Výhled z vrcholu kopce Bořeň na sousední znělcové útvary Želenický vrch a Zlatník, do údolí Bíliny, na Most, Litvínov a Krušné hory FOTO: Markéta Mitrofanovová / FORUM 24
FOTO: Markéta Mitrofanovová / FORUM 24
Upoutá pozornost každého, kdo po silnici spojující Most a Teplice jede poprvé. Kamenný obr tyčící se nad Bílinou má totiž na české poměry unikátní tvar a z každého pohledu připomíná něco jiného – lva, mamuta nebo obří hlavu. Z vrcholu ve výšce 539 metrů nad mořem se otevírají jedinečné výhledy na České středohoří i průmyslovou oblast Mostecké pánve.
Řeč je o kopci jménem Bořeň, na nějž v roce 1791 vystoupal i německý přírodovědec Alexander von Humboldt. I když to tak zdola možná nevypadá, hora, považovaná za nejkrásnější znělcový útvar Českého středohoří, není tak nepřístupná, jak se zdá. Na její vrchol vede naučná stezka, která je až na nejvyšší partie procházející mezi skalami pohodlně schůdná.
Pokud vyrazíte od Chaty pod Bořní, kde lze i zaparkovat, a na zpáteční cestě kopec obejdete, dohromady ujdete asi 3,5 kilometru. Při stoupání k vrcholu ale počítejte s celkem výrazným převýšením – téměř 280 metrů na 1,3 kilometru. Větší část stezky vede lesem s několika odbočkami ke skalním vyhlídkám. Ten nejatraktivnější pohled do všech světových stran si ale užijete až na vrcholu.
Národní přírodní rezervace
Jak se budete vzdalovat od rušné čtyřproudé silnice, lesní porost ztlumí zvuky automobilů a nahradí je hlasem přírody, například ťukáním strakapouda do kmene stromu. Na Bořni se vyskytuje přes 80 druhů ptáků a narazit tu lze i na vzácné rostliny. Ne náhodou byla lokalita už v roce 1946 vyhlášena národní přírodní rezervací.
Nejcennější je Liběšická stráň na skalnatějším úseku trasy, označovaná za botanický unikát. Předmětem ochrany jsou v tomto případě ohrožená rostlinná společenstva stepního charakteru. Cenný je kupříkladu hvozdík sivý, hvězdnice alpská nebo tolita lékařská.
Sopečná hornina – znělcová skála – je tvořena sloupci připomínajícími varhany, což je patrné především ve vyšších partiích kopce. Na jeho vrcholu pak doslova z ptačí perspektivy spatříte kontrast mezi krajinou Českého středohoří a průmyslem zatíženou Mosteckou pánví.
Kruhové výhledy
Dohlédnout lze až do Mostu a Litvínova, mnohem blíže se nachází například Radovesická výsypka, kam se od počátku 70. let minulého století ukládala zemina z hnědouhelného dolu Bílina, pod níž zmizely čtyři vesnice. Jako na dlani budete mít pod sebou Bílinu s historickým jádrem obklopeným panelovými sídlišti. Ta vznikala v 60. až 80. letech minulého století pro tisíce lidí přesídlených z okolních obcí, které musely ustoupit těžbě uhlí.
Zároveň se vám ale ukáže i přívětivější tvář města, jako třeba areál bílinských lázní se stáčírnou tamní kyselky. Jen pár kilometrů na jihozápad zahlédnete nad údolím řeky Bíliny dva další znělcové útvary – Zlatník, který je rovněž národní přírodní rezervací, a Želenický vrch s kamenolomem.
Obnovená alpská zahrádka
Při zpáteční cestě lze obejít kopec kolem dokola, ale cesta není příliš zajímavá. Téměř v cíli stojí za pár set metrů dlouhou zacházku postupně obnovovaná alpská zahrádka, kterou na úpatí Bořně v roce 1929 založil bílinský nadšenec Franc Kotrba. Rozmnožil zdejší floru a dovážel i druhy ze zahraničí.
Toto odpočinkové místo však bylo za druhé světové války uzavřeno a do současnosti se z něho dochovaly pouze klikaté cestičky, nízké zídky a vstupní brána. Spolek pro obnovení a záchranu památek v Bílině a okolí alpskou zahrádku loni opravil a nechal do ní instalovat repliku vstupních vrat s původním nápisem Borschen Garten. Kromě toho dobrovolníci upravili přístupovou cestu a postavili schodiště.
Název je záhadou
Skalnatý kopec Bořeň přitahoval lidi od nepaměti svou majestátností a tajemnou silou. Jeho název, který vznikl už dávno v minulosti, je dodnes záhadou. Jedno z možných vysvětlení přináší pověst o manželce knížete Kroka, Bořeně, která se nemohla smířit s mužovou smrtí. Nešťastně bloudila krajem, až uviděla vysokou skálu. Z jejího vrcholu pak spatřila šedivou Krokovu hlavu zvedající se z řeky. Vrhla se do manželovy náruče a tím se zabila.
Další pověst se váže k lásce hraběcí dcery z Bíliny k chudému panošovi, kterého její otec nechal uvěznit. Dívka se vypravila na kopec za čarodějnicí pro kouzelný nápoj, po jehož požití by hrabě názor na jejího nápadníka změnil. Jenže čarodějnice jí dala jed, aby se hraběti pomstila. Kdysi totiž bývala krásnou ženou, kterou zradil. Dívka v zoufalství z toho, že otce zabila, utíkala k Bořni, kde uklouzla a zřítila se do strže.
