S poslancem za TOP-09 Františkem Laudátem hovořilo Svobodné fórum o neveselé situaci české pravice, nečitelnosti populistických politiků bez jasného názoru a důsledcích pronikání špinavého podnikání do politiky.
V čem vidíte příčinu poměrně tísnivého stavu, do kterého se dostala momentálně česká pravice? Co říci na argumenty těch, kteří tvrdí, že dnes už je dělení na pravici a levici překonané?
Postmoderní éra nemá ideologii. Na druhou stranu, když se podíváte na konkrétní fungování společnosti, tak vždycky buď zesílíte při rozhodování o konkrétních projektech některé věci z etiky a morálky, které mají spíše k tomu pravicovému vidění světa, nebo k tomu levicovému vidění. To znamená, že ať se nám to líbí nebo nelíbí, tak stejně v pozadí toho je vždycky nějaký pohled, který jsme dříve vnímali jako pravicový, nebo levicový. Ano, navenek se stírá rozdíl a to vnímají populistické strany, které v tom vidí potenciál a říkají lidem, co chtějí v danou chvíli slyšet.
Takovým subjektem je hnutí ANO. Někteří z nich říkají věci spíše pravicovou rétorikou, takový je například Ivan Pilný, pak tam máte ty, kteří jsou totálně levicoví, třeba Margita Balaštíková, která prosazuje levicové koncepty při návrzích zákonů a pozměňovacích návrzích. A pak jsou tu lidé jako Andrej Babiš a předseda klubu Faltýnek, kteří říkají to, co chtějí lidé slyšet a pak následuje po nějakou dobu velká podpora tohoto hnutí.
Jak se pak tito lidé v politice chovají?
Je to u všech těchto subjektů velmi rizikové, bohužel jsou to třeba i Starostové a nezávislí. Jestliže lidé budou takovéto politiky volit, ať už do Sněmovny, do Senátu, na Hrad a podobně, tak musí být připraveni na to, že nemohou předpovídat, kam takoví politici společnost zavedou. Pokud přijdou krizové tlaky na společnost, například hrozba války nebo příchodu nějaké přírodní pohromy velkého rozsahu, nebo při etnických nepokojích, tak vlastně u takto profilovaných politiků nevíte, co od nich čekat. Tato rozplizlost může způsobit obrovské škody. Ten první, kdo na to začne doplácet a dneska už doplácí, jsou podnikatelé. Třeba se zaváděním Elektronické evidence tržeb. Lidé chtějí slyšet, že je třeba zničit zloděje. Nic proti tomu, ono se to hezky poslouchá, ale konkrétní realizací bude, že ne zloději, ale ti lidé, kteří jsou na hranici udržitelnosti, jako jsou třeba venkovští hospodští a prodejci v malých kamenných obchodech, zaniknou a vy najednou můžete předefinovat sociální strukturu venkova. To může být velmi nebezpečná rána. Takže by bylo lepší, kdyby lidé vždycky věděli, koho volí z pohledu toho, jak je ideově ukotven, jaké vyznává hodnoty a jaká je jejich hierarchie.
Proč se česká pravice dostala do tak tísnivé situace, přestala reprezentovat zájmy svých tradičních voličů, nebo je to historická nahodilost, která souvisí s neschopností lidí, kteří ji vedli?
Myslím, že obrovským hrobařem české pravice byl Petr Nečas, abychom to personalizovali. Premiér země, který se nechal zatáhnout do takového skandálu. Druhá věc je, že této slabosti bylo geniálně využito některými kruhy, které pomáhaly příchodu dnešní podoby moci. Já nejsem příznivec žádných konspiračních teorií, ale jako fatální problém se jeví, že došlo k obrovskému prorůstání špinavého podnikání do politiky. To jsou ti takzvaní kmotři a nabylo to velkých rozměrů. Já jsem před tím varoval – a stálo mě to kariéru v ódéesce – už někdy po roce 2004. Zhmotněním toho souboje byla situace na Smíchově, ale to byl jenom drobný příklad proti tomu, co se odehrávalo na celostátní úrovni. Dnes to běží v podstatě dál i u těch nových hnutí, jenom je to dělané jinou formou. Jde o to, že jedny věci se dějí a o druhých novináři informuji.
Jak se pravice podle vašeho názoru může postavit na nohy? Vy sám patříte k jedné konkrétní politické straně, ale když se zeptám obecně, kdo by lidi mohl přesvědčit, že pro ně pravicová politika má nějaký konkrétní reálný smysl?
Musí se zrodit – nebo musí být nalezen – skutečný lídr pravice. Ten dnes není, lidé nevěří okoukaným tvářím. Ne že by třeba Mirek Kalousek nebyl lídr, on je nejviditelnější lídr na české politické scéně, ale ten tlak na něj je obrovský. Lidé pořád hledají jakousi šanci, že přijde nová tvář, nějaké nové a konečně ideální hnutí, ale neuvědomuji si, že politika je jenom prodloužená ruka společnosti. To znamená, že jaká je společnost, takoví jsou politici a co je jim dovoleno, politici dělají a je to ve všech oblastech života. To není jen v politice, jenom je tady na to více vidět.
Dnes se nenabízí konkrétní řešení konkrétních problémů a tady vidím šanci pravice. Je tu ovšem také vliv médií, která jsou někým vlastněna a nejedná se jenom o mediální skupinu Andreje Babiše, ale jsou i jiní oligarchové a v těch jejich médiích se píše, co chtějí slyšet a jaké informace podle nich veřejnost má mít. Co je charakteristické pro tuto vládu a to absolutně a platí to zvláště pro ministry hnutí ANO, je manažerské selhání ve standardních projektech. Tady je vidět obrovská neschopnost jak řešit manažersky a solidně problémy standardními nástroji známými desítky let, jako je třeba budování rychlého internetu pod gescí Ministerstva průmyslu a obchodu. Za manažerské selhání považují chování ministra životního prostředí, který ani přes varování nebyl schopen vyjednat výjimky EIA (Environmental Impact Assessment, Vyhodnocení vlivů na životní prostředí) pro už hotové dokumentace, takže to výrazně zkomplikovalo situaci v českém dopravním stavebnictví při výstavbě nových dálnic a silnic a železnic. Za manažerské selhání v resortu ministerstva dopravy samozřejmě považuji celou řadu věcí pana ministra Ťoka, třeba neschopnost za dva roky připravit vůbec podmínky výběru provozovatele dálničního mýtného. Kolik let budeme potřebovat na to, abychom připravili soutěž? To je úplně absurdní a směšné. Je tam neschopnost alespoň pokračovat v tom kempu, které bylo tak kritizováno panem Babišem při výstavbě nových dálnic. Selhání je i neschopnost vypsat soutěž na zpracovatele PPP projektů (Public Private Partnership), aby se soukromý sektor mohl zúčastnit výstavby dopravní infrastruktury. Musím říct že přes všechny výtky za vlády ODS a pravice v minulosti řada těchto věcí nějakým způsobem fungovala, až tedy na to že na veřejný sektor se skutečně přisávala šedá podnikatelská zóna a tyla z toho. A to se nemělo stát.
