Demise ministra Petra Gazdíka (STAN) přišla v naprosto nešťastné době, řekla v rozhovoru pro deník FORUM 24 náměstkyně ministra školství pro řízení sekce vysokého školství, vědy a výzkumu Radka Wildová. Podle ní se končící šéf resortu aktivně podílel na přípravě českého předsednictví, jezdil na rady ministrů a byl tam dobře známý. Řeč došla také na to, kdo by mohl Gazdíka nahradit.
Nemůže se v přípravách na naše předsednictví v EU v oblasti školství, vědy a výzkumu nějak projevit demise ministra Petra Gazdíka?
Demise ministra se na úkolech během předsednictví projevit nesmí. Přišla však v naprosto nešťastnou dobu, protože ministr se aktivně podílel na přípravě předsednictví, jezdil na rady ministrů, byl tam dobře známý. Znal se s ministry a aktivně s nimi komunikoval. My doufáme, že bude vybrán takový člověk, taková osoba, která na to plynule naváže. Třeba to bude osoba, která tomu byla už teď blízko, mohla z jiné pozice tu přípravu sledovat.
Mohl by to být někdo z náměstků, kteří chod ministerstva i agendu podrobně znají? Třeba vy?
Náměstkyně na ministra? Ne, to určitě ne. To je vysoce politická funkce. Zvenku to možná tak vypadá, že by to bylo možné, že se hledá někdo, kdo tomu školství rozumí do větší hloubky. Ovšem zevnitř víme, že se hledá osoba, která je schopná to ustát politicky. To je totiž strašně důležité. Sekční náměstci jsou ti, kteří musejí pracovat a měli by mít o agendách perfektní povědomí a připravit ministra na zmiňované předsednictví. A to i když to bude někdo úplně nový.
Ministr musí být především silná politická osobnost, zvlášť v době pětikoalice. Pět stran si navzájem musí všechno vydiskutovat a na to musí být v ministerském křesle opravdu politicky silná osobnost. To nemůže být nikdo, kdo třeba nejlépe rozumí vysokému školství nebo regionům. To je prostě málo. Ministr musí ale rozhodně umět dobře prezentovat připravené věci v rámci našeho předsednictví. V harmonogramu jsou akce, na kterých ho totiž nikdo nemůže zastoupit. Musí to tedy být zdatná osoba vybavená i jazykově, osoba, která se do veškerých agend velmi rychle dostane na úroveň, kterou potřebujeme, a bude umět jednání s evropskými kolegy řídit tak, aby se prosazovaly myšlenky, které máme jako cíl našeho předsednictví.
Již 12. a 13. července jsou v Bruselu naplánované interpelace, kde zkrátka musí být ministr, ten je tam prostě nezastupitelný. Bude pod palbou otázek, na které musí odpovídat. Nejsou to sice otázky, že by někdo něco rozporoval, ale zahraniční kolegové jsou zvědaví, jak to vlastně bude fungovat, takže to jsou často i skutečně specifické detaily. Je tedy důležité, aby to byla osoba, která má přehled. My tam s ním jako náměstci sice budeme, můžeme mu něco třeba připomenout, ale nemůžeme za něj odpovídat. To bude pro nového ministra velký křest.
„Šuškají“ se na ministerstvu již nějaká jména?
STAN bude mít určitě snahu přijít s nějakým stabilním ministrem. Nějaká jména se sice objevila, ale vše je zatím jen v neoficiální rovině – profesor Drahoš, senátor Miroslav Plevný, padlo i jméno exministra Plagy. Ale ukáže se, s kým STAN nakonec přijde, jak se to vyřeší v koalici. Sekční náměstci do těchto jednání nijak zapojeni nejsou.
S jakou agendou vlastně přichází Česká republika v rámci vzdělávání a vědy?
Z hlediska výzkumu jsou to dvě hlavní témata. Synergie ve financování výzkumu, vývoje a inovací a pak výzkumné infrastruktury, vytváření velkých skupin vědců zapojených do určitých témat, jako je třeba CERN. Těch velkých výzkumných infrastruktur máme přes čtyřicet.
