KOMENTÁŘ / Volby do Evropského parlamentu otřásly francouzskou politickou scénou. Po drtivé porážce svojí strany ohlásil prezident Emmanuel Macron na konec měsíce předčasné volby do Národního shromáždění. Francie se tak již za několik týdnů může ocitnout v situaci, kdy bude mít parlamentní většinu poprvé v historii krajní pravice.

Krajně pravicové strany slavily v letošních volbách do Evropského parlamentu úspěch v řadě zemí: Svobodní těsně zvítězili v Rakousku, Alternativa pro Německo skončila na druhém místě, stejně tak Strana pro svobodu (PVV) Geerta Wilderse v Nizozemsku. Jen málokde byl ale triumf krajně pravicových (a mnohdy proruských) uskupení tak přesvědčivý jako právě ve Francii.

Národní sdružení (RN) Marine Le Penové, vedené v těchto volbách mladým europoslancem Jordanem Bardellou, získalo více než 30 procent hlasů a s obrovským náskokem tak zvítězilo nad stranou Obnova (RE) prezidenta Emmanuela Macrona. Dalších pět procent hlasů obdržela ještě radikálnější strana Znovudobytí (R!) provokativního novináře Érica Zemmoura, kterou ve volbách do Evropského parlamentu vedla neteř Le Penové, Marion Maréchalová.

Macronova strana oproti RN obdržela méně než polovinu hlasů a skončila jen těsně na druhém místě před socialisty (PS), kteří přitom v posledních letech skomírali. Příliš neuspěla ani krajně levicová Nepoddajná Francie (LFI) několikanásobného prezidentského kandidáta Jeana-Luca Mélenchona, která získala kolem 10 procent. Se sedmi procenty pak zcela propadla tradiční pravicová strana Republikáni (LR), která se odvolává k dědictví generála Charlese de Gaulla. Republikáni přitom ještě donedávna patřili mezi nejdůležitější politická uskupení v zemi, ze kterého vzešel třeba prezident Nicolas Sarkozy. 

Rozpuštění parlamentu

Prezident v reakci na výsledky překvapivě ohlásil rozpuštění Národního shromáždění, ve kterém byla jeho strana už tak v menšině – ovšem vládla s vlažnou podporou Republikánů. „Za několik okamžiků podepíšu dekret o vyhlášení parlamentních voleb, jejichž první kolo se bude konat 30. června a druhé 7. července,“ oznámil Macron v televizním projevu krátce po zveřejnění prvních odhadů výsledků. Varoval rovněž před posilováním krajní pravice: „Vzestup nacionalistů a demagogů je nebezpečím nejen pro náš národ, ale i pro Evropu a pro místo Francie v Evropě a ve světě.“

Marine Le Penová, která se v minulosti opakovaně neúspěšně ucházela o post hlavy státu, prezidentův krok uvítala. „Jsme připraveni převzít moc, pokud nám Francouzi v nadcházejících parlamentních volbách dají důvěru,“ prohlásila faktická šéfka Národního sdružení a vypočítala dlouhodobé volební sliby svojí strany: „Jsme připraveni postavit zemi na nohy, jsme připraveni hájit zájmy francouzského lidu, jsme připraveni ukončit masovou imigraci, jsme připraveni učinit francouzskou kupní sílu prioritou, jsme připraveni znovu začít s industrializací naší země.“ 

Národní sdružení zároveň ještě v neděli večer oznámilo, že jejím kandidátem na příštího francouzského premiéra bude právě vítěz evropských voleb, 28letý Jordan Bardella. Ten je jako blízký spojenec Le Penové formálně v čele RN od konce roku 2021 a je často prezentován jako umírněnější a pro širokou veřejnost přijatelnější část strany. Ostatně zřejmě i jeho zásluhou získalo Národní shromáždění v evropských volbách překvapivě velkou podporu francouzské mládeže. Podle průzkumu agentury Elabe pro tuto stranu hlasovala bezmála třetina všech voličů ve věku 18-34 let, zatímco pro Macronovu stranu pouhých 5 procent z nich.

Volební vyhlídky

Drtivé vítězství Národního sdružení v evropských volbách dlouho předpovídaly průzkumy, které zároveň ukazují, že by měla Marine Le Penová reálnou šanci zvítězit i v klíčových volbách prezidentských. Parlamentní ovšem byly ve pro francouzskou krajní pravici tradičně velkým oříškem, protože se do Národního shromáždění volí dvoukolovým většinovým systémem, ve kterém zpravidla vítězili umírněnější kandidáti.

Možná právě na tuto systémovou nevýhodu spoléhá prezident Macron, který se od posledních voleb v roce 2022 kvůli rozdělenému parlamentu stejně potýkal s komplikovaným vládnutím – mimo jiné musel obětovat premiérku Élisabeth Borneovou, kterou letos v lednu vyměnil za mladého předsedu vlády Gabriela Attala. V mimořádně krátké kampani se také bezpochyby bude snažit obnovit „republikánskou frontu“, tedy neformální spojenectví všech demokratických stran, které na různých úrovních dlouho blokovalo vzestup extremistických kandidátů.

Pokud ovšem Macron plánoval, že by se v parlamentních volbách mohl dát dohromady s tradiční pravicí v podobě Republikánů, se kterými stejně fakticky vládl a sdílí s nimi řadu programových bodů, zřejmě se přepočítal. Předseda LR Éric Ciotti totiž ihned po ohlášení rozpuštění Národního shromáždění oznámil, že „žádná forma koalice, spolupráce nebo kolaborace s touto silou, která tolik poškodila Francii“ nepřichází v úvahu. Republikáni tedy půjdou do voleb sami a není jasné, s kým dalším by se mohl Emmanuel Macron spojit nad rámec stávající koalice s menšími liberálními stranami jako je Demokratické hnutí MoDem) nebo Horizonty (HOR) expremiéra Édouarda Philippa. 

Aliance se naopak možná opět rýsuje na levici, která v celkových číslech nedopadla vůbec špatně – socialisté, LFI, zelení a komunisté dohromady dosáhli skoro na třetinu všech hlasů a zástupci všech těchto uskupení se v neděli večer nechali slyšet, že by mělo dojít k vytvoření společné kandidátky pro parlamentní volby. 

Podobné spojenectví už v minulosti existovalo, jenže se před několika měsíci rozpadlo kvůli sporům mezi radikální a umírněnou levicí mimo jiné ve vztahu k válce na Ukrajině. LFI se totiž spolu s komunisty na rozdíl od socialistů staví ostře proti dodávkám zbraní napadené zemi a odmítají i ukrajinské členství v Evropské unii nebo v Severoatlantické alianci. Poslanec za LFI, Jérôme Legavre, se dokonce minulý týden nechal slyšet, že ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj „není ve Francii vítaný“.