Ilustrační foto FOTO: Pixabay/Skorchanov
FOTO: Pixabay/Skorchanov
Kdysi úspěšný ruský podnikatel Vitalij Ginzburg říká, že Rusko je zemí s velmi špatným podnikatelským prostředím, které ničí především úplatkářství představitelů silových resortů vybírajících „výpalné“.
Vitalij Ginzburg strávil téměř dva roky ve vazební věznici v Praze na Pankráci kvůli s velkou pravděpodobností vykonstruovanému obvinění ruských vyšetřovatelů, kteří na něj vydali mezinárodní zatykač. Údajně měl zpronevěřit 1,2 miliardy rublů (cca 360 milionů korun). Nyní je na svobodě, Ministerstvo vnitra ČR mu udělilo podmínečný azyl na 12 měsíců a hodlá obnovit svoje dříve úspěšné podnikání v inženýringu. Pětašedesátiletý ruský byznysmen, který má i izraelské státní občanství, se brání tím, že jeho obvinění je vykonstruované, protože sám upozornil na skandální korupční jednání kremelské mafie ve vedení významné ruské banky VTB, jíž odmítl dát úplatek.
Nejedná se o klasického oligarchu, protože Ginzburg svoji dříve prosperující inženýringovou společnost vybudoval od nuly a v Rusku nezprivatizoval žádný státní majetek.
Podle něj je Rusko nešťastnou zemí ovládanou zločinci, kterou navíc ničí masivní korupce. Obrovské úplatkářství se rozvinulo především v Ruských železnicích (RŽD) za vedení generálního ředitele Vladimira Jakunina, jehož přátelstvím se chlubí Miloš Zeman. V této společnosti se prý běžně berou úplatky ve výši 15 procent z ceny zakázky. RŽD jsou tak v podstatě velkou pračkou špinavých peněz. Pokud však v Rusku nebudou nezávislé soudy a nezávislá média, je podle Ginzburga tamní korupce neřešitelná. Byznysmen také upozorňuje majitele malých a středně velkých českých firem, že případné podnikání v Rusku má pro ně velká rizika spočívající hlavně ve všudypřítomném úplatkařství a rozsáhlé byrokracii.
Vitalij Ginzburg dále soudí, že Putinův režim udělal vlastní hloupostí z Alexeje Navalného pronásledovanou oběť vládnoucí moci a mediální hvězdu. Rozhovor s ním pořídil publicista Jan Ziegler, který jej zprostředkoval deníku FORUM 24.
Můžete objasnit váš případ, proč na vás Rusko vydalo mezinárodní zatykač?
Stal jsem se další obětí ruského korupčního systému. Posuďte sami. Banka VTB, druhá největší banka v zemi, odsouhlasila mé společnosti korporátní úvěr k doplnění oběžných prostředků. Učinila tak v souladu s platnými předpisy. A za půl roku dokonce nabídla navýšení tohoto úvěru.
Získaný úvěr jsem používal na rozvoj společnosti. Společnost si po jeho obdržení ponechala všechna aktiva, zvítězila v mezinárodním tendru na rekonstrukci objektu, který patří bance, a úspěšně pracovala na zakázce pro kosmodrom Vostočnyj. Stejně úspěšně probíhala i identifikace možných rizik a společnost byla odborníky výborně hodnocena jako perspektivní pro investování. Moje firma, jako jedna z mála v Rusku, se dvakrát po sobě stala finalistou mezinárodní soutěže Best innovator, a to v letech 2013 a 2014.
Já jako fyzická osoba jsem obdržel čestný titul Podnikatel roku 2014. Současně s tím však banka VTB zastoupená svým viceprezidentem bezdůvodně anulovala mé vítězství v mezinárodním tendru. Moje společnost jej přitom vyhrála s nabídkou nejnižší ceny a velkým náskokem před ostatními konkurenty. Zástupci banky mě ale přesvědčovali, ať svoji nabídku zvýším, a to kvůli úplatkům pro ně. Odmítl jsem, společnost přišla o financování a následně jedna z nejúspěšnějších ruských inovačních společností zbankrotovala. Tady se nejednalo o podnikatelské riziko, ale došlo k obyčejnému zločinu – korupčnímu jednání ze strany pracovníků banky, kteří z toho chtěli mít špinavé peníze.
