Má to někdo starosti, chtělo by se poznamenat na aktivity levicových progresivistů bourajících „genderové stereotypy“ a vnášejících do společnosti nové formy myšlení. Nenalezneme je jen u nás v útrobách sociální demokracie a Strany zelených, ale jejich předvoj tvoří podobně zaměření apoštolové „moderního vidění světa“ na celém světě.
Jedině tak může docházet k bizarním úkazům, kdy se bude v Kanadě kvůli údajnému sexismu pravděpodobně měnit národní hymna, jeden ze základních symbolů státnosti. Čím se text kanadské hymny, která v roce 1980 nahradila dosavadní britskou „God Save the Queen“ (Bože, ochraňuj královnu), proviňuje? Hymna obsahuje následující verše:
Kanado! Náš domove a rodná zemi! Láska pravého vlastence vede všechny tvé syny…
Kámen úrazu spočívá v tom, že v očích kritiků píseň opomíjí miliony kanadských občanů ženského pohlaví, jelikož zmiňuje jen „syny“. Je tedy podle nich sexistická, což vede parlament k záměru text korigovat.
Je to jen stará píseň
Kanadští zákonodárci se genderovou nevyvážeností hymny zabývali už dvanáctkrát, zatím pokaždé neúspěšně. V současné době však má tato myšlenka slušnou šanci na úspěch, protože dolní komora odhlasovala nové znění hymny už loni v červnu a letos o ní bude definitivně rozhodovat senát i přes odpor konzervativní frakce.
[ctete]67391[/ctete]
Úprava státní hymny, kterou prosazuje především vládnoucí Liberální strana premiéra Justina Trudeaua, spočívá v následující změně: Místo verše „Láska pravého vlastence vede všechny tvé syny“ bude obsahovat genderově neutrální znění „Láska pravého vlastence vede nás všechny“.
Podle senátorky Frances Lankinové „je to malá změna, která by ale mohla mít velký vliv na mládež v zemi. Mnozí z nás nemají jinou odpověď, než že je to stará píseň.“
Odpůrci především z řad opozičních konzervativců namítají, že ženy v Kanadě už mají zaručenou ochranu i rovnost. „Proč nenechat historii historií a neposunout se dál?“ ptá se senátorka Nicole Eatonová.
„Pokud budeme pořád měnit všechno jen proto, že to bylo napsáno v jiné době, nebudou mít naše národní symboly žádnou hodnotu, naše dějiny nebudou mít žádný význam,“ oponuje konzervativní senátor Michael MacDonald.
Progresivisté jsou však jiného názoru. Nové pojetí musí nahradit „zastaralý“ přístup. Nezajímají je ani zásahy do autorských práv, jimiž oponují potomci autora původní verze hymny Roberta Stanleyho Weira. Stoupenci změny usilují o to, aby platila už od 1. července u příležitosti 150. výročí vyhlášení Kanadské konfederace.
Problém slovenské či české hymny
Pokud budeme brát zásahy do historických textů hymen důsledně jako v Kanadě (před několika lety podobně v Rakousku), neobstojí ani slovenská hymna. Proč by měli hromy nad Tatrami zastavit jen „bratia“, a proč by měli ožít jen „Slováci“? To je snad nejkřiklavější příklad genderové nevyváženosti, jaký si lze představit.
Česká státní hymna zatím tímto problémem, který jinde dlouhodobě zaměstnává parlament, naštěstí netrpí. Ale možná jen z toho důvodu, že se nepoužívá její druhá sloka, jejíž poslední tři verše zní:
To je Čechů slavné plémě,
mezi Čechy domov můj,
mezi Čechy domov můj!
Snad si jich nevšimnou Michaela Marksová, Kateřina Valachová a Jiří Dienstbier (všichni ČSSD), pro které musí být takto genderově nesenzitivní jazyk nepřijatelný. Podobné uvažování totiž dorazilo i k nám a nejde jen o bouřlivý spor o básničku Jiřího Žáčka.
K čemu jsou holky na světě?
Žáček v čítance pro druhou třídu základní školy aktivisty pohoršil verši „K čemu jsou holky na světě? Aby z nich byly maminky, aby se pěkně usmály na toho, kdo je malinký.“ Ministryně školství Valachová poznamenala, že básnička není v pořádku, protože není „genderově neutrální“. Z oběhu se však učebnice vyřazovat nebude.
Podle Petra Bittnera z Deníku referendum nelze roli ženy ve společnosti redukovat na roli matky. „Tuto báseň a škatulkování žen obecně prý už nekritizují zdaleka jen feministky, ale všichni lidé, kteří prosazují genderovou spravedlnost. Až ji budou prosazovat všichni, pak se možná přiblížíme rozvinutému světu,“ uzavírá svoje křižácké tažení proti školní čítance.
Absurdity genderového aktivismu mají mnoho podob. Příkladem jsou „genderově korektní hračky“ pro děti v jedné ze švédských mateřských školek s názvem Egalia, u kterých nelze poznat, zda jde o holčičku nebo chlapečka. Zajištění rovnosti mezi pohlavími tak přechází do extrémní polohy, umocněné přístupem vedení školky, kde se o dětech nehovoří jako o „něm“ nebo o „ní“, ale raději je používán neutrální výraz „přátelé.“
Genderově senzitivní jazyk
Podobně uvažují tuzemští propagátoři genderu v čele s důsledným zastáncem povinných kvót pro ženy na všech úrovních Jiřím Dienbstbierem, který ještě před odchodem z vlády prosadil „Akční plán pro vyrovnané zastoupení žen a mužů v rozhodovacích pozicích“. Ten obsahuje 33 úkolů, počínaje používáním „genderově senzitivního jazyka“ v inzerci pracovních pozic státní správy a obchodních společností, až po povinné zveřejňování údajů o podílu žen a mužů v rozhodovacích pozicích největších obchodních společností ve výročních zprávách.
[ctete]117137[/ctete]
Ale nejpodstatnějším bodem akčního plánu bude zřejmě „Realizace osvětových kampaní zaměřených na nerovné postavení žen a mužů na trhu práce, včetně rozdílu v odměňování žen a mužů“. Zde je široký prostor, jak vytáhnout z kapes daňových poplatníků desítky milionů korun pro nejrůznější spřízněné neziskové organizace a na ně napojené mediální agentury.
Závěrem lze konstatovat, že je sice účelné přibližovat se k rozvinutému světu, protože skutečně máme stále co dohánět. Ale ne za každou cenu ve všem a s přechodem do uměle vytvářených krajností. Vypjatý sociální aktivismus, často jdoucí proti přirozenému vývoji a zdravému rozumu, mezi vzory vhodné ke slepému následování rozhodně nepatří.
