ROZHOVOR / „Kdybychom někoho zastavili na ulici a zeptali se, co dělají lidovci za jednu konkrétní věc, tak podle mě nikdo není schopný odpovědět. Protože je toho příliš a nevysvítá z toho jedno jasné téma,“ říká první náměstek jihočeského hejtmana František Talíř (KDU-ČSL). Právě to je podle něj jeden z důvodů, proč lidovci mají v průzkumech nízké preference. V rozhovoru pro deník FORUM 24 přibližuje, jak to strana hodlá řešit, a také mluví o podzimním sjezdu, kde si KDU-ČSL bude volit nové vedení.

Lidovci mají v průzkumech dlouhodobě nízké preference. Co za tím podle vás je?

Já se bojím, že aktuálně nejsme pro voliče srozumitelní. A že občas řešíme věci, které pro ně nejsou tak důležité. 

Budu konkrétní, kolega Jan Růžička, radní pro finance v Ústeckém kraji, dělá praktickou politiku, praktickou službu lidem. Plánuje investice do zdravotnictví, do nemocnic, do školství. Daří se mu to, a přestože v Ústeckém kraji je ta situace pro KDU-ČSL složitá, tak po desetinkách rosteme. Daří se mu shánět nové členy, nové zastupitele. Jde to, ale je to dlouhodobá práce a je to o tom, aby to byla praktická politika pro lidi. A to mně přijde, že z nás není slyšet. Neřešíme témata, která pro lidi jsou důležitá, jako je třeba bydlení.

Jak to uvnitř strany řešíte?

Bude to ještě živá diskuze, na sjezdu se určitě nudit nebudeme. Ale už teď nám z toho krystalizují konkrétní věci.

Když jsem zmínil bydlení, tak u nás v Jihočeském kraji pomáháme s projektovou přípravou bytových domů městům a obcím. Co tam ale chybí, je to, aby stát měl taky nějaký funkční nástroj. 10, 15, 20 miliard ročně v bytovém fondu, kterým by pomáhal s tou vlastní stavbou, s tou vlastní realizací. Pak by tam podobně jako ve Vídni mohli dělat suverénní bytovou politiku. A to je konkrétní téma, kterým my můžeme pomoct. Na státní úrovni do toho dáme peníze na stavbu, na krajské dáme peníze na projekty, na té místní pak, že to ty obce a města postaví. Hodně se tomu věnuje třeba Jiří Horák, poslanec a starosta Bučovic.

Já nechci brát za příklad zrovna Silvia Berlusconiho, ale on dělal právě to, že vzal jednu věc a té se držel, tu opakoval a tu dával na billboardy. My teď děláme spoustu věcí, často záslužných, ale podle mě je to takové celé zmatečné. 

Stihnete to vyřešit a „prodat“ lidem do parlamentních voleb?

Musíme pro to udělat všechno. Když se budu držet bydlení, tak musíme udělat všechno pro to, aby lidi věděli, že lidovci rovná se bydlení, a má smysl je volit. Zjednodušit celou naši komunikaci.

Naši ministři podle mě dělají maximum, dělají velmi záslužnou práci, věci i nepopulární, jako třeba revize sociálních dávek. Ale kdybychom někoho zastavili na ulici a zeptali se, co dělají lidovci za jednu konkrétní věc, tak podle mě nikdo není schopný odpovědět. Protože je toho příliš a nevysvítá z toho jedno jasné téma.

Ohledně komunikace lidovci nedávno přišli s novým konceptem „Lidovci pro lidi“. Slibujete si nějakou změnu od toho?

Já cením, že komunikujeme, to je základ. Všechno je lepší než nedělat nic. Je to komunikační styl, se kterým přišlo naše předsednictvo, které to připravilo a spustilo. S námi to taky konzultovalo, ale není to věc, na které bych se osobně podílel. Beru to jako snahu v létě, kdy je trochu okurková sezóna, zaujmout a začít vysvětlovat to, co děláme. 

Možná bych si dokázal představit ještě jiný styl komunikace, ale jsem rád, že to probíhá.

