alkantary lze na území staré Karviné podniknout několik procházek, které z velké části vedou přírodou, neboť zaniklé město už dávno zarostlo trávou a náletovými dřevinami. Literární turisté se mohou vydat po stopách hrdinů trilogie Šikmý kostel – mapa s QR kódy je umístěna před kostelem, jednotlivá „stanoviště“ jsou označena tabulkami.
Dojít můžete například k oběma šachtám, na nichž pracoval Ludwik. Bližší Gabriela, z níž zbyly dvě těžní věže a kompresorovna, se do roku 2027 promění v turistické centrum POHO Park s expozicí a prostory pro kulturní akce. Jako výletní a volnočasový areál bude upraven celý prostor mezi kostelem a dolem Gabriela, kde se přestalo těžit v roce 2000.
Odtud se lze vydat k dalšímu zaniklému dolu – Barboře – a k parku Praca na místě stejnojmenného kulturního domu, který zanikl před 60 lety a kam chodili hrdinové knih Lednické na pivo. Cestou narazíte na einmannbunkry, pozorovatelny pro jednoho muže, z doby 2. světové války. Z nich se střežily průmyslové areály a dopravní uzly a byli hlídáni zajatci z nedalekých pracovních táborů, o nichž je v Šikmém kostele rovněž zmínka.
Navštívit můžete také místa spojená s důlní katastrofou, při níž v červnu 1894 zahynulo 235 horníků, záchranářů a dalších pracovníků dolů. Nad epicentrem výbuchu metanu na dolech Františka, Hlubina a Jan stojí kaple Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Na hřbitově přes čtyřproudou silnici (pozor při přecházení!) je nedávno zrestaurovaný pomník obětem, který má v románové trilogii rovněž své místo.
Pokud se vydáte do někdejšího centra Karvinné (tak se od počátku 20. století psal název města), počítejte s tím, že z toho, o čem píše Karin Lednická, už nespatříte téměř nic. Na místě kostela sv. Jindřicha, který několik let před koncem 19. století nahradil již kapacitně nedostačující „šikmý kostel“ a v roce 1960 byl kvůli těžbě srovnán se zemí, dnes stojí dřevěný kříž.
Rovněž další objekty, které čtenářům trilogie musejí připadat důvěrně známé, už jsou nadobro ztraceny. Larischův pivovar, hraběcí zámek s parkem, radnice. Některé stavby spadly samy, jiné musely být odstraněny. Díky zmíněným cedulkám opatřeným textem s historickými fotografiemi však několik desítek objektů může alespoň v představách návštěvníků na chvíli zase ožít.