A protože se jednalo o ukradené peníze získané ze západních finančních trhů, bylo to přímé porušení americké protikorupční legislativy, zákona Magnitského. Mám proto v úmyslu obrátit se s touto věcí na americký soud. Disponuji všemi potřebnými dokumenty, které svědčí o nekalých praktikách.
To, že mám pravdu, potvrzuje i skutečnost, že proti mně byla za přímé účasti bezpečnostní služby banky vykonstruována nepravdivá obvinění. Řízení bylo přitom zahájeno s osmi závažnými procesními vadami. Této provokaci k mé velké lítosti naštěstí podlehlo jen Česko, zastoupené konkrétními úředníky, kteří uvěřili lžím v ruském zatykači. Jiné země, jako Lotyšsko, které se v nich dokonale zorientovalo, a Francie, kde jsem žil, tomu vůbec nevěnovaly pozornost.
Jak to vypadá s korupcí v Rusku?
Korupce v Rusku je věčné téma, o kterém jsem už mnohokrát psal. Je třeba si uvědomit, že korupci v Rusku nelze porazit bez opravdových reforem. K vítězství nad ní nestačí dobré zákony. Nic se nepodaří do doby, než v Rusku bude volbami zajištěné obyčejné střídání u moci, tak jak je to běžné v západních demokratických státech. Ovšem musí to být opravdové střídání, nesmí se jednat o operaci, kdy je „následník trůnu“ dopředu vybrán vládcem jenom proto, aby se formálně vyhovělo zákonu. Rusko také potřebuje soudy nezávislé na výkonné moci a rovněž nezávislá masmédia.
Problém střídání u moci spočívá po celou dobu v mentalitě, v očekávání rychlého zázraku v zemi, která je vykrádána státní mocí s různou intenzitou už více než sto let.
Jestliže se nevyřeší otázka střídání u moci se všemi vyplývajícími důsledky, bude boj s korupcí probíhat podle jiných scénářů a v každém případě neúspěšně.
Nyní moje osobní hledisko k této otázce. Nesnáším lidi, kteří se starají jenom o to, jak si něco urvat pro sebe, a na ničem jiném jim nezáleží. Velmi často jsem se střetával s rozbujelou ruskou korupcí.
Nejhorší situace v tomto ohledu byla v RŽD (Ruské státní železnice) v éře jejich generálního ředitele Vladimira Jakunina. To nepřekvapuje, vždyť už před 150 lety napsal jeden z klasiků ruské literatury M. J. Saltykov-Ščedrin výstižný citát, že na celém světě se železnice staví za účelem přepravy, ale v Rusku navíc i za účelem krádeží.
Apetit po bohatství a úplatcích mělo vedení ruských drah vždycky značný, ale za Jakunina se stal bezmezným. Mně osobně se v roce 2002 podařilo vyhrát spor u arbitrážního soudu a zabránit velikému úplatku ve výši přes jeden a půl milionu dolarů pro jednu z částí RŽD – Baltské stavební společnosti, tehdy řízenou panem Olegem Tonim, který se později stal viceprezidentem RŽD a současně jedním z pilířů veškeré ruské korupce. V této funkci je dodnes. Pravda, nedávno se jeho jméno dostalo do všech masmédií v souvislosti s odhalením informace z Lucemburku o jeho společnostech a nemovitostech včetně jedné české.
V RŽD existovala speciální korupční síť s názvem Bassejn, která zapustila kořeny za V. Jakunina. Jejím účelem bylo inkasování 15 procent ze všech kontraktů RŽD, avšak částka neúnosného inkasa od dodavatelů pořád narůstala.