Jiný v jakém smyslu? 

Možná bych byl trochu odvážnější. Mluvím o té estetické části, která je vždycky subjektivní, někomu se líbí víc, někomu se líbí méně. Já jsem třeba fanoušek architektonických soutěží, které pořádáme u nás na kraji. Představí se vize, čemu to má sloužit, a pak necháme volnou soutěž lidem, ať něco vytvoří. 

V rámci KDU-ČSL, která má 19 000 členů, máme spoustu šikovných tvůrců, kteří dělají všechny možné typy grafické práce. A mně by se líbilo, kdyby i v rámci strany proběhla taková soutěž. Tohle je agenturní práce, není to špatně, ale víc by se mi líbilo do toho procesu zapojit členy.

Vy sám patříte k mladým tvářím strany. Jak se snažíte přesvědčit mladé voliče, aby vám dali hlas?

Tady bych rozlišil online prostředí a offline prostředí, a obě jsou velmi důležitá. 

To online prostředí je specifické v tom, že na nás všude padá spousta informací. Není jednoduché tam vystoupit a zaujmout politikou, i kvůli algoritmům sociálních sítí, které jsou složité. Nicméně i proto si člověk nechá rád poradit. Moje komunikace do evropských voleb vypadala tak, že jsem věděl, co chci sdělit, napsal jsem si texty. Ale zároveň jsem věděl, že nevytvořím dobrá videa, na Instagramu bych je nesestříhal, a tak jsem oslovil svoje přátele v týmu, kteří by toho byli schopní. A potom jsem viděl, že se mi ozvali noví, mladí lidé, kteří se mnou dřív nekomunikovali.

My obecně mladou generaci často podceňujeme v tom, jak se zajímá o politiku. Mně přijde, že je považujeme za nějaké pomalu hloupé lidi, ale naopak oni často o těch věcech přemýšlí. A to je ta offline část, které se snažím věnovat dlouhodobě. Za poslední čtyři roky jsem napočítal zhruba nějakých 120-130 besed s mladými lidmi. Zabýváme se na nich politikou, proč do ní jít, co to je křesťanská demokracie, co to jsou lidovci. A je to dlouhý proces, ale je důležité s nimi mluvit a potkávat se.

Jaké máte reakce od mladých, jak vnímají lidovce? 

Je pravda, že jsme taková specifická strana, tím, že jsme strana hodnotová. Úplně chápu a respektuji, že to není každému blízké. Taky si nemusíme hrát na to, že jsme nějak dokonalí, to vůbec ne. Za těch 105 let naší existence jsme nasekali spoustu chyb. Ale přijde mi, že hodně lidem jsme sympatičtí právě proto, že jsme nějakým způsobem ukotvení. 

Mladých lidovců je zhruba 400, jde o nejpočetnější politickou mládežnickou organizaci v Čechách. A to jsou lidi, kteří tam vstupují ne kvůli kariéře, protože ve straně, která má 2-4 procenta v průzkumech, se negarantuje kariérní postup. Ale jdou tam, protože jsou přesvědčení, že moderní křesťanská demokracie existuje, že je spojená s pojmy jako respekt a tolerance. A nejsou tam zdaleka jenom lidi, kteří by řekli o sobě, že jsou věřící. Zdaleka ne. Ale je jim sympatické, že tam je to ukotvení a že to je moderně konzervativní strana. Nebo alespoň by měla být, o to se právě snažíme.

Jaký mají Mladí lidovci vliv na fungování strany?

Je to platforma poměrně významná, protože například na sjezdu v roce 2019 bylo 10 procent všech delegátů z Mladých lidovců. Je to taky velmi otevřená komunikační platforma. Každý rok děláme summer camp, několikadenní vzdělávací setkání, na které jezdí všichni ministři, a bavíme se tam hodně otevřeně. Dá se tam v neformálním prostředí diskutovat o politice se stranickými špičkami, které si tu zpětnou vazbu berou docela dost k srdci.

