KOMENTÁŘ / Nepokoje ve Francii jsou výsledkem desítky let trvajícího napětí mezi majoritou a druhou či třetí generací imigrantů především ze severní Afriky. Francie je jednou ze zemí, kde je opravdu dobře vidět, že jsme v Evropě asimilaci imigrantů ze severní Afriky a Blízkého východu nezvládli. Ale pojďme se podrobněji podívat na spouštěč dnešních nepokojů – na střelbu policisty, která skončila smrtí mladíka.
Byť se těmto střetům v samotné Francii občas říká „rasová válka“, je tenhle termín velice zavádějící. Jednak termín rasa je termínem z předvědeckého období lidského poznání, které dělilo lidi podle barvy pleti, ne podle genů. A za druhé obyvatelé Evropy, severní Afriky a Blízkého východu jsou všichni jedna a ta samá větev vývoje lidského druhu – všichni jsou to Eurasiaté. Ve skutečnosti je Francie léta rozdělená sociálně (chudá předměstí versus bohatá centra), etnicky (potomci arabských imigrantů versus bílá majorita) a vzdělanostně (málo vzdělaní výrostci z předměstí versus vzdělané elity center). Toto rozdělení je dlouhodobé a podobných caus, jaká nyní hýbe Francií, si i bez googlení vybavím hned několik. Třeba bouře, kdy se dva mladíci s imigračním pozadím pronásledovaní policií schovali v transformátoru, kde je zabil elektrický proud, proběhly před nějakými dvaceti lety. Pojďme se ale podívat na samotný spouštěč dnešních výtržností a násilí.
Spouštěč je jen symbol
Krize – a nepokoje zmítající Francii jsou skutečnou krizí, která zásadně narušila chod společnosti, a při potlačování nepokojů byly nasazeny desítky tisíc policistů – je vždy výsledkem dlouhodobého a rostoucího napětí. I v případě dnešních nepokojů ve Francii jde o výše popsané problémy a dlouhotrvající krizi, se kterou si západní Evropa neví rady od druhé poloviny 20. století.
Krize – jakákoliv –, aby vybublala, aby „vypustila páru“ a začaly nějaké převratné změny, vždy potřebuje spouštěč. A je vcelku jedno, co jím bude. Stejně tak je nepředvídatelné, která událost krizi spustí, který konkrétní kamínek při pádu vyvolá lavinu balvanů. Pro převrat v roce 1989 byla primárním spouštěčem demonstrace studentů, které nechali komunisté brutálně zmlátit, a na ni navázaná (nepravdivá) zpráva o smrti studenta Martina Šmída. Pro arabské jaro, sérii protitotalitních převratů a nepokojů v arabském světě, byla spouštěčem protestní sebevražda mladého muže, který se ze zoufalství z ekonomické krize upálil. Pro dnešní francouzské nepokoje byla spouštěčem zcela banální událost, která bohužel skončila tragicky: běžná policejní kontrola, kdy se kontrolovaný řidič rozhodl, že jej nějaká policejní kontrola nezajímá a že ujede. Pak na něj policista vystřelil, mladík za volantem přišel o život, zpráva o neštěstí včetně videozáznamu události se rozlétla po sociálních sítích, a pak se daly do pohybu masy. Ten spouštěč je však více než sporný – připomíná spouštěč velkých etnických a sociálních bouří v USA, kdy při podobně nešťastném incidentu s policií zemřel George Floyd.
Co česká policie?
Především mne zajímalo, jaké má pro podobné události – řidiče ujíždějícího od kontroly, řidiče, který se rozhodl, že se na policejní kontrolu „vybodne“ – předpisy česká policie. Protože takové incidenty zcela jistě řeší i čeští policisté. A sám jsem někdy před čtvrt stoletím psal text na podobné téma. Jmenoval se „Policajt není veverka“ a šlo o causu, kdy se řidič při kontrole pokusil najet na policistu a pak ujížděl. Policista po něm vystřelil, střela řidiče usmrtila a strhl se pohoršený řev pacifistů. Já se v článku snažil vysvětlit svůj pohled – že na policisty se nesmí najíždět autem jako na veverku přebíhající silnici a že policista nemůže nechat řidiče, který to udělá, v klidu odjet – a dostal jsem takovou spoustu sprostých dopisů, že si to pamatuji dodnes. A tak jsem poslal dotazy policii:
Nepokoje iniciovala událost, kdy mladý řidič zastavil při silniční kontrole a pak se pokusil rozjet automobil a policii ujet. Jaké předpisy prosím má pro podobný případ (tedy událost se také stane v hustě obydlené zástavbě) Policie ČR? A s dovolením krátký úvod k další otázce: z čistě laické úvahy neumím najít na střelbě francouzského policisty nic závadného. Policista samozřejmě musí zákrok dokončit, ze zákona. Takže ten policista byl v situaci volby – buď na řidiče vystřelit, nebo riskovat automobilovou honičku v obydlené zástavbě, kdy by velmi snadno mohl utrpět závažnou újmu nezúčastněný náhodný chodec. A i v té situaci by bylo možné, že k zakončení honičky policejních aut za ujíždějícím automobilem by stejně bylo nutné na automobil k jeho zastavení vystřelit (byť možná v méně obydleném místě). Moje otázka tedy zní: Jak má Policie ČR ze zákona stanoveny priority v nějaké podobné události? Má přednost spíše ochrana veřejnosti (tedy střílet hned), nebo ochrana života a zdraví pachatele (riskovat automobilovou honičku)?
Odpověď přišla hned
„Žádný konkrétní pokyn takovouto situaci neupravuje a ani to nelze. Existují pokyny pro bezpečné zastavení vozidla, ale jinak se postupuje v případě, kdy je zastavován nebezpečný pachatel, a jinak v případě běžné silniční kontroly. U nebezpečných pachatelů není výjimkou použití donucovacího prostředku – hrozba namířenou střelnou zbraní. Na otázku číslo dva je také složitá odpověď. Policista musí vždy vyhodnotit, zdali zákrok bude dostatečný k naplnění jeho účelu, a k tomu musí zvolit přiměřený postup. Prioritou je chránit život a zdraví osob (nejen okolních, ale i pachatele), proto neexistuje žádný přímý pokyn, který by upravoval postup. Zákrok francouzských kolegů je fatální a v českých podmínkách si dovedu mnohem spíše představit, že by zbraň použita nebyla. Respektive při následném pronásledování na bezpečném místě a hlavně proti vozidlu klidně ano, ale takovéto případy střelby v rámci běžné kontroly nemáme. Pozor na záměnu se zákroky zásahových jednotek proti skutečně nebezpečným pachatelům, tam je postup jiný a nelze to zaměňovat se silniční kontrolou,“ napsal mi plk. PhDr. Ondřej Moravčík, vedoucí oddělení tisku Policie ČR.
Takže v Česku by asi onen mladík, jehož smrt vyvolala dnešní nepokoje ve Francii, přežil. Ale i přesto mám opravdu problém se na toho francouzského policistu dívat jako na vraha a na toho mrtvého řidiče jako na nevinnou oběť. Podle mne je celý ten incident podobně sporný, jako byla smrt George Floyda. Ujíždět od silniční kontroly se nesmí a policie – v libovolné zemi – si takové chování nesmí nechat líbit. Policista při kontrole si totiž opravdu nemůže říct: „Toho pána tedy kontrolovat nebudeme, když nechce.“ To by totiž znamenalo konec vlády zákona.