Prvního prosince 2016 se v Gambii konaly prezidentské volby, které vyhrál opoziční politik Adama Barrow, podporovaný sedmi politickými stranami, před dosavadním prezidentem, jímž je Yahya Jammeh. Ten se dostal k moci převratem v roce 1994 a 18. ledna 2017 vyprší jeho už několikátý prezidentský mandát. Den poté, 19. ledna, se má ujmout úřadu vítězný Adama Barrow.

Podle gambijské ústavy nemůže být mandát současného prezidenta prodloužen ani o den. Jammeh porážku nejprve uznal, ale když se ukázalo, že volby i sčítání hlasů provázely nesrovnalosti (celkový výsledek údajně neovlivnily, měnily se „pouze“ přesné počty hlasů), napadl výsledek žalobou k Nejvyššímu soudu. Ten však není usnášeníschopný, protože ze sedmi soudců je ve funkci, respektive v Gambii, jen jeden. Většina soudců je „vypůjčena“ z Nigérie, protože Gambie sama nemá dostatek kvalifikovaných právníků.

Soud tak nemůže záležitost projednat, ale na změnu v prezidentském úřadu by to nemělo mít vliv. Sám Jammeh totiž vytvořil precedens, když se po volbách v roce 2011 chopil moci navzdory ještě nevyřízené stížnosti poraženého konkurenta.

Na základě zkušeností vlastních i z jiných afrických zemí se vzápětí daly na útěk tisíce Gambijců v očekávání nepokojů, násilí a rabování. Do hry ale razantně vstoupili lídři západoafrických zemí, sdružených v ECOWAS (Economic Community of West African States).

Nejprve na dálku, posléze osobně pod vedením předsedkyně ECOWAS, liberijské prezidentky E. Johnson Sirleafové, opakovaně vyzvali Jammeha, aby odstoupil a umožnil inauguraci nového prezidenta. Ten to zatím odmítá, mimo jiné z obavy, že by mohl být souzen pro porušování lidských práv.

V tomto směru se vyjádřila jedna poslankyně, a i když se prý jedná o její „osobní názor“, pro Jammeha to vyznělo jako varování. Z toho důvodu mu také Nigérie už nabídla azyl. Záruka azylu z úst regionálních vůdců by snad mohla pomoci současný pat vyřešit.

Zvolený prezident „z bezpečnostních důvodů“ setrvává v Senegalu. Bylo mu to doporučeno západoafrickými vůdci, s nimiž se setkal na summitu ECOWAS v Mali. Nemohl se proto ani zúčastnit pohřbu svého osmiletého syna, kterého v neděli 15. ledna zabili toulaví psi.

ECOWAS, na rozdíl od jiných analogických seskupení, vytváří vlastní stálou vojenskou složku ECOMIG (Ecowas Military Intervention Group; armády států sdružení už v minulosti intervenovaly se souhlasem Africké unie a OSN na několika místech v Africe), na jejímž ustavení se momentálně pracuje v Nigérii. Nigerijský náčelník generálního štábu, který v sobotu 14. ledna hostil kolegy z dalších zemí sdružení, ihned nechal zahájit přípravy na ozbrojený zásah v Gambii pro případ, že by prezident Jammeh ve čtvrtek neodstoupil. Dodal tak výzvě vůdců ECOWAS náležitý důraz.

Na frontě politické se přidal také výkonný tajemník ECOWAS Mohamed Chambas z Ghany, který je současně reprezentantem generálního tajemníka OSN pro západní Afriku (UNOWAS) a o situaci informoval Radu bezpečnosti OSN. Ta už v prosinci loňského roku vydala ke gambijské krizi dvě prohlášení.

Africká unie i OSN v pátek 13. ledna oznámily, že ECOWAS může požádat Radu bezpečnosti o souhlas s intervencí, pokud se „krize rychle nevyřeší“. Případná vojenská intervence zemí ECOWAS je – také zatím – považována za „možnou“, případně „málo pravděpodobnou“.

Rada pro mír a bezpečnost Africké unie vydala v Addis Abebě prohlášení, že pokud by kroky Y. Jammeha vedly k politickému nepořádku a „ztrátám na nevinných životech“, bude to mít pro současného prezidenta „vážné důsledky“. Obyvatelé Gambie byli vyzváni k zachování klidu a gambijská armáda ke „zdrženlivosti“. Jak ale řekl nigerijský prezident Buhari, „jen Bůh ví, jestli Jammeh odstoupí“.

Gambijská armáda zatím zachovává klid, ale podle slov gambijského náčelníka generálního štábu je to Jammeh, kdo jim dává plat. Jedinou známkou možného angažmá armády je zatím obsazení ústředí Nezávislé volební komise (IEC).

Důvodem razantního vstupu regionálních vůdců do politického problému Gambie je obava, že by se kvůli Jammehově neústupnosti mohla zhroutit současná relativně nadějná ekonomická a politická situace v západní Africe.

Západoafričtí státníci projevili v našich končinách neobvyklou míru rozhodnosti a silné politické vůle vyřešit pokojnou cestou „rebelii“ poraženého prezidenta. Demokratická procedura, dodržení ústavních principů a zachování křehké stability je pro ně dostatečně silnou motivací k tak rozhodným krokům.

Afrika už prošla mnoha podobnými zkouškami, většinou s katastrofálními důsledky. Nám nezbývá než si přát, aby se pokojné vyřešení gambijské krize stalo dobým příkladem do budoucnosti. Ve čtvrtek uvidíme, zda rozum převážil nad hladem po moci a strachem z následků činů jednoho z mocných Afričanů – vzhledem k tomu, že již v úterý prezident vyhlásil stav nouze, bude to velmi napjaté čekání.