Bývalý velvyslanec v Rakousku a předtím pražský primátor za ODS Jan Koukal mluvil v televizi DVTV s moderátorem Martinem Veselovským o uprchlické krizi. Přišel tam s teorií, že se jedná o záměr německých politiků, který má rozložit tradiční národní státy.
Doslova řekl: „Myslím si, že ten problém migrace není nějaká zmýlená německé politiky, je to cílený projekt, který má dostat nějaké poměrně výrazné množství jiných lidí – a teď úmyslně používám tento termín – do německého prostoru, má vytvořit nový německý národ, jak o tom hovoří prezident Gauck nebo premiérka Merkelová. Je to tendence rozbít národní státy, národní povědomí, vytvořit jiný způsob identifikace…“
Tady ho moderátor Veselovský přerušuje a ptá se, pokud by to tak bylo, komu to prospěje. Koukal pokračuje: „Já si dovedu představit, že Německo má představu, že to bude ku prospěchu Německa, protože Německo se dlouhou dobu vypořádávalo se svým problémem národního státu, který pro Evropu od Bismarcka a jeho vytvoření velké říše je problémem. Možná daleko větší, než v Rusku (tady měl Koukal zřejmě na mysli Německo a jde o přeřeknutí) samotném a že mají pocit, že toto je to řešení. Protože já vůbec nechci podceňovat ty dva vrcholové německé politiky, že by něco nedocenili. Já si myslím, že jsou velice vzdělaní a velice chytří, akorát mají svoji vizi, která, si myslím, Evropu spíše ohrožuje, než že by jí pomáhala.“
Koukal soudí, že cílem této snahy není jen změnit německý stát, ale všechny státy, že jde o to vytvořit nový koncept evropského obyvatelstva. Bez síly se vlna imigrantů zvládnout na hranicích nedá. Pokud se stále nejedná, vypadá to, jako by Německo čekalo, až přijde asi tak 3,5 milionu imigrantů, aby experiment s rozpuštěním národů zafungoval. Pak prý možná začnou ten proud brzdit.
Je něco takového možné? Pokud by to bylo podle Koukalovy verze, byli bychom vlastně obětí hry, kde se předstírá snaha nějak vyřešit příval běženců, ale přitom je to jen komedie na oko.
Problém je v tom, že to poněkud zavání teoriemi spiknutí. Něco jiného je mluvit o tom, že národy budou v budoucnosti vypadat jinak, což budou, než v tom vidět jakési sociální inženýrství a pěstitelství.
Politici by si uměle nevymýšleli problémy, které by je mohly snadno stát místo. Můžeme předpokládat, že jako někteří politici nemají zcela upřímně rádi Evropskou unii, třeba Václav Klaus, jiní ji zase rádi mají, třeba Angela Merkelová. Někomu je myšlenka míchání kultur přímo odporná, někomu se líbí a bere ji i s riziky. Pak se dotyčný zařizuje podle toho. Žádný geniální tajný plán v tom být nemusí. Jak to známe z praxe, politici spíš žijí ze dne na den, než aby vymýšleli nějaké složité konstrukce. To by jim zkomplikovalo život.
Kancléřka a prezident prostě jednají metodou pokus omyl. Ostatní stojí opodál a pokřikují, že se má uzavřít pobřeží Evropy a že to říkali už dávno. V praxi to jen dopadá jako vždycky. Byrokracie jsou pomalé, státy řeší své vzájemné spory, nikomu se nechce moc platit. Jenže tak to na světě chodí, zbytek jsou pohádky. Tak šílený nikdo není, aby vytvářel nové národy a riskoval vážně spíš něco jako občanskou válku.
