Soudruh Stalin rozuměl, jak známo, všemu. Mimo jiné i konstruování automobilu. Jemu by se jistě nestalo, aby při prohlídce představovaného auta nějaký generál utrhl kliku, jako se to stalo, když nový model předváděli Putinovi.
V půvabné brožurce Hovořili jsme se soudruhem Stalinem (vydalo Rudé Právo v roce 1949) popisuje jakýsi I. Lichačev, jak Stalin pozitivně zasáhl do dějin automobilismu.
„Přišli jsme do moskevského výboru. Soudruh Kaganovič se nás zeptal: ‚Co když vás strana a vláda výzvou, aby jste začali ve svém závodě vyrábět osobní auta?‘ ‚Když nám to svěří, uděláme to.‘
Vyšli jsme všichni z moskevského výboru, sedli jsme si do auta a odjeli do Kremlu k soudruhu Stalinovi. „Potřebujeme výrobu velkého auta, sedmisedadlového, které by posloužilo pracovnímu životu Sovětského svazu,‘ prohlásil soudruh Stalin.“…
Projektovali jsme rekonstrukci závodu, zároveň jsme si obkreslili poslední modely zahraničních automobilu. V lednu roku 1934 jsme přivezli tyto plány do Kremlu. Prohlédli si je soudruzi Stalin, Molotov, Ordžonikidze, Kaganovič a Vorošilov. Vyslovili mnoho cenných námětů, které nám pomohly načrtnout typ budoucího sovětského automobilu. Byly zdůrazněny požadavky, aby auto bylo sedmisedadlové s velkým výkonem, aby v něm bylo co nejméně barevných kovů a aby jeho výroba byla vzhledem k našim podmínkám poměrně snadná“
„Soudruh Stalin dával zajímavé pokyny jak zformovat karoserii, zajímal se o to, kolik bude mít ZIS – 101 rezervních kol, jaké pohodlí bude mít řidič. Soudruh Stalin nás přímo žádal zajistit, abychom ZIS – 101 v žádném případě nezformovali hůře, než poslední modely amerických automobilů. 29. dubna nás soudruh Sergo Ordžonikidze vyzval, abychom přišli ukázat vzory nového auta. Přijeli jsme do Kremlu a po kremelském náměstí poprvé projely nové luxusní automobily. Soudruh Stalin si pozorně prohlédl auto ze všech stran, kladl nám otázky a učinil mnoho praktických poznámek. Sedl několikrát do auta, porovnával je s dovezenými auty, která dal přistavit vedle našich pro srovnání.“
Pak přichází vyvrcholení, které ukazuje, že Stalin byl skutečně renesanční osobnost.
„Soudruh Stalin si pečlivě prohlížel každou maličkost. ‚Vaše polštáře nejsou tak pohodlné jako v zahraničních vozech,‘ řekl. „Je třeba je změnit, aby se na nich pohodlněji sedělo.‘ Pak zvedl sklápěcí sedadla, sedl si na ně a řekl: ‚Sklápěcí sedadla mají příliš velký sklon, je třeba postavit je lépe.‘
Soudruh Stalin upozornil, že v některých zahraničních vzorech může řidič sedět odděleně od cestujících, čehož se dosahuje zvláštním zvedacím sklem, kdežto náš stroj to nemá. Stalin řekl, že je třeba zasadit sklo, aby cestující mohli sedět odděleně od řidiče… ‚Vnitřní osvětlovací tělesa je třeba vzít zezadu a dát do středu karoserie,‘ řekl soudruh Stalin. ‚Vypínač je třeba přemístit blízko k cestujícím, aby mohli rozsvítit světlo vsedě.‘
Navrhl také, aby čistič skel nestíhal shora, nýbrž zdola tak, aby se pohyboval v úrovni rámu a nebylo jej vidět. Kování je třeba zhotovovat v lepší jakosti. Stalin věnoval pozornost značce ZIS -101 a navrhl, abychom vynechali číslo 101. ‚K čemu číslo modelu, to nikoho nezajímá.‘
Na chladiči jsme umístili figurku ve formě mechanického ptáka. Tento emblém se soudruhu Stalinovi nelíbil a hned navrhl nový emblém – praporek s umělecky zkonstruovanou pěticípou hvězdou. Bude to krásný chromovaný emblém. Soudruh Stalin navrhl, aby řidičovo sedadlo bylo potaženo kůží a ne látkou.
Všechny tyto poznámky pronášel Soudruh Stalin hned při prohlídce auta. Radil se s členy vlády a po skončení prohlídky mi náhle navrhl, aby si přečetl, zda mám všechno zapsáno v poznámkovém sešitku a zda jsem něco nevynechal.“
A vidíte, mohli bychom dodat. Dnes si celý svět nedovede život bez osobního auta vyrobeného v Rusku ani představit.