Moje společnost pro RŽD realizovala několik projektů a já jsem s ní spolupracoval do té doby, dokud jsem měl možnost dělat to, na co jsem mohl být hrdý. Nejen kvůli zisku, ale hlavně ve smyslu kvalitní práce. Takovými projekty byly mezi jinými Jižní regionální centrum řízení přepravy v Rostově na Donu a komunikační síť. V dubnu 2007 mi ale dali takové podmínky, že bych sice mohl vydělávat značné peníze, jenomže ne za kvalitní práci, ale za praní špinavých peněz. To jsem samozřejmě odmítl, hlasitě bouchl dveřmi a zavrhl další spolupráci s RŽD.
Jak to skončilo?
Pokračovali jsme v práci na jiných projektech. Tím chci skončit, protože moje úvahy o ruské korupci přesahují rámec jakéhokoliv rozhovoru. Nastal čas, abych o tom napsal knihu.
Jaké je podnikatelské prostředí v Rusku?
Pro zhodnocení podnikatelského prostředí jsou důležité následující ukazatele, které ovšem vyznívají pro Rusko dost špatně.
- Ekonomický růst se nekoná už více let.
- Velikost trhů se zmenšuje spolu se snižováním příjmů.
- Konkurenční prostředí prakticky neexistuje.
- Chybí rovněž nezávislá justice, což ukázal nejlépe případ Navalného.
- Neexistují záruky nedotknutelnosti vlastnictví. Místo něho se prosazují právo silnějšího a nejrůznější pochybné, často kriminální vazby.
Poslední bod mohu okomentovat na svém vlastním příkladu. Mou společnost nezničil Putin, ale malí úředníci s ním nesrovnatelní za využití orgánů činných v trestním řízení, zejména soudu. A to přesto, že byla jedním z lídrů na trhu, měla maximální respekt mezinárodní inženýrské a podnikatelské komunity a disponovala svými vlastními technologiemi, které země potřebuje.
V roce 2017, už po mém odjezdu z Ruska, jsem se díval v televizi na vystoupení prezidenta Putina. Hovořil v něm o tom, že Rusko nesmí zaostat ve vývoji technologie Internet věcí (Internet of things). Jak jsem na to měl reagovat, když můj projekt bezpečnostních systémů na letišti Vnukovo je jedním z největších projektů této technologie v Evropě? To mně však nepomohlo a já musel bohužel neúspěšně čelit zločinu a útokům ze strany státu. Samozřejmě kdybych měl přístup a správné kontakty na nejvyšší úroveň moci, jaká je v Rusku možná, tedy k samotnému prezidentu Putinovi, mohlo být všechno jinak. Vždyť můj projekt na vnukovském letišti ocenili jako vynikající i vedoucí prezidentské administrativy a starosta Moskvy. A nijak mi to nepomohlo. Cožpak toto není charakteristikou podnikatelského prostředí? Má snad podnikání hledat podporu pouze u hlavy státu?
A po odchodu z Ruska jsem během několika měsíců dokázal najít zájemce o mé technologie, partnery a investory. Bez zkušeností a vazeb. Doufám, že jsem odpověděl na vaši otázku.
Co byste poradil českým podnikatelům, kteří by chtěli podnikat v Rusku? Jaké problémy mohou očekávat?
V Rusku čelí každý zahraniční podnikatel nejrůznějším rizikům. To je zkrátka fakt. Hodně záleží na rozsahu podnikání a formě jeho realizace. Velké nadnárodní společnosti jsou proti těm menším ve výhodě. Třeba podnikání Škody Mladá Boleslav je na území Ruska chráněno jménem svého majitele Volkswagenu, investičními dohodami atd. A ruská moc raději nevstupuje do konfliktu s velkými cizozemskými podniky. Ani podnikání, které souvisí s dodávkami zboží do Ruska, nehrozí zvláštní rizika.