Mladí lidé mají často pocit, že na ně současní politici nemyslí, že dost neřeší témata, která jsou pro ně důležitá. Jak vy vnímáte komunikaci parlamentních stran s mladými? 

Asi je to u každé strany jinak. Já mám přátele napříč demokratickými stranami, tak vím, že tam jsou rozdíly, ale myslím si, že se to snad zlepšuje. Je samozřejmě velký rozdíl, jestli ty strany a předsednictva mladým lidem naslouchají reálně a zohledňují to ve svých programech, nebo jestli je to stylem „hele, mládeži, tak se vypovídejte, my si vás poslechneme, ale budeme si dělat svoji politiku dál“. Z naší zkušenosti vím, že ta zpětná vazba poměrně funguje a že mladí pak třeba i dostávají šanci kandidovat a ukázat, co v nich je.

Hodně lidem jsme sympatičtí právě proto, že jsme nějakým způsobem ukotvení. 

V říjnu, měsíc po krajských a senátních volbách, vás čeká sjezd. Jak to nyní vypadá s kandidaturou současného předsedy Mariana Jurečky?

To musíme počkat, až oznámí, jestli má ambici obhajovat. My to nevíme, já to nevím. Plně respektuji, že to řekne v čase, který mu bude připadat vhodný. Tím pádem se i těžko přemýšlí, kdo jiný bude kandidovat, nebo ne. 

Myslím, že v měsíci mezi krajskými volbami a sjezdem to bude hodně horké, hodně se to bude řešit. Teď nad tím všichni přemýšlíme, interně se o tom bavíme mezi sebou, ale tak nějak čekáme, co předseda řekne. A to je potřeba nechat na něm.

Už na jaře si vytyčil podmínky, podle kterých se měl rozhodnout, zda bude znovu kandidovat. Byla tam například i obhajoba dvou mandátů v eurovolbách, což se nepodařilo. Měl by tedy teď ty podmínky zohlednit a už nekandidovat?

Nedokážu mluvit za něj. Ty podmínky řekl veřejně, to je pravda. Já nerad přemýšlím nahlas v médiích, podle mě máme tyhle věci řešit interně, z očí do očí. Protože politika je celá postavená na důvěře, a ta se tvoří tak, že se bavíme mezi sebou, a neřešíme to navenek. 

Myslím si, že ty podmínky nám bude reflektovat, že nám složí účty na sjezdu. Jestli i přesto chce obhajovat, to se opravdu necháme překvapit. Samotného mě to zajímá, ale nevím. 

V červenci jste ještě nechtěl komentovat, zda byste spíš byl pro změnu, nebo byste ještě dal šanci Jurečkovi. Platí to pořád?

Ano, platí. Jsem v tom velmi aktivní, setkávám se a mluvím se všemi, o kterých se mluví. Sám vnímám tu odpovědnost coby člen celostátního výboru, tedy toho širšího vedení, ale aby to dobře dopadlo na podzim, tak si myslím, že to musíme být schopni nejdřív vyřešit všechno mezi námi.

Přesunula bych se ještě k nadcházejícím krajským volbám. Nyní jste prvním náměstkem hejtmana Jihočeského kraje a v posledních volbách jste byl lídrem kandidátky, teď jste ale až jedenáctý. Proč?

Loni na podzim, když jsme řešili kandidátku, jsem dostal opět možnost lídrovat, a hodně jsem nad tím přemýšlel. Nicméně já jsem člověk, který hodně kritizuje kumulaci funkcí. I u nás v KDU-ČSL. A tím, že tam byl souběh evropských voleb v červnu a krajských voleb v září, tak jsem věděl, že nemůžu sedět na dvou židlích.

Šel jsem tedy naplno do eurovoleb, kde jsem byl na kandidátce druhý za lidovce. A na krajské kandidátce jsem rád zůstal, krajská politika mě obrovsky baví, dává mi smysl. Ale nemohl jsem dělat lídra, protože mi v uvozovkách hrozilo zvolení do europarlamentu. 

Uvažujete o kandidatuře v parlamentních volbách příští rok?

