Holštýnská brána a solné sklady (vpravo) FOTO: Markéta Mitrofanovová / FORUM 24
FOTO: Markéta Mitrofanovová / FORUM 24
Cihlové stavby, které vypadají jako upečené z perníku, jsou asi největším lákadlem historického centra Lübecku ležícího asi 50 kilometrů na severovýchod od Hamburku. Jádro starého města, které se i díky zachovalosti středověkého půdorysu dostalo na seznam UNESCO, se z větší části rozkládá na ostrově mezi rameny řeky Trave.
Návštěvu Lübecku můžete spojit s cestou k Baltu, který je odtud vzdálený pouhou čtvrthodinu jízdy autem. Kvůli jedinečné, až pohádkové atmosféře se vyplatí ubytovat se přímo v historickém centru, které překvapivě není ani v hlavní sezóně zahlcené turisty, přestože má vyloženě komorní rozměry.
Možná je to i tím, že kromě uliček a nádvoří, které si stále drží svůj pradávný ráz, se lidé mohou rozptýlit do parků a na promenádu podél řeky Trave. Ostrov lze po ní obeplout na vypůjčené (i motorové) nebo vyhlídkové lodi – třeba se jménem Barbarossa podle panovníka Svaté říše římské, jenž ve 12. století přispěl k tomu, že se z Lübecku na několik set let stalo bohaté hanzovní město.
V horku k řece či do kostela
Posezení na zahrádce některé z restaurací u řeky je ideálním způsobem, jak si odpočinout během procházky v horkých dnech. Chládek poskytne i návštěva kostelů, kterých je na ostrově celkem pět a jejichž věže tvoří charakteristické panorama starého Lübecku. Některé ovšem, podobně jako mnoho dalších historických staveb, mají za sebou pohnutou historii.
Více než pětinu starého města na jaře 1942 zničil anglický nálet, ale v průběhu desetiletí byl nespočet památkově chráněných budov obnoven. K nejpostiženějším patřila katedrála vysvěcená v roce 1247, jejímiž patrony jsou sv. Jan Křtitel a sv. Mikuláš. Bombardování jako zázrakem přežila část uměleckých děl, mezi jinými i více než 500 let starý Triumfální kříž.
Nahlédnout lze také do lübecké radnice, jejíž stavba byla zahájena v roce 1230, krátce po udělení císařských svobod, a v průběhu let byla opakovaně upravována a rozšiřována, což vysvětluje různé architektonické styly a části. Dokončena byla v roce 1308 a dodnes plní svou funkci sídla městské správy.
Mezi dvěma branami
Podstatnou část toho, co je ve středověké zástavbě na ostrově k vidění, tvoří zhruba půldruhého kilometru dlouhý úsek mezi dvěma dochovanými branami – bohaté a prosperující hanzovní město Lübeck bylo totiž v průběhu staletí nuceno chránit se před vnějšími hrozbami stále silnějšími hradbami a opevněním.
Až do 19. století se do města vstupovalo čtyřmi branami, z nichž dodnes zůstaly dvě. Tou fotogeničtější je Holštýnská – pravděpodobně nejznámější dochovaná městská brána z pozdního středověku v Německu. Hned za ní stojí u řeky další „pohádkové“ objekty, solné sýpky z let 1579 až 1745.
Jedná se o skupinu cihlových budov v renesančním slohu. Původně se v nich skladovala sůl, která se z Lübecku vyvážela do celé Skandinávie a byla základem jeho tehdejšího bohatství. Sůl se používala především ke konzervaci ryb, což severským zemím umožňovalo obchodovat se sledi jako postní potravinou.
U severního konce ostrova se nachází pozdně gotická Hradní brána, dokončená v roce 1444. Přiléhá k ní bývalá celnice a stáj. V blízkém klášterním areálu najdete moderně pojatou expozici Muzea hanzy. Uprostřed severní části historického jádra stojí jeden z nejstarších sociálních ústavů v Evropě, Špitál sv. Ducha.
Jen pár set metrů od této monumentální středověké stavby se nachází dům Willyho Brandta, prvního sociálnědemokratického spolkového kancléře a pozdějšího nositele Nobelovy ceny za mír. Tamní expozice je věnována nejen jemu, ale celým dějinám 20. století.
Další slavné rodáky připomíná dům Buddenbrookových, který kdysi patřil dědečkovi spisovatelů Thomase a Heinricha Mannových. Po zmíněném náletu na jaře 1942 z něj zůstala pouze fasáda a klenutý sklep. Dnes je v přízemí umístěna stálá expozice, která návštěvníky seznamuje se vztahem bratrů k sobě navzájem a k jejich rodnému městu Lübecku.
