Francouzský premiér Manuel Valls řekl, že Francie je proti plánu Evropské komise na přerozdělování uprchlíků jednotlivým členským zemím. Francie se domnívá, že by uprchlíci měli být rozdělováni mezi jednotlivé členské země spravedlivěji, ale ne kvótami.
Valls to řekl v projevu, který pronesl při návštěvě města Menton na francouzsko-italské hranici. Právě na hranici s Itálií policie v posledních dnech zatkla stovky nelegálních uprchlíků. Většina jich byla poslána okamžitě zpět do Itálie. Byli většinou ze Súdánu, Somálska, Etiopie a Eritreje a do Itálie se dostali lodí z Libye nebo Tuniska.
Už jsme poskytli dost
Co by chtěl poslední návrh po Francouzích? Podle kvót plánovaných Evropskou komisí by měla Francie přijmout 14,17 procenta uprchlíků. To je druhý nejvyšší podíl po Německu, které by mělo přijmout 18,42 procenta.
Podle ČTK Valls upozornil, že Francie, Itálie, Německo, Británie a Švédsko v současnosti přijímají 75 procent žadatelů o azyl v Evropě. Francie toho podle něj již udělala hodně. Od roku 2012 přijala 5000 uprchlíků ze Sýrie a 4500 z Iráku. Podle něj je třeba vytvořit evropský systém hraničních kontrol a Francie už na konkrétním návrhu k tomuto tématu pracuje. Chce také tvrdý zákrok proti zločineckým sítím, které na přepravě uprchlíků vydělávají. Valls také argumentuje, že azyl je právo určené mezinárodními kritérii. „To je důvod, proč počet oprávněných osob nemůže být předmětem kvót: jeden buď je žadatelem o azyl, nebo ne,“ řekl.
Nikomu se nechce
Je zřejmé, že mnoha zemím se do kvót nechce. Británie přijímání běženců na základě výjimek unikne úplně. Faktem je, že cizinců už mají na svém území dost, stejně jako Francouzi.
Důležitá je ale zmínka o kontrole hranic. Schengenský systém je jednou z vymožeností evropského sjednocení a lidé si svobodu pohybu rádi užívají. Jasné je, že pro lidi, kteří chtějí překračovat hranice ilegálně, z různých důvodů, je to ráj. Za všechno se platí. O to víc bylo třeba dávat pozor na kontrolu vnější hranice schengenského prostoru. Proti takové vlně běženců byla ale Evropa zatím dost bezmocná. Částečně se snad můžeme bránit větší kontrolou na moři nebo třeba ještě na libyjském území, ale to nemusí (a nebude) fungovat stoprocentně. A potom každý člověk, který dostane „umístěnku“ do nějaké země, se stejně bude moci volně pohybovat. To by pak mohlo znamenat konec volného pohybu osob. Byť by se tomu tak třeba neříkalo. Stačí tolik „mimořádných“ opatření, až z nich budou řádná.
Základem je ale pořád otázka dobrovolnosti. Česko poskytlo loni azyl nebo jinou ochranu 765 lidem a nikdo klem toho nedělal žádný virvál. Nikdo si toho totiž ve svém běžném životě nevšiml a také to málokdo věděl, ačkoliv se ta čísla dají v dnešní době zjistit do dvou minut.
Působilo by lepším dojmem, kdyby každá země řekla nejdříve sama, čím chce přispět k řešení problému. A problém to je a Italové za něj nemohou.
