Jako tradičně zahájili 1. máj komunisté. Přece jenom mají svůj věk a ráno toho tolik nenaspí. Na Střelecký ostrov jich přišlo sto, možná sto padesát. Řečnila soudružka Semelová. Zpívala se Internacionála a veškerá vina za válku na Ukrajině se svalovala na Západ.

Na ostrov dorazili také odpůrci komunistů. Bizarní situace nastala ve chvíli, kdy si jeden ze starých bolševiků půjčil sovětskou vlajku se srpem a kladivem doplněnou velkou svastikou. Chvíli s ní zálibně mával, díval se, jak mu ve větru hezky vlaje, než si všiml hákového kříže a prapor štítivě odhodil.

Ke smutné a pro mě trapné události došlo odpoledne na náměstí Míru, kde se společně sešli sociální demokraté s těmi samými komunisty, kteří ještě chvíli předtím spílali Západu a velebili Rusko. Pojmenovali to První společný levicový 1. máj. Sem už dorazila předsedkyně komunistů Kateřina Konečná a také místopředsedkyně ČSSD Daniela Ostrá. Jenže kostelníkovi od svaté Ludmily se to ani za mák nelíbilo a bez ohledu na čas nechal zvonit. Řečníci se ještě chvíli snažili zvony překřikovat, jenže pak se komunistům porouchal reproduktor, a když zvony nepřestávaly bít, vzdali to a rozešli se domů. Byl to dost neslavný konec Prvního společného máje a myslím, že sociální demokraté klesli hodně hluboko.

Na Petříně zahajovala tou dobou volební kampaň koalice Spolu. Přiznám se, že mě potěšilo, když Petr Fiala vystupoval stejně jako před volbami do parlamentu. Za půl druhé hodiny, co jsem na Petříně byl, se vyfotil s každým, kdo ho o to požádal. S každým pronesl několik přátelských vět. Nezměnil se. Oproti Střeleckému ostrovu i náměstí Míru tu panovala docela jiná atmosféra. A mnozí Pražané pokračovali k soše Karla Hynka Máchy a vzpomínali, že jsme měli prezidenta, který tu každý rok na Prvního máje položil květiny. Kdo ví, třeba zas takového budeme mít.