Devadesátiletý Gerhard Richter je pokládán nejenom za nejvýznamnějšího malíře v Německu, ale na celém světě. Je pojem, veličina, svého druhu instituce. Je hegemonem a monumentem, k němuž se vzhlíží se samozřejmou úctou. Dokládají to astronomické ceny obrazů, které namaloval. Jeden z nich v roce 2015 na londýnské aukci dokonce překonal magickou hranici miliardy korun, což je částka, jež kupříkladu pětinásobně převyšuje nejdražší obraz Františka Kupky, jednoho ze zakladatelů abstraktního umění. Nikdy předtím nebylo za obraz ještě žijícího umělce vynaloženo tolik finančních prostředků. Na rozdíl od Kupky si tudíž Gerhard Richter mohl slávu a bohatství naplno vychutnat.

Jakkoli Richter vše, co se na trhu s uměním kolem jeho tvorby děje, považuje za absurdní, tak ohodnocení, kterého se mu takto dostává, můžeme považovat za opodstatněné. V tomto ohledu panuje obecná shoda. Maluje totiž jako nikdo jiný, vybudoval si vlastní značku založenou na snadné „identifikovatelnosti“, navíc prochází vývojem a pravidelnou „obnovou“. Prolínají se u něj různé formy realismu a abstrakce, nejslavnější díla pak vycházejí z fotografických a novinových podkladů nebo dokumentů. V jeho portfoliu najdeme portréty, krajiny, města, akty, zátiší i čistě geometrické obrazy, které jsou založeny na skladbě a přechodech barev. Je to nevídaná pestrost a šíře záběru. Má pro každého něco. Těžko říci, jestli se jedná o věc vyplývající z předem stanovené strategie, či kalkulu. Ve výsledku je to jedno: Získal si mezinárodní publikum, které tomu, co dělá, věří.

Skromný génius

Ocitl se v situaci, kdy vše, čeho se dotkne či podepíše, je považované za něco výjimečného. Přesto se nezdá, že by toho zneužíval, jak se to traduje.

Obraz Teta Marianne se stal symbolem zrůdnosti Třetí říše vůči vlastnímu obyvatelstvu. Marianne Schönfelderová (1917-1945), Richterem milovaná teta z matčiny strany, byla duševně nemocná. Jako taková byla hospitalizována, sterilizována a nakonec zavražděna v rámci programu eutanazie. Dítě, které chová jako patnáctiletá, je samotný malíř. Obraz z roku 1965 je trvale vystaven v drážďanské Galerii nových mistrů.