Všechna ultimáta vypršela, senegalští vojáci čekají na rozkaz k návratu do Senegalu a Gambijci se radují. Diktátor Yahya Jammeh oznámil, že se vzdává prezidentského úřadu a že odejde do exilu. Mělo se tak stát včera ráno nejpozději v 6.00 místního času, ale zřejmě to ještě pár hodin potrvá. Zlomovým okamžikem zřejmě bylo, když náčelník generálního štábu oznámil, že podporuje demokraticky zvoleného prezidenta. Diktátorovi tak zbylo jen pár důstojníků jeho osobní stráže a možní (dosud nepotvrzení) žoldnéři ze zahraničí.
Azyl mu před týdnem nabídla Nigérie, potom se spekulovalo, že odjede do Maroka do vlastní vily, ale nakonec má odjet do Guineje, jejíž prezident s ním strávil celou noc ze čtvrtka na pátek. Naopak do Gambie se vrátí nejen asi 45 000 osob, které preventivně uprchly do Senegalu v průběhu týdne, ale i všichni jeho odpůrci, kteří raději emigrovali, než aby se vystavovali perzekuci a násilí ze strany vlády.
Jako pozoruhodná shoda okolností je připomínán fakt, že se Jammeh dostal k moci v roce 1994 v pátek 22. července nekrvavým převratem. Stejným způsobem v pátek 20. ledna 2017 nekrvavou vojenskou intervencí na podporu demokraticky zvoleného prezidenta, jeho moc skončila.
Podle gambijského tisku se Jammeh do poslední chvíle snažil svůj odjezd oddalovat, zatímco jeho personál a manželka, „ďábel Zeineb“, jak ji novináři nazývají, balili kufry. Velké rozladění prý nastalo, když se ukázalo, že vojáci diktátorovi nedovolí odjet na jeho venkovské sídlo, odkud si chtěl vzít „své věci“. Skutečným důvodem prý byla obava, že si tam bude chtít vytvořit „povstaleckou zónu“.
Prezident A. Barrow už před dvěma dny poraženému diktátorovi slíbil, že se po nějaké době bude moci vrátit do Gambie. S největší pravděpodobností šlo o slib, který nebude třeba splnit. Nálada v zemi je taková, že by Y. Jammeha v jeho vlasti asi nečekalo klidné stáří.
Z Afriky nejsme zvyklí na dobré zprávy. Ne proto, že by se tam nic dobrého nedělo, ale protože pozornost obvykle připoutají víc zprávy špatné než dobré. A těch bývá z Afriky víc než dost. Zdá se, že se konečně opravdu něco začíná měnit k lepšímu.
