Zahrada Strakovy akademie FOTO: Markéta Mitrofanovová / FORUM 24
FOTO: Markéta Mitrofanovová / FORUM 24
Pokud byste si při procházce centrem Prahy chtěli v klidu odpočinout a trochu se zchladit v zeleni, oddělte se na Malé Straně od proudů turistů a zamiřte do zahrady Strakovy akademie na vltavském nábřeží. Jen počítejte s tím, že je pro veřejnost otevřená pouze o sobotách.
Nově se dá na místě do mobilu stáhnout audioprůvodce, který vás na sedmi zastaveních seznámí s historií budovy, v níž sídlí Úřad vlády ČR, nebo s proměnami, kterými během několika staletí zahrada prošla. U vstupu je nutné projít bezpečnostním rámem a nechat si zkontrolovat tašku.
Z reproduktorů se decentně, aniž by přehlušovala zpěv ptáků, ozývá hudba českých skladatelů, která je naprogramována tak, aby „ladila“ s fontánou. U chodníčku jsou instalována takzvaná mlžítka, v zahradě je dostatek laviček, kde si můžete v klidu vychutnat příběh tohoto místa.
V rukou jezuitů
Už v 15. století se tu nacházela velká zahrada s mandlovnou. Další písemné zmínky pocházejí až z roku 1600, kdy pozemek vlastnila španělská šlechtična. Darovala ho jezuitům, kteří si na něm založili botanickou zahradu.
Osobní lékař Rudolfa II. v ní prý pěstoval bylinky a u brány prodával vlastní lektvary. Jezuité tu postavili kapli svého patrona sv. Ignáce z Loyoly a později tzv. Letní dům, v němž mniši odpočívali.
V roce 1773 císařovna Marie Terezie řád zrušila a zahrada byla prodána. V letohrádku vznikla tančírna pochybné pověsti, jejíž návštěvníci rvačkami a výtržnostmi obtěžovali noční Prahu. Úřady ji zrušily a v polovině 19. století si letohrádek pronajali evangelíci k modlitbám.
Na přelomu 70. a 80. let 19. století pozemek zakoupila nadace hraběte Jana Petra Straky z Nedabylic (1648–1720). Ten se jako bezdětný rozhodl předejít majetkovým sporům a v závěti uvedl, že v případě vymření rodu Straků má vzniknout nadace, která by zajistila vzdělání českým nemajetným šlechtickým synům.
Vláda zasedá v bývalé kapli
Nadace nejdříve poskytovala stipendia, ale od roku 1867 šetřila na stavbu budovy akademie coby „vychovávacího a vzdělávacího ústavu pro vyšší stavy Království českého“. Ve veřejné soutěži vyhlášené v roce 1890 zvítězil návrh Václava Roštlapila v klasicistním francouzském barokním slohu.
Práce, které probíhaly v letech 1893 až 1896, nebyly jednoduché, protože při hloubení základů se objevil pramen, kterému byla odedávna připisována léčivá moc. Voda musela být odčerpána a zároveň vznikl betonový podzemní kanál, který z pozemku odváděl vodu potoka Brusnice. Muselo se rovněž zpevnit podloží.
Průčelí třípatrové budovy je dlouhé 160 metrů. V přízemí se původně nacházely studovny, kanceláře správy, slavnostní síň a kabinety s pomůckami. V prvním a druhém patře studovny, ložnice a prostorná kaple, v jejichž prostorách dnes zasedá vláda. Součástí areálu byl rovněž taneční a šermířský sál, knihovna, jídelna, plavecký bazén, věznice, tělocvična a přístavek s nemocnicí.
U kopule si můžeme všimnout dvou sochařských děl – Vlastenectví a Zbožnost, jejichž autorem je Josef Mauder. Štuková výzdoba vnitřních prostor a fasády jsou dílem sochaře Celdy Kloučka. Na budově je znázorněn také rodový erb Straků, rozkročený kohout.
Úpravou pozemku přiléhajícího k budově byl pověřen významný zahradní architekt František Thomayer. Původně se zde nacházelo hřiště, kuželník a skleník, kde trávili volný čas studenti akademie. Na místě dnešní zahrady se rovněž učili šermovat, posilovat a jezdit na kole, které bylo na konci 19. století novinkou.
V akademii vládl velmi přísný režim, studenti byli v podstatě izolováni od světa. Měli dost omezené vycházky, nesměli navštěvovat taneční zábavy, účastnit se veřejných shromáždění a průvodů.
Lazaret i říšský soud
Za první světové války sloužila budova jako lazaret. Po založení Československa, kdy byly zrušeny šlechtické tituly, ztratila akademie svůj hlavní účel a v roce 1938 byla zrušena. O rok později tehdejší protektorátní premiér Alois Eliáš rozhodl o tom, že zde bude sídlo vlády.
Budova v průběhu let prošla rozsáhlými úpravami uvnitř i zvenku. Za heydrichiády až do konce války sloužila jako říšský soud. Od 15. května 1945 byla vyhrazena znovu pro potřeby vlády. Při sovětské okupaci v roce 1968 byla Strakova akademie jednou z prvních obsazených budov a během sametové revoluce se stala dějištěm jednání mezi vládnoucí KSČ a Občanským fórem.
Studie na obnovu zahrady existovaly už od roku 1965, ale ke skutečné modernizaci došlo až mezi lety 2021 a 2022 s cílem odstranit některé necitlivé zásahy a dát zahradě reprezentativní charakter. Současná koncepce odpovídá novobarokní architektuře budovy.
Od června 2021 zdobí zahradu bronzová socha Lev s vlčicí od Adama Fejfara, který dílo vytvořil v roce 2019 ke 100. výročí otevření Velvyslanectví Italské republiky v Praze. Jeho předání Úřadu vlády ČR bylo aktem česko-italského přátelství. Socha zobrazuje dvě mytologická zvířata, jež jsou symbolem obou zemí – vlčici, která odkojila zakladatele antického Říma, a lva, který je od 13. století heraldickým symbolem Čech.
V zahradě bylo zregenerováno přes 11 tisíc metrů čtverečních trávníků, obnoveny živé ploty a vysázeno 380 růží a mnoho desítek tisíc dalších květin. Záhony obklopuje 1360 tisů a 1465 habrů. Lípy podél chodníčků jsou speciálně vyšlechtěné do špičky, aby odpovídaly charakteru aleje, a pocházejí z Nizozemska.
Poslední zastavení audioprůvodce vás přivede k jabloni, kterou při příležitosti slavnostního otevření zahrady 31. srpna 2022 zasadil premiér Petr Fiala.