Uvažuju. Politika, jak jsem říkal, mi dává smysl, vlastně pořád větší. A dokud člověk bude cítit energii, tak mi přijde, že je dobrý nápad kandidovat. Je otázka, jestli lidem to bude připadat jako dobrý nápad, to se uvidí. Ale vnímám, že příští rok půjde v parlamentu o hodně, i v otázkách, které jsou pro mě prioritami, jako je životní prostředí nebo pomoc Ukrajině.

Ale jsem člověk, který se řídí příslovím „dvakrát měř, jednou řež“, takže já teď měřím, přemýšlím a pak se rozhodnu. 

Co je pro vás osobně v kraji důležité?

Ty gesce, které mám, tedy životní prostředí, zemědělství a vedle toho taky cestovní ruch a regionální rozvoj. To mi leží na srdci. Řada projektů už je hotová, řada projektů je ale zároveň rozdělaná.

V té oblasti životního prostředí máme 17 nových nebo rozšířených chráněných území, řada dalších se připravuje. Snažíme se taky rekultivovat Vrbenské rybníky nebo Vávrovské rybníky u Českých Budějovic, což jsou evropské projekty za stovky milionů, které roky trvají. 

Cestovní ruch je zase velmi dynamické prostředí, které ale zaměstnává zhruba 20 tisíc Jihočechů, a po covidu bylo potřeba ho nově uchopit, obnovit. Máme spoustu nápadů, jak dál zvát lidi do jižních Čech. 

A sám jsem z venkova, takže to je pro mě taky důležité. Podporujeme prodejny, podporujeme hasiče a podobně. Myslím si, že tam je ještě prostor v čem pokračovat a co rozšířit. Takže to jsou moje tři priority. 

Zároveň bych zmínil i podporu Ukrajiny na regionální úrovni. Navázali jsme partnerství Jihočeského kraje s Mykolajivskou oblastí na východě Ukrajiny. Od té doby tam občas jedu a snažíme se nějak pomáhat.

Co se během toho končícího mandátu nejvíc povedlo?

Hodně důležité pro mě bylo, že jsme jako koalice dokázali fungovat jako jeden tým celou dobu. Nedošlo k žádnému skandálu ani výměně náměstků. Jsme z různých stran, ale dokázali jsme si vyjít vstříc a společně zvládnout pandemii, reagovat i na válku na Ukrajině. Dokázali jsme rozhýbat dopravní stavby, obchvaty, stavbu jižní tangenty. Dokázali jsme rozběhnout jihočeskou online pohotovost. 

Takže jestli se něco fakt povedlo, tak že ta koalice nemá za sebou žádné skandály a že se podařilo vytvořit prostředí stability, a myslím, že je to v našem kraji vidět.

S tím, jak se blíží parlamentní volby, se začínají strany vládní koalice vůči sobě čím dál víc vymezovat. Může to narušit tyhle koalice a spolupráce na regionálních úrovních?

Já doufám, že ne, protože jestli nám jde o dobro krajů a celého státu, tak je potřeba právě ta demokratická stabilita. Občas dostávám zpětnou vazbu od jednoho 90letého pána z Brna, který vždycky říká: „Hele, je potřeba mít ty priority seřazené. Dobro státu, dobro strany, tvoje osobní ambice.“ Jakmile se tohle pořadí začne přehazovat, tak to prostě nefunguje. 

Když začnu předřazovat svoje ambice nad to, co je dobré pro KDU-ČSL, tak je to špatně. Když začnu předřazovat i to, co je dobré pro KDU-ČSL, nad stát, tak je to špatně. A to je odpověď na tu vaši otázku. 

Hrozí, že si najednou každý začneme na tom svém písku hledat, co si urveme, abychom oslabili toho druhého. Jenže pak zapomínáme na to, od čeho v politice jsme, abychom byli platní lidem. Jestli si začneme řešit svoje půtky a zapomeneme na to, že jsme tam pro lidi, tak to jde celé do kopru. A myslím, že lidi už jsou na to hodně citliví, a jestli se začneme rvát mezi sebou, tak nám to tím spíš spočítají v parlamentních volbách.