Vladimir Putin FOTO: AdobeStock
FOTO: AdobeStock
ANALÝZA / Ohledně sankcí uvalených na Rusko se objevují názory, že nefungují. Když necháme stranou propagandu kolaborantů, říkají to někdy i seriózní komentátoři na Západě a nezávislí ruští analytici. Tady je klíčové rozebrat, co se myslí slovem „nefungují“ a o jaké sankce jde. Současně totiž platí, že samy o sobě v blízké době Putinovu válku sice nezastaví, ale vážné problémy ruské ekonomice přinášejí.
Část sankcí směřuje na konkrétní osoby, tedy politiky, oligarchy a propagandisty podporující Putinovu invazi. Těmto lidem zůstává dost peněz, aby rozhodně nestrádali. Přichází ale o věci, na které byli zvyklí a měli je rádi, například pobyt v západních metropolích a letoviscích. Pokud žijí v Rusku, proti válce se nevysloví, protože je lepší jezdit relaxovat „jen“ do Turecka a arabských zemí než skončit v lágru jako kdysi Michail Chodorkovskij. Pokud jde o oligarchy, existuje určitě nějaká hranice, za kterou by usoudili, že už se jim služba režimu nevyplatí, ta je ale vzhledem k poměrům ještě daleko. Je ale prakticky jisté, že kdyby se Putinův trůn začal kriticky naklánět, nebudou spěchat, aby ho zachránili. Výjimkou budou nejspíš bohatci z Putinova úzkého kruhu jako bratři Rotenbergové, „králové státních zakázek“ a Putinovi kamarádi od dětství v Leningradu.
Jsou sankce, které mají Rusko postihnout v produkci věcí použitelných pro válku, tedy třeba snaha Moskvu odříznout od importu mikročipů a snížit nákup konzumního zboží (zasáhne to obyvatele větších měst, co jsou sice vlastenci, ale západní mobily a potraviny si dopřávali). Něco míří na infrastrukturu, třeba součástky pro dopravní letadla a těžbu ropy a plynu. V tom posledním zprávy o potížích ruských aerolinek, kterým už nestačí ze dvou letadel sestavit jedno provozuschopné, naznačují poměrný úspěch. Tyto sankce jsou často děravé a při projednávání dvanáctého balíčku nás napadne, proč to všechno nebylo dávno v těch deseti předchozích.
A pak jsou tady energie. Často se můžeme dočíst, že Evropa se od ruského plynu ve skutečnosti neodřízla, plyn proudí oklikou přes jiné země a že si Rusko opatřilo „šedou flotilu“ lodí, které na exportu pilně pracují.
Na tom všem je něco pravdy, ale je třeba se podívat na veřejně dostupná prohlášení ze samotného Ruska. Přes všechny obratné kejkle ruské zisky z exportu plynu dramaticky klesly.
„V podmínkách prudkého poklesu příjmů (z exportu), růstu těžby plynu plus dodatečného daňového zatížení se ukazuje, že za těchto podmínek je Gazprom hnán do ztráty, která v roce 2025 dosáhne asi jednoho bilionu rublů (podle oficiálního kursu zhruba 250 miliard korun, pozn. red.) s přihlédnutím k povinnostem plynofikace a dalším věcem,“ řekl začátkem října šéf výboru Státní dumy pro energetiku Pavel Zavalnyj na zasedání výboru Státní dumy pro rozpočet a daně.
Výbor dumy projednával návrh na zvýšení daně z těžby nerostných surovin a zvýšení této daně schválil.
Čistý zisk Gazpromu za první pololetí 2023 činil 296 miliard rublů, což je nejnižší výsledek za poslední tři roky. Pokles zisku je z velké části způsoben poklesem kursu rublu v daném období o 24 procent vůči dolaru a o 26 procent vůči euru. Pokles zisku je důsledkem prudkého poklesu dodávek plynu do Evropy, napsala agentura Bloomberg. Výsledek za leden až červen byl nižší než průměrná tržní prognóza ve výši 363 miliard rublů, upozornila agentura Interfax.
Nakolik platí, že ruský plyn nepotřebujeme? Dodávky ruského plynu se měnily. Momentálně je třetina „našeho“ plynu ruská a jeho dovoz výrazně vzrostl od počátku října a teče ze Slovenska přes stanici Lanžhot. Když se dodávky rozpočítají na celý rok, byly by to jednotky procent a před říjnem plyn tekl z Česka na Slovensko. Teď jsou to zřejmě desítky procent.
Někdy se uvádí, že je to až 50 procent. Patříme tedy k zemím, které v tuto chvíli pomáhají financovat Putinovo vraždění na Ukrajině.
Je pravda, že výrazný pokles tam byl. Dovozní závislost na ruském zemním plynu podle ministerstva průmyslu a obchodu v roce 2021 činila 92,1 procenta.
Proč ale najednou zase ruský plyn dovážíme? Michal Kocůrek z poradenské firmy EGÚ Brno v komentáři na Seznam Zprávy vysvětluje, co se děje. Hlavními odběrateli ruského jsou Maďarsko, Rakousko a Slovensko. Někdy dovezou více plynu, než potřebují. Pak může dojít k tomu, že jsou zásobníky plné, a prodává se dál. „Jelikož nejde o žádné strukturální opatření, ale pouze o dočasnou iniciativu obchodníků, kteří takto reagují na obchodní příležitost, nemá tento dovoz plynu žádný vliv na naši energetickou bezpečnost. Žádný z těchto obchodníků nevstupuje do smluvního vztahu s Gazpromem nebo se jakýmkoli jiným způsobem nezavazuje k dlouhodobému odběru, který by mohl vystavit český trh riziku nedostatku plynu v případě neplnění dohod. Tak, jak jsme mohli vidět ze strany Gazpromu v roce 2022, kdy jsme na těchto dodávkách byli závislí,“ píše Kocůrek.
Nejde tedy o to, že bychom „se bez ruského plynu neobešli“, ale o jednání obchodníků, pro které je to teď výhodné.
K úvodní otázce tedy můžeme říct, že sankce na export energií způsobují Rusku značné ztráty a nepomáhá ani zvýšení vývozu do Číny a dalších zemí a různé okliky, kterými se ruský plyn do Evropy nakonec dostane. Další sankce ostatně postihly ruský bankovnický systém, takže Rusko má sice nějaké zisky v indických rupiích, ale nejsou mu moc platné, protože na dolary je nepřemění a v Indii toho ke koupení pro Moskvu příliš není. O propadu příjmů mluví Gazprom, ne nějaká západní propaganda.
Obrovská setrvačnost Ruska stále umožňuje pochroumané bývalé velmoci odolávat, musíme si ale uvědomit, jak by situace vypadala, kdyby se vesele obchodovalo jako před válkou. V tuto chvíli se Putin snaží zmrazit frontu na Ukrajině, vyvolávat další konflikty ve světě, slepit dohromady osu zločineckých států a psychologicky rozložit Západ. Řešením je více zbraní a peněz Ukrajině, přísnější sankce a likvidace hnízd ruské propagandy v naší části světa.
