Černouček v Ústeckém kraji je malá vesnička, kde se volí na obecním úřadu naproti kostelu. Přijíždějící auta vítá oficiální cedule Černouček a pod ní dodělaná papírová verze „Pavlov“. Během vyhrocené kampaně papírovou ceduli několikrát někdo strhl. I tady je podle volebních výsledků hrstka příznivců protikandidáta. Drtivá většina obyvatel Černoučku ale volila Pavla. Z vesničky je krásný výhled na nedalekou horu Říp, kam prý Petr Pavel také rád chodí na procházky. Hospodu zde není těžké najít, je v podstatě na náměstí, dnes kolem ní všude parkují auta s logy českých médií a před ní najdeme několik ručně psaných transparentů, z nichž nejzajímavější hlásají „Generál je náš! Ale rádi ho všem na Hrad půjčíme“ a „Pravda, láska a generál musí zvítězit! Černouček“.
Je tu hodně lidí, kteří přijeli, aby fandili Pavlovi na místě, které je s ním spjaté. Například sympatická parta mladých lidí Eva, Kamil a Martina přijeli z Prahy a podporu Pavla spojili s výletem na Říp. Hned poté, co jsem si sedla ke stolu, přidal se ke mně pár milých lidí z Loun a Markvarce. Jindřiška a Slávek jsou oba strojní inženýři, nyní již v důchodovém věku. Slávek mi hned oznamuje, že má bigbeatovou kapelu s názvem Beruška. „Nechtěli jsme to prožívat na gauči,“ vysvětluje Jindřiška, proč vážili hodinu cesty, aby se na přenos České televize dívali odsud. „Je to zásadní událost, protože nechceme mít za prezidenta někoho, kdo byl trestně stíhaný, s kým probíhá řada soudních řízení, některá v zahraničí, kdo má střety zájmů a kdo zlikvidoval řadu drobných podnikatelů,“ dodává.
Místní je uvnitř nutné hledat, protože ve zdejším sále s velikým plátnem je téměř více novinářů než obyvatel malinké vesničky. Obec o třech stech obyvatelích ještě nezažila takový mediální zájem. V jednu chvíli se k někomu, kdo se mnou přijel z Prahy, přiřítí televizní reportér a vychrlí na něj otázky, co bude dělat, když Pavel vyhraje, a co bude dělat, když prohraje. Jelikož pan redaktor neztrácel čas ptaním se, kdo je kdo, dá se předpokládat, že to posléze na CNN Prima vysílají jako hlasy obyvatel Černoučku.
Já se k místním konečně dostávám. První stůl vpravo nejblíže plátnu, kde sedí Helena, její manžel Jarda a kamarádka Anča. Do řeči se dávám s Helenou. Paní v kostkovaných šatech ve stylu flanelové košile mi nabízí prezidentské šátečky, pečivo, které peče už dlouho podle receptu, který prý používal T. G. M. a které teď aktuálně upekla na dnešní událost. Helena říká, že by jim byl názorově nejbližší Pavel Fischer, protože jsou prý hodně konzervativní, ale protože kandidoval Pavel, chtěli dát sousedovi silný mandát a volili ho od prvního kola.
Zajímá mě, jaký je Petr Pavel soused. „Je to jediný prezident, kterého potkáte, jak vynáší kartony, když stojí frontu na nálepky na popelnice, nebo se sekačkou, jak seká zahradu,“ říká Helenin manžel Jarda. „Na nic si nehraje, je usměvavej, milej,“ přidává se Anča. Také Eva Pavlová se jim zdá jako vhodná osoba na první dámu, protože se prý umí usmát. U stolu s nimi sedí také jejich sousedka, bývalá novinářka a mluvčí Jana Vrzalová.
Jana Vrzalová pracovala v Českém svazu bojovníků za svobodu, kde působila nejprve jako zástupkyně šéfredaktora deníku Národní osvobození, později jako tisková mluvčí. Pavla zná sousedsky i pracovně. Potkávali se na pietních akcích v Lidicích, u Hlávkovy koleje nebo při připomínání popravy generála Heliodora Píky. Vzpomíná, že jednou, když měla problém někam se dostat a Pavel tam měl také cestu, vzal sousedku s sebou autem, i když v té době měl důležitou funkci, ochranku a podobně. Také si myslí, že je hrdý na to, že pochází z Černoučku. V poslední době ho potkává hlavně ve vesnici při venčení psů. „Pan Pavel měl staforda Boba a já jsem zase zatížená na německé ovčáky. Kolem jeho domu často chodím do sousední vesnice na cvičák, takže kdykoli se potkáme, tak se bavíme o psech, problémech, nemocech,“ říká. „Umí promluvit s každým, nezávisle na postavení,“ říká o něm.
Sál, kde se konají obecní zábavy, a hospoda patří radnici a starají se o ně dobrovolní hasiči, kteří tu jsou i dnes. Pracují mimo jiné i za výčepem a patří mezi ně i místostarosta Zdeněk Karhan. Ten mi říká, že generála potkává třeba tady v hospodě, na procházce v lese nebo když si jde zaběhat. O tom, že Pavla je často možné potkat na procházce se psem, mluví mnoho místních. Zmiňuje to i pětadvacetiletý Michal. „Pavel má velký charakter, je zkušený a znalý,“ míní mladý dobrovolný hasič. „Nemá problém chodit mezi lidi, potkávám se s ním v hospodě, přisedne si a povídá o tom, jak se mu daří, ptá se nás, jak se daří nám,“ říká. Eva Pavlová je v obecním zastupitelstvu a Petr Pavel se spolu s hasiči podílí na přípravě obecních akcí. Když ještě sloužil v armádě, zařídil, že na místní dětský den si s dětmi přijeli popovídat vojenští policisté nebo psovodi. Na sousedské akce Pavel chodí rád. „Letos jsem ho třeba viděl o Vánocích u betléma. Míváme takovou každoroční akci, zpívání dětí o adventu,“ vypráví Michal.
V hospodě je také pár lidí z okolních vesnic, kteří to sem nemají daleko. Blanka z půldruhého kilometru vzdálené Ctíněvsi, obce s asi čtyřmi sty obyvateli, říká, že Pavla potkává na posvícení nebo ve ctíněveském pivovaru. „Reprezentuje slušnost a solidaritu a má šanci dát po deseti letech rozdělovanou společnost dohromady,“ myslí si. Také Iveta z Horních Beřkovic věří, že Pavel přinese do politiky slušnost. Nevolí ho ale proto, že je odsud, ale protože ji přesvědčil v debatách.
Poté, co jsou výsledky jasné, lidé tleskají, jásají a radují se a zpívají státní hymnu, stejně jako se zpívá v Praze ve Foru Karlín a pravděpodobně na mnoha dalších místech v zemi. Někteří mají slzy dojetí v očích. Redaktorka České televize se spojí se studiem a dá několik otázek místostarostovi Zdeňku Karhanovi. Ten v odpovědi, co se pro Černouček změní, řekne, že si budou muset zvyknout na mediální pozornost. Když vystoupí Andrej Babiš a začne říkat, že jeho výsledek byl lepší než výsledky některých stran v parlamentních volbách, začnou někteří skandovat „do tepláků“. Nakonec projev Babiše i skandování přehluší Slávek se svou kytarou a s písní Jaroslava Hutky Náměšť – Krásný je vzduch, krásnější je moře… Když Babiš se svou manželkou Monikou odchází, ohlásí Slávek ještě píseň „na rozloučenou“.