Ve fašistickém Rusku kvete Putinův kult - matrjošky na moskevském Arbatu. FOTO: ČTK / Ruml Miloš
FOTO: ČTK / Ruml Miloš
Geolog a filozof Václav Cílek, jak ho označují Parlamentní listy, poskytl tomuto serveru 6. 12. rozhovor, kde zazněly pozoruhodné myšlenky. Pozoruhodné ve smyslu zvláštní.
Nejdřív pan Cílek kritizoval Green Deal, který je na tom trochu jako naše nová vláda. Ta taky ještě není a už za všechno může. Otloukánkem jsou v této souvislosti pochopitelně elektromobily, jejichž nástup naplňuje některé lidi zvláštním zoufalým hněvem.
Na otázku, proč si myslí, že jsou elektromobily omyl, Václav Cílek říká: „Já bych to nazval přesněji slepou cestou, protože jsou to velké stroje, které musíte krmit zcela čistou energií, neboť jinak samozřejmě pozbývají významu. Takže musíte mít zdroj té elektřiny a tu vám dlouhodobě a stabilně může dodat jedině ta jaderná elektrárna. Existují dvě cesty – buď kombinace jádra a alternativních zdrojů, nebo dovoz ze zahraničí, tedy dovoz té takzvaně čisté energie. A pokud jde ještě o ty elektromobily, tam jsou dále také ty dobíjecí stanice. Jenom za vybudování jednoho takového dobíjecího centra se platí až 1,5 milionu korun!“
Tak to zas není až tolik. Laik by čekal, že to bude dražší. Ale budiž, na elektromobilitu mohou mít lidé různé názory, stejně na tom nic nezmění.
Něco jiného je, když se dotkneme zahraniční politiky. Na dotaz, jestli nebude Evropa nyní energeticky stále více závislá na Rusku (jako by něco takového Parlamentní listy snad trápilo), se dozvídáme: „Víte, já osobně mám pocit, že Evropa si z Rusů dělá vcelku zbytečně nepřátele – a tím posunuje Rusko čím dál více k Číně, kam má v budoucnu proudit zejména ruský plyn. Přitom je zapotřebí si uvědomit, že ta závislost Evropy a Ruska je oboustranná. Pro Rusko je Evropa největším a dobře platícím zákazníkem, zatímco pro Evropu je Rusko solidním a spolehlivým exportérem, na kterého se může už několik desetiletí plně spolehnout. Takže ani jedna ze stran nemá zájem na tom cokoliv měnit.“
Když to vezmeme od konce, tak poslední věta není pravda. Evropa svou závislost na Rusku změnit chce a Green Deal je jednou z cest, jak se z dlouhodobého hlediska té závislosti zbavit. Ruský plyn bude potřeba jen dočasně a Evropa ho koneckonců nijak principiálně nemusí v budoucnu potřebovat. Co si ale pak počne ekonomicky zaostalé Rusko, které jaksi není moc schopno nabízet světu nějakou produkci s přidanou hodnotou, to je skutečně otázka. Proč zrovna prokremelská média tak nenávidí zmínky o obnovitelných zdrojích, je hned jasnější.
Pozoruhodný je i výrok: „Já osobně mám pocit, že Evropa si z Rusů dělá vcelku zbytečně nepřátele.“ To je opravdu jen nějaký pocit pana Cílka, protože není jasné, jak by Evropa něco takového dělala a proč. Přesně tohle ale tvrdí Kreml, že se proti němu všichni spikli, rozvracejí ho zevnitř podporou opozice, obkličují ho základnami NATO a snad jim dokonce Američané i navrtali kosmickou loď Sojuz. Zlí Evropané chtějí do Ruska zavléct gay kulturu a rozvrátit jeho křesťanské a národní kořeny. A ještě si dovolí připomenout pakt Stalina s Hitlerem v roce 1939 a masovou vraždu Poláků v Katyni spáchanou Stalinovou NKVD.
Co jsme Rusku tak strašného provedli konkrétně my, že nás Rusko pokládá za nepřátele? Jaderná velmoc neumí překousnout, že v jedné obci postavili památník vlasovcům, kteří obyvatelům na konci války pomohli. Také je rozzuřilo, že v jedné pražské části odstranili pomník maršála, který krvavě potlačil v roce 1956 maďarské protikomunistické povstání. A velké zlo bylo z toho, že na agenty ruských tajných služeb prasklo, že se u nás potloukali s falešnými pasy kolem muničního skladu ve Vrběticích, a pak to tam bouchlo. Ti samí agenti, co tak dlouho brouzdali kolem příbytku Sergeje Skripala v Británii, až z toho měli on a jeho dcera otravu novičokem. Tak tohle všechno jsme provedli.
Zvlášť ale uraženou mocnost musí štvát, že tu nechceme jejich jaderné bloky. Nechceme je ovšem proto, že platí opak toho, co pan Cílek říká. Rusko není „spolehlivým exportérem“, na kterého se můžeme „už několik desetiletí plně spolehnout“. Je to stát, který se už úplně vrátil k praktikám někdejšího Sovětského svazu. SSSR byl po desetiletí tak „spolehlivý“, že nám ani svůj dluh celý nesplatil. Tedy že ho nesplatilo Rusko, nástupnický stát. Jen tak trochu, a to ještě spousta peněz při těch manévrech někam zmizela a neví se, kam by to tak mohlo být.
Až se Rusko bude chovat normálně, budou i vztahy normální. S výbojným impériem, které chce Západ rozložit a znovu prosadit svůj vliv v bývalých koloniích, to možné není – a není to naše vina.