Problémy ale mohou vzniknout tehdy, kdy se do Ruska rozhodnou přijít střední nebo malé firmy. Tedy takové, které za sebou nemají politickou lobby, a nemohou proto získat žádné zvláštní garance. Ty pak musí čelit všem nástrahám ruské reality plus specifikům ruské legislativy a zásahům státu. Mezi ně kromě čistě ekonomických problémů souvisejících s poklesem ekonomiky patří vysoká korupce, nekalá soutěž, dodatečné náklady na bezpečnost a další. A řekneme si to otevřeně, v mnoha případech to znamená placení výpalného představitelům silových složek (armády, policie a FSB).
Dříve tato negativa byla vyvážena vyšší mírou zisku na rostoucím trhu. Ale to už je nyní minulostí. Například za situace s koronavirem. Stát z populistických důvodů třeba poskytuje všem občanům placenou dovolenou. Zároveň ale platební břemeno přesouvá na podnikatele, kterým ovšem nijak nepomáhá. A pokud na sebe podnik nemůže tyto náklady převzít, pak je za neplacení mzdy trestně odpovědný. Ovšem prokázat, že platit nemůže, je prakticky nereálné, protože nezávislé vyšetřování a soudy neexistují. Samozřejmě se neustále deklaruje starost o malé a střední podniky. V praxi je však s nimi ruský stát ve válce. Mnozí podnikatelé proto raději zvolí přežití odchodem do stínové ekonomiky s využitím různých vazeb atd. Ale to už není o podnikání, nýbrž o trestné činnosti.
V čem je vaše kauza podobná případu Magnitského?
Mnohokrát jsem řekl, že hodlám využít možností plynoucích ze zákona Magnitského a amerických protikorupčních zákonů k trestnímu stíhání zločinců, kteří zničili můj byznys, a k ochraně svých zájmů. Jsem velmi rád, že česká média na tuto podobnost upozornila a několikrát ji zmínila.
Sergej Magnitskij odhalil masivní úplatkářství, když se pokusil zabránit tomu, aby zaměstnanci finančního úřadu a orgánů činných v trestním řízení ukradli stovky milionů eur. Já jsem rozbil korupční vazby ve VTB Bank a na kosmodromu Vostočnyj za více než dvě miliardy eur. Dokumenty, které jsem shromáždil, byly už z hlediska pravdivosti zkontrolovány anglickými, francouzskými a americkými právníky, kteří zjistili, že jsou použitelné pro podání návrhu na trestní stíhání konkrétních osob. Jediné, čeho lituji, je fakt, že to dlouho nemohli pochopit čeští státní zástupci a soudci. A já jsem musel se svojí záležitostí dojít až k Nejvyššímu státnímu zastupitelství a Ústavnímu soudu ČR.
Co si myslíte o případu Alexeje Navalného?
Nejjednodušší je nazvat ho politickým. V takovém případě je prostě dalším v řadě a nevyvolá žádný zájem. Případ Navalného je součástí akutní krize ruského politického systému, která vznikla za Putina. Přes všechny problémy současné ruské moci se dlouhou dobu nenašel jediný charismatický vůdce opozice. A to byla velká výhoda vlády, která teď už není.
Způsobila to samotná ruská moc, a to velmi jednoduchým způsobem dobře srozumitelným i českému čtenáři. Vzpomeňte si na Jaroslava Haška. V jeho románu o Švejkovi je taková epizoda. Kdosi napsal na kousek papíru větu „Franz Josef je blbec“ a lístek hodil do císařova kočáru. Policie začala ve velkém utajení hledat zločince, avšak vyslýchala při tom každého obyvatele města. Všichni se tak o obsahu vzkazu dozvěděli. A zrovna tak celá ruská země zná nyní Navalného. Jeho případ demonstruje absolutní ignoraci práva v Rusku a rozmach represí. Avšak přinesl i pozitivní moment, když vzkřísil občanské protesty v zemi.
Co soudíte o lidech, kteří vychvalují Putina?
Už zmíněný Saltykov-Ščedrin psal o tom, že ruská moc musí trvale ohromovat lid. Domnívám se, že pokud jde o to ohromení, tak se naprosto shodneme, i když vy nemáte k ruskému lidu žádný vztah. No a ti ohromení chválí.
