V České republice od jejího vzniku existuje několik nezpochybnitelných jistot. Ve sněmovně sedí Marek Benda, fotbalovou ligu vyhrává Sparta (ano, éra výjimek pomalu končí) a vždy, když se objeví nějaká politicky citlivá kauza, je vzápětí provedena mediální masáž prostřednictvím odposlechů. A upřímně – začíná to být docela otrava (ty odposlechy, Sparta ani Marek Benda nám nijak zásadně nevadí).

Byl jsem požádán o sepsání tohoto textu na základě svého jiného textu, statusu na facebooku, v němž naopak odmítám se k věcem kolem úniků odposlechů do médií nadále vyjadřovat. Inu, taková je doba a její paradoxy. Berte proto prosím tento článek jako osobnější povídání o tom, co všechno musí zasloužilý dělník pera ve své frustraci snášet.

Volali mi před pár dny z televizoru, abych přišel pohovořit o některých aspektech zveřejňování odposlechů v médiích. Zdvořile jsem odmítl, uvedl jsem tyto důvody: Připomněl jsem svoje zhruba rok staré rozhodnutí nadále neživit Hydru 24/7, tedy mluvící hlavy plnící kontinuální vysílání.

K nebezpečí zveřejňování odposlechů, zejména těch, kde si exposlanec Kott holí ohanbí (také už jste zapomněli? Já bohužel ne!) nebo kde si kdosi vtírá kokain kamsi, se vyjadřuji kontinuálně už minimálně osm let. Nevšiml jsem si, že by to kohokoli do dneška nějak zvlášť zajímalo. Osobně v této záležitosti procházím hlubokou krizí smyslu vlastního počínání, kterou kauza Hlubuček prohloubila až k nesnesitelnosti. Přesto to tedy ještě jednou zkusím.

Z bezpráví právo nevznikne. Stará poučka, která má v angloamerických systémech podobu tzv. ovoce z otráveného stromu, promlouvá dost přiléhavě i k nám, do středu Evropy. Můžeme si tisíckrát myslet, že semlít sprostého podezřelého předběžnou dehonestací prostřednictvím odposlechů je zcela v pořádku, protože korupce, protože protikorupční revoluce, protože kokain a děvky, intimní podrobnosti z domácího života premiéra a jeho sekretářky a podobně. Psal jsem o tom tolikrát, že jsem hluboce unaven už jen z citací vlastních textů.

„Ani policejní odposlechy, i kdyby je měl redaktor vytištěné v rámečku s vlastnoručním podpisem Iva Ištvana, nikoho z ničeho neusvědčují…