Výsledky protestních nebo antisystémových stran ve volbách v západní Evropě (v nedělních parlamentních volbách v Itálii podle zatím neúplných výsledků vyhrála středopravá koalice, v níž jsou nejvýraznějšími silami protiimigrační a euroskeptická Liga severu Mattea Salviniho a strana Vzhůru, Itálie expremiéra Silvia Berlusconiho):
FRANCIE – Národní fronta (FN)
- Krajně pravicová strana, staví se proti evropské integraci a proti imigraci. Od roku 2011 ji vede Marine Le Penová, která v roce 2017 postoupila do druhého kola prezidentských voleb. Vedení strany převzala od svého otce a zakladatele strany, Jeana-Marii Le Pena.
- Le Pen založil FN v roce 1972, když kolem sebe sdružil odpůrce přistěhovalců a evropské integrace, stejně jako některé monarchisty a klerikály. Od začátku byla populistickou stranou. Její původní název zněl Národní fronta za francouzskou jednotu.
- FN v prvním kole parlamentních voleb v červnu 2017 obdržela pouhých 13 procent hlasů, což bylo hluboko za očekáváním vzhledem k tomu, že v druhém kole prezidentských voleb Le Penová sice neuspěla, ale dostala více než třetinu hlasů. Strana získala v Národním shromáždění osm křesel.
- Strana má na svém březnovém sjezdu změnit název. Nové jméno bude mimo jiné znamenat zpřetrhání vazeb na kontroverzního zakladatele Le Pena, odsouzeného několikrát za podněcování rasové nesnášenlivosti. Mezi nové priority strany mají být bezpečnost a imigrace, zeslábnout by měl odpor vůči jednotné evropské měně, nepřijatelný pro většinu voličů.
NĚMECKO – Alternativa pro Německo (AfD)
- Alternativa pro Německo vznikla v roce 2013 na bázi kritiky eurozóny a později se začala profilovat jako protiimigrantská. Řadí se mezi strany euroskeptické a národně konzervativní, ve svých řadách má i radikální odpůrce imigrantů a pravicové extremisty. Vystupuje jako zastánce těch, kdo chtějí co nejrychlejší a největší omezení imigrace.
- V loňských zářijových parlamentních volbách počtvrté zvítězila konzervativní unie CDU/CSU kancléřky Angely Merkelové, utrpěla ale ztráty, stejně jako její dosavadní koaliční partner SPD na druhé příčce, pro kterého to byl nejhorší výsledek v poválečných dějinách. V novém Spolkovém sněmu je AfD třetí nejsilnější stranou, když získala 12,6 procenta hlasů. Do národního parlamentu se přitom dostala poprvé.
- Více než pět měsíců po volbách bylo dohodnuto, že Německo i nadále povede velká koalice konzervativní unie CDU/CSU a sociální demokracie (SPD) v čele s Merkelovou. AfD se stane nejsilnější opoziční stranou a bude mít právo vždy jako první ve Spolkovém sněmu reagovat na vládní návrhy.
- Podle průzkumů z února 2018 by se AfD stala druhou nejsilnější stranou s 16 procenty hlasů.
NIZOZEMSKO – Strana pro svobodu (PVV)
- Pravicově populistická Strana pro svobodu (PVV) kontroverzního politika Geerta Wilderse vznikla v roce 2006. Její popularitu zvyšuje silná protiimigrační rétorika.
- V loňských březnových nizozemských parlamentních volbách přesvědčivě zvítězila pravicová liberální Lidová strana pro svobodu a demokracii (VVD) premiéra Marka Rutteho, která ve 150členné sněmovně získala 33 křesel. PVV skončila druhá, když získala 20 mandátů.
RAKOUSKO – Svobodní (FPÖ)
- Nacionalisticky orientovaná Svobodná strana Rakouska (FPÖ), která prosazuje protiimigrační politiku, vznikla v 50. letech ze Svazu nezávislých, v němž se organizovali bývalí nacisté. Jörg Haider, který stranu vedl v letech 1986 až 2000, proslul svými antisemitskými a xenofobními výroky.
- Současný předseda Heinz-Christian Strache se v minulosti snažil vytvořit obraz FPÖ jako umírněné strany, čas od času se ale na veřejnost přesto dostanou rasistické, xenofobní a antisemitské názory členů. Podle kritiků je FPÖ extremistickou stranou, ve snaze dostat se k moci ale navenek mírní své názory.
- V rakouských volbách, které se konaly v říjnu 2017 zvítězila Rakouská lidová strana (ÖVP), která získala 31,5 procenta hlasů a a FPÖ skončila se zhruba 26 procenty třetí těsně za druhými sociálními demokraty (SPÖ). Prezidentský kandidát FPÖ Norbert Hofer jen těsně prohrál v opakovaném druhém kole rakouských prezidentských voleb v prosinci 2016 s bývalým šéfem rakouských Zelených Alexanderem Van der Bellenem.
- V prosinci 2017 byla sestavena nová rakouská vláda, kterou tvoří koalice ÖVP a FPÖ. FPÖ se na vládě podílela již v letech 2000 až 2005.
ŘECKO – SYRIZA (Koalice radikální levice)
- Vznikla v roce 2004 jako aliance levicových subjektů; politickou stranou je od června 2012. V lednu 2015 vyhrála volby (36,3 procenta hlasů) s náskokem 8,5 procenta před druhou Novou demokracií (ND). Pro většinu v parlamentu jí ale dvě křesla chyběla, tak uzavřela koalici s pravicovou stranou Nezávislí Řekové a šéf strany SYRIZA Alexis Tsipras se stal premiérem.
- Voliče si SYRIZA získala kritikou tvrdých úsporných opatření a slibem mírnějších podmínek pro pomoc od mezinárodních věřitelů, což nakonec v létě 2015 nesplnila.
- Vládnoucí SYRIZA podle AFP nyní zaostává ve volebních preferencích za opoziční ND o devět procentních bodů.
ŠPANĚLSKO – Podemos
- Protestní radikálně levicovou stranu Podemos založil v roce 2014 politolog a aktivista Pablo Iglesias. Do roku 2016 se těšila všeobecné popularitě mezi Španěly, kteří se vzpamatovávali z hluboké ekonomické krize. Od začátku katalánské krize se ovšem potýká s poklesem popularity u voličů.
- V květnu 2016 strana utvořila pro červnové volby koalici s komunistickou Sjednocenou levicí (IU); vznikla koalice Unidos Podemos. Ve volbách koalice získala 71 mandátů a obsadila tak třetí místo. Zvítězila vládnoucí Lidová strana (PP) premiéra Mariana Rajoye, který složil menšinovou vládu s podporou liberální strany Ciudadanos.