V rovině edukativní máme témata, která se týkají větší flexibility ve vzdělávání a dokončení boloňského procesu. Se zmiňovanou větší flexibilitou souvisejí třeba mikrocertifikáty, tedy kratší certifikované úseky studia, ze kterých se následně dá poskládat třeba rozšíření profese. Evropa o mikrocertifikátech začíná mluvit, ale nemá v tom zatím úplně jasno. My si nemyslíme, že by se z několika mikrocertifikátů složila graduace, ale ten, kdo už studuje, by si rozšířil svoji profesionalitu ještě třeba o problematiku umělé inteligence a podobně. Evropa se k tomu vyjadřuje pomalu, proto máme pocit, že je třeba tohle téma více uchopit, už jen z toho důvodu, že evropský pracovní trh je velice flexibilní.
V Evropě zatím není zcela jasno, jestli by z několika mikrocertifikátů nemohl vzniknou třeba magisterský titul. My zatím tuto představu nemáme. Z jednotlivých kreditů by se postupně skládalo něco většího, což jde právě například v případě rozšiřování stávající profese. Ale jak by to vypadalo při získávání prvotní profese, si zatím nedokážeme představit. Mikrocertifikáty jsou především otázkou celoživotního vzdělávání a my jsme přesvědčeni, že by neměly být využívány k získávání profese, ale k jejímu rozšíření. Je však možné, že se v Evropě v diskusích objeví třeba názor, že získání 180 kreditů už značí zisk bakalářského stupně. Protože se snažíme držet u mikrocertifikátů kvalitu, chceme, aby i ty kurzy byly akreditované, aby to zkrátka nebylo jakékoliv celoživotní vzdělávání, ale opravdu kurzy, které projdou akreditací.
Také čekáme, s čím skončí své předsednictví Francie, která začala být ke konci svého období velice aktivní. Uvidíme tedy, kam jednotlivá témata posunou, kam v nich dojdou. My na to pak budeme navazovat.
Neznamená naše předsednictví, že se domácí agenda v oblasti školství a vzdělávání ocitne „na druhé koleji“?
Předsednictví je skutečně velkou prioritou, ale nemůžeme si dovolit zpomalit ani domácí vývoj. Na konci srpna jde do vlády novela vysokoškolského zákona, kde je velká část týkající se především doktorského studia. Ta novela je však podstatně složitější. Měnila se tam spousta věcí ve vztahu k soukromým vysokým školám, k zahraničním vysokým školám a jsou tam také věci týkající se Národního akreditačního úřadu. Zkrátka nemůžeme kvůli předsednictví stagnovat. Předpokládám, že na podzim se budou tato témata projednávat a schvalovat v parlamentu.
Doufám, že novela školského zákona bude schválena. Je tam velká část věcí, které už v parlamentu vlastně byly a byly schválené už i vládou, jenže tehdy parlament novelu vzhledem k času před volbami už neprojednal. Takže my tam některé věci tedy dáváme zpět, ale přidáváme tam i řadu věcí nových. Máme za to, že už jsou předjednané, že je na nich politická shoda, ale samozřejmě situace se mohla změnit.
Dá se očekávat v některé oblasti nějaká kontroverze?
Myslím si, že poměrně velký boj bude kolem doktorských studijních programů kvůli navýšení stipendií. My totiž navrhujeme, aby se stipendia zvýšila na 1,2násobek minimální mzdy, což je vázané politicky z hlediska rozpočtu. Máme však za to, že by to neměl být zase tak velký zásah do rozpočtu, protože ta částka se dá vysokým školám a ony si je následně rozdělí mezi ty nejlepší. Mělo by to ve svém důsledku vést k tomu, že doktorandů bude sice méně, ale že studium dokončí. Že to budou vybraní studenti a že jim stipendium umožní, aby nemuseli chodit po brigádách a mohli skutečně studovat. Teď je totiž úspěšnost v doktorském studijním programu hodně nízká, zhruba třetinová. Ukáže se, jestli za tím jsou skutečně ty finance. V doktorských studijních programech chceme mít sice méně studentů, ale stejně absolventů jako teď. Aby to zkrátka nebyly vyhozené peníze.