David Těšínský je novým členem redakce Svobodného fóra. Proto představujeme jeho dosavadní práci. Následující sérii nafotil v pražských squatech, zejména v Nuslích a v Libni. Pronikl přitom do nejnižších kruhů pražských narkomanů. Jeho fotografie ukazují život na úplném dně společnosti.
Luděk Staněk v časopisu Reflex o této sérii napsal:
Většina závislých, jež vidíte na obrázcích, nebere heroin, jak se obecně předpokládá, ale jeho syntetickou náhražku jménem subutex. Ta je původně určena k léčbě závislosti, ale dnes je běžně dostupná na černém trhu. Subutex účinkuje déle než heroin, a je tedy poměrně populární. Vzhledem k tomu, že lék se má užívat perorálně a závislí jej často aplikují nitrožilně, „esko“ nebo „subáč“, jak se mu mezi narkomany říká, je ničí ještě hůře než heroin. „Jeden z nich mi říkal, že rok na ,subáči‘ je jako tři roky na heroinu, přesto většina z lidí, které jsem fotil, stále trvala na nitrožilním užívání.“
Těšínský tvrdí, že se nikdy mezi narkomany vyloženě nebál, byť se dostal do několika opravdu těžkých situací. „Jednou jsem stál proti chlápkovi, co na mě vytáhl nůž, ale to bylo spíše demonstrativní,“ říká fotograf, jenž se závislými zažil prakticky všechny peripetie jejich životů. Byl u toho, když kradli železo a odváželi je do výkupu, když si aplikovali drogy, i když se jim aplikace nevedla, když byli zamilovaní i když byli v psychózách. „Potkal jsem třeba člověka, který se vyhýbal heroinu i subutexu, bral jenom pervitin. Tvrdil, že vůbec není závislý, říkal, že mu pervitin nic nedělá a závislí jsou jen ti ostatní.“ Což mě přivádí k zásadní otázce – jakou mají podle Těšínského objekty jeho fotografického zájmu šanci na normální život? „Těžko říct. Oni si věří a nevěří zároveň. Když jim droga působí, často sní o životě bez ní, ale když jsou bez ní, většinou nedělají nic, aby se závislosti zbavili. Mnoho z nich tvrdí, a to je možná pravda, že těžce a dlouho závislé nevezmou do odvykacích zařízení, kde preferují lehčí případy lidí, kteří často s drogou jen začali a mají větší šanci se ze závislosti dostat. Ale někdy je v jejich světě opravdu velmi těžké rozlišit, co je opravdové a co jenom jako. Já jsem nakonec usoudil, že pravé jsou jenom ty momenty, jež jsou na fotkách. A možná někdy i na nich předstírají,“ uzavírá Těšínský.
