Révové nádvoří v Klementinu FOTO: Markéta Mitrofanovová / FORUM 24
FOTO: Markéta Mitrofanovová / FORUM 24
Nádvoří, která nabízejí trochu klidu v turistickém srdci Prahy, barokní výzdoba, netradiční výhledy na Staré Město a především místo, kde se po několik staletí rozvíjela vzdělanost. Vítejte v Klementinu, areálu bývalých jezuitských kolejí a současném sídle Národní knihovny ČR.
Po Pražském hradě druhý nejrozsáhlejší stavební celek v Praze dodnes vydává některá tajemství. Před časem například archeologové při detailním výzkumu v rohu takzvaného Studentského nádvoří v hloubce čtyř až pěti metrů objevili pozůstatky osídlení z 9. a 10. století.
„Fyzicky tím doložili, že osídlení tohoto místa je nejstarší v Praze. Ještě donedávna jsme se o tom mohli dočíst jenom v kronikách,“ vysvětluje zaměstnankyně Národní knihovny Jitka Pejsová, která se v rámci Dne architektury ujala role průvodkyně.
Zájemce provedla převážně západní částí komplexu, kde se registrovaní čtenáři Národní knihovny mohou volně pohybovat i sami. Prohlídku Barokní knihovny či Astronomické věže lze absolvovat jen po zaplacení vstupného, další historický skvost Klementina – Zrcadlová kaple – je přístupná jen při speciálních příležitostech, jako jsou koncerty či soukromé akce.
Zastavili postup Švédů
Prohlídku začínáme na nádvoří, kde probíhal zmíněný archeologický výzkum. Kromě slunečních hodin na fasádě budovy, kterých v areálu Klementina najdeme celkem patnáct, tu stojí za zmínku socha studenta z poloviny 19. století, která připomíná události z konce třicetileté války.
„Tehdy studenti vedení svým profesorem, matematikem Jiřím Plachým, zabránili na Karlově mostě vstupu švédských vojsk. Díky tomu nebylo ze zdejší knihovny a sbírek nic odvezeno, na rozdíl od Strahovského kláštera a Pražského hradu na druhém břehu Vltavy,“ objasňuje průvodkyně.
Na místě Klementina ve 13. století vznikl dominikánský klášter, v němž se začala rozvíjet kultura a vzdělanost. Mniši se tu kupříkladu věnovali tvorbě rukopisných knih. V roce 1348 byla jejich vzdělávací činnost propojena s nově vzniklou Univerzitou Karlovou. Na začátku husitských válek byl ovšem klášter obývaný až 150 lidmi vypleněn, kdo nestihl utéct, toho stihla krutá smrt. Pak začalo místo pustnout.
Voda z kohoutku a kanalizace
Na pozvání zástupců řeholních řádů a v neposlední řadě krále Ferdinanda I. Habsburského se v dubnu 1556 ve zpustošených prostorách usadili jezuité, kteří měli spíše protestantské obyvatelstvo českých zemí obrátit na katolickou víru. Už v červenci začalo čtrnáct jezuitských průkopníků vyučovat.
„Začali také s opravami kláštera, který zaujímal daleko menší prostor než dnešní Klementinum. Byl obklopen zahradami a více než třiceti domky řemeslníků. Pozemky bylo nutné vykoupit a prostor rozšířit,“ vypráví Jitka Pejsová už na dalším, Révovém nádvoří s několika slunečními hodinami na okolních zdech a barokní kašnou uprostřed. Není bez zajímavosti, že kašna byla součástí vodovodu, na svou dobu pokrokové technologie, která v klášteře již na konci 17. století zajišťovala tekoucí vodu.
První stavební úpravy provedli jezuité v 60. a 70. letech 16. století. Tehdy vznikaly hlavně učebny a dílny, ubytovací a stravovací prostory. Začal se rovněž budovat chrám sv. Salvatora, který pochází z přelomu 16. a 17. století. K „modernější“ výstavbě se přistoupilo asi o století později.
V 17. století se jezuité z Klementina spojili s Univerzitou Karlovou – její nejstarší kolekce dodnes najdete ve sbírkách Národní knihovny. Kolej provozovala také tiskárnu, prováděla astronomická pozorování a meteorologická měření. Z Astronomické věže z roku 1722 se otevírají nádherné výhledy na centrum Prahy. Svůj původní vědecký účel přestala plnit na začátku druhé světové války, kdy na pozorování bylo ve městě už příliš mnoho světla.
Jezuité v Klementinu působili do roku 1773, kdy papež jejich řád zrušil. Po odchodu mnichů tu například fungovalo akademické gymnázium, akademie výtvarných umění, kde kromě jiných studovali Josef Mánes a František Ženíšek. V Klementinu rovněž vznikla rozsáhlá knihovna, neboť císař Josef II. rozhodl, že právě sem se budou svážet svazky ze zrušených klášterů. Během několika let se počet knih v Klementinu zčtyřnásobil na sto tisíc.
Fresky, kam se podíváš
Matematický sál, který s průvodkyní navštívíme, připomíná, že se jezuité věnovali přírodním vědám. Architektura z přelomu 17. a 18. století je doplněna výzdobou – na stropní fresce jsou ženské postavy, alegorie přírodních věd s atributy, jako je mapa, matematická tabulka, dalekohled či váhy. V pravé části obrazu nalezneme postavy učenců, v rozích místnosti pak různé typy planetárních systémů a nad okny zatmění Měsíce a Slunce.
V další místnosti, kde donedávna bývala kancelář, nám průvodkyně ukazuje fresku, která byla objevena náhodou při stěhování. „Archeologové a památkáři dělali sondy a najednou narazili na nástěnnou výzdobu. Na restaurování knihovna nemá peníze, takže je odkryta jen její část,“ vysvětluje Jitka Pejsová. Z oken je pěkný výhled na Karlův most a prostranství před ním, tedy Křižovnické náměstí.
Podle Křižovnické ulice, která prochází mezi Klementinem a Karlovým mostem, se nazývají chodby zdobené freskami. Ty zobrazují život spoluzakladatele Tovaryšstva Ježíšova a misionáře Františka Xaverského a jeho souputníka Ignáce z Loyoly, který před smrtí stihl vyslat skupinu jezuitů do Prahy.
Knihovna Emy Destinové
Bohatě zdobená je také veřejná studovna, která bývá otevřena šest dní v týdnu, ve všední dny až do deseti večer. Jde o bývalý letní refektář, tedy mnišskou jídelnu, postavenou rovněž v polovině 17. století. Z výzdoby zmiňme ženské postavy představující křesťanské ctnosti, fresku Kristus na návštěvě v Lazarově domě a olej na plátně Svatba v Káni Galilejské, pod nímž stojí masivní vyřezávaná knihovna, která byla zakoupena z pozůstalosti Emy Destinové.
Po odchodu jezuitů se tato prostorná místnost využívala různě, například v roce 1791 se zde konala první průmyslová výstava v českých zemích, později zde byla vystavena Muchova epopej nebo letadla.
Za prohlídku stojí také stálá výstavka historických fotografií Klementina v hale služeb, kam se dostanete i bez čtenářské legitimace.