Na konci roku 2019 jsem napsal článek Poslední tah Koněvem. Souvisel s reakcí ruských mocných a provládních masmédií na odstranění maršálova pomníku. Představil jsem v něm svou pyramidu ruského patriotismu. Skládá se ze šesti stupňů.
Nejvyšší stupeň zaujímají zloději-patrioti, kteří mají ze svého „vlastenectví“ kvůli zlodějnám a různým podvodům obrovský zisk. To jsou hlavní podporovatelé současného systému. Pátý stupeň představují byznys patrioti. Nevěděl jsem to, ale ukázalo se, že existuje dokonce asociace s tímto názvem. Patří sem také hlavní propagandisté provládních masmédií, kteří si z toho udělali běžné podnikání. Ti vytvářejí obsah kremelské propagandy a následně jej prodávají státu.
Čtvrtý stupeň, to jsou patrioti s platem nebo profesionální patrioti, z nichž mnozí jsou státními zaměstnanci. Další tři stupně nejsou spojeny s okamžitými a významnými materiálními požitky. Třetí stupeň zaujímají hurá patrioti, kteří chválí, protože je to baví. Druhý stupeň jsou nešťastní patrioti. Ti chválí jen proto, aby si udrželi svůj nuzný majetek. První a nejnižší úroveň pak tvoří idioti, kteří chválí režim svým ohlušujícím mlčením. Zároveň nechci nikoho urazit a opět cituji klasika. George Bernard Shaw, laureát Nobelovy ceny za literaturu, řekl: „Vlastenectví je nejvyšší formou idiocie.“
Co teď budete dělat v Česku?
Za prvé, chci poděkovat českému státu a jeho občanům za to, že moje záležitost nakonec dopadla dobře.
Za druhé, nechci být pro české daňové poplatníky přítěží. Před dvěma lety jsem totiž přijel do Prahy, abych se svým obchodním partnerem projednal podrobnosti dohody o založení velké inženýringové společnosti, jejímž cílem by byl rozvoj letištní infrastruktury v asijsko-tichooceánském regionu (TAR). Společnost plánovala, že bude mít v Praze jednu z kanceláří a současně vytvoří nová pracovní místa. Kvůli mému zadržení byla dohoda zmařena, a tím byli poškozeni všichni její účastníci: já, můj obchodní partner – občan Švýcarska, velké evropské technologické společnosti a investiční fondy.
V nejbližší době se chystám tuto aktivitu obnovit, přinejmenším se o to budu ze všech sil snažit. Pokud se mi to podaří, přinese to užitek nejen jejím účastníkům, ale také ekonomice Česka a jeho občanům.
Za třetí chci analyzovat všechno, co se mi přihodilo, informovat české soudy a veřejnost za účelem přijetí opatření, která by zabránila podobným nekalostem v budoucnosti.
Během svého pobytu ve vazbě jsem měl totiž příležitost porozumět některým věcem.
Napsal jsem řadu žádostí a mohu říci, že díky mé žádosti nejvyššímu státnímu zástupci České republiky začala být věnována pozornost nezákonnému zadržování ve vazbě Andreje Kovalova, ukrajinského občana, který byl po 33 měsících vazebního věznění plně soudně rehabilitován. V naprosto stejné situaci jako dříve já se nyní nacházejí občan Ruska Sergej Kudaškin, občan Ukrajiny Andrej Makarov a řada dalších, se kterými probíhají nezákonná extradiční řízení a neplní se pravomocná rozhodnutí Městského soudu v Praze o udělení azylu jmenovaným.
Já samozřejmě nemám právo se vměšovat do vnitřních věcí Česka, ale jako člověk, který jej upřímně miluje, bych chtěl sdělit svůj názor úřadům a veřejnosti nejen kvůli ochraně práva, ale také proto, aby podobná protiprávní jednání nepoškozovala pověst České republiky.
