V posledních týdnech do politických záležitostí ve dvou západních zemích velice výrazně promluvili příslušníci ozbrojených složek. Po prohlášení francouzských generálů se v minulém týdnu objevil otevřený dopis 124 bývalých generálů a admirálů v USA. Když se k politice vyjadřují vojáci, je obecně dobré se míti na pozoru. Pokud mluví o vnitřních nepřátelích nebo rovnou hrozí pučem, je třeba se důsledně ohradit. Američtí generálové varují před nástupem marxismu a napadají legitimitu loňských voleb. Bidenovu administrativu i demokratickou stranu je samozřejmě možné kritizovat za příliš levicovou politiku. Žádný nedemokratický puč ale neproběhl a ani se nerýsuje. Naopak vojáci, kteří údajně chtějí vládu práva, ale napadají nezávislé soudy ve věci prezidentských voleb, jsou pro demokracii extrémně nebezpeční.

Levicová neznamená nedemokratická

Bidenova administrativa prosazuje přirozeně výrazně levicovější politiku než administrativa jeho republikánského předchůdce. Na tom není vůbec nic divného a střídání stran je v demokracii normální. Plány na vyšší zdanění firem a nejbohatších Američanů se nám nemusí líbit a lze je z mnoha úhlů pohledu kritizovat. Nepředstavují ale kvalitativní změnu amerického politického systému.

Ten nadále funguje standardně. Všechny tyto návrhy musí schválit kongres, ve kterém mají demokraté jen tu nejtěsnější většinu. Nikdo v demokratické straně neprosazuje jakékoliv obcházení jeho role. Ani návrhy na zrušení možnosti menšiny v senátu obstruovat nemají Bidenovu podporu, a to se navíc nejedná o ústavní princip.

Legitimita voleb

Administrativa vzešlá ze svobodných voleb má prostě právo prosazovat svou politiku, byť ji můžeme považovat za chybnou, či dokonce škodlivou pro zemi. O tom, zda se jí to podaří, rozhoduje demokraticky zvolený kongres. Nikdo nebrání generálům, aby se k této politice i kriticky vyjádřili, ale označovat jednu stranu za nepřítele státu je nebezpečný extrém.

Hlavním argumentem, který otevřený dopis používá, je zpochybnění legitimity loňských prezidentských voleb. Je ale zajímavé, že volby do kongresu, které probíhají souběžně, generálové nijak nenapadají. Představa, že někdo zfalšoval hlasovací lístky tak, aby se prezidentem stal Joe Biden, ale zároveň dovolil republikánům posílit ve sněmovně a vyhrát volby do státních legislativ, je sama o sobě úsměvná.

Ústava a vláda práva

I kdybychom ale tuto představu přijali, znamená to, že tedy minimálně kongres je pořád legitimně a demokraticky zvolený. Generálové ale nevyjadřují podporu kongresu v případné opozici proti „nelegitimně“ zvolené exekutivě. Útočí na jednu ze dvou stran, jíž legitimitu apriorně upírají. Je absurdní, že přitom ve svém dopise volají po dodržování ústavy a vládě práva.

Podobně paradoxně pak generálové útočí na nezávislé soudy, které výsledky loňských prezidentských voleb opakovaně označily za legitimní. Otevřený dopis ale bez jakýchkoliv důkazů tvrdí, že nesrovnalosti soudy a FBI jen zametly pod koberec. V demokratickém právním státě je nejvyšší autoritou pro určení zákonnosti soud. To, že se bývalí vojáci obrazně staví v roli arbitrů nad soudce, je krajně nebezpečné.

Směšný i nebezpečný zároveň

Celá akce působí tak trochu směšným dojmem. Mezi signatáře se organizátorům vloudil i neexistující kontraadmirál Jack Meehoff. Jde o slovní hříčku a zvuk tohoto jména lze v angličtině zaměnit za sprostou frázi týkající se masturbace. Ani tento amatérismus komentátorům neunikl a byl logicky a právem zdrojem pobavení.

Podobně ironicky pak působí, že jeden ze signatářů volajících po dodržování zákonů a dělby moci, admirál John Pointdexter, byl v roce 1990 odsouzen za lhaní kongresu. Rozsudek byl zrušen na základě toho, že pro jeho odsouzení byla využita jeho výpověď před kongresem. To bylo ale v rozporu s tím, co mu před touto výpovědí bylo slíbeno. Na faktu, že kongresu lhal, to ale nic nemění.

Tyto úsměvné aspekty by ale neměly zakrývat nebezpečnou podstatu onoho dopisu. Na internetové stránce, kde byl dopis zveřejněn, generálové a admirálové uvádějí, že k jeho zveřejnění je vedla jejich přísaha, v níž se zavazují bránit ústavu proti nepřátelům doma i v zahraničí. Implikace, že jedna celá politická strana představuje nepřítele státu, nikoliv politické protivníky, je jasná.

Vyhlášení války

Je záhodno připomenout, že vojáci se zavazují bojovat proti nepřátelům, ale nemají svobodu si je sami určovat. V zahraniční politice je to asi zjevnější. Drtivá většina lidí by nejspíš odmítla, kdyby se armáda vydala třeba někam do zahraničí bez souhlasu kongresu. Stejně tak domácí nepřátele určuje soud. Jejich potírání je pak starostí policie, FBI a institucí zřízených pro vymáhání zákona, nikoliv armády.

Dopis ohánějící se ústavností, dělbou moci a vládou práva je tak přímým a nebezpečným útokem právě na tyto základy liberálně demokratického státu. Na závěr dopisu generálové vyzývají občany k tomu, aby u uren podporovali ty politiky, kteří jsou podle nich skutečnými obránci ústavy. Kdyby dopis zůstal u toho, byl by výjimečným, ale přípustným zásahem bývalých vojáků do politiky.

Nelze ale tolerovat označování politiků jedné strany za nepřátele státu. Je také dobré připomenout, že někteří ze signatářů volali v lednu po tom, aby prezident Trump vyhlásil stanné právo a pod dohledem armády uspořádal nové volby. Takové myšlenkové nastavení by ale Spojené státy přiblížilo jihoamerickým státům druhé poloviny 20. století, v nichž vládly vojenské junty.