Vladimir Putin FOTO: Úřad ruského prezidenta, se souhlasem
FOTO: Úřad ruského prezidenta, se souhlasem
Separatistický velitel a veterán bojů na Donbasu Igor Girkin pokračuje ve zdrcující kritice ruského politického i vojenského vedení. Nemá žádnou funkci, do bojů ho poslat nechtějí, tak rozebírá neslavné tažení operace na Ukrajině.
Proč nechávají Girkina na pokoji a vykládá si, co se mu zlíbí, je jistě zajímavá otázka. Odpovědí může být mnoho a každá nějak pravděpodobná. Byl příslušníkem FSB a může za sebou mít nějaké silné lidi. Je příliš známý a kdyby vypadl z okna, bilo by to do očí víc, než když jeden za druhým vypadávají z oken nebo páchají údajné sebevraždy oligarchové. Mohli by ho poslat čestně padnout, ale lidé jako Girkin nepadnou jen tak. A navíc je také možné, že by se mohl protřelý bojovník ještě někdy k něčemu hodit, tak není nutné se ukvapovat. Skepsi o celém vleklém tažení už trousí i různí „experti“ v ruské státní televizi, jen si netroufají na samotného vůdce v Kremlu, což si Girkin troufá.
Teď si na Telegramu Girkin dopřál úvahu literárního charakteru.
„Je to už mnoho (pět? více?) let, co váš pokorný služebník přirovnal ruský stát k autu, které se řítí z kopce s postupně se zvyšující rychlostí po cestě vedoucí do propasti. Za volantem však sedí řidič, který věří, že má ‚vždycky štěstí‘, a proto ignoruje jakékoli zatáčky z pohodlné a dobře udržované… silnice… Nevadí, že brzdy přestávají reagovat na sešlápnutí pedálu, auto stále více drnčí a vibruje – hraje veselá relaxační hudba ‚radio relax‘, klimatizace udržuje příjemnou teplotu,“ analyzuje Girkin situaci.
Jestli „radiem relax“ myslí veselé televizní estrády na konci roku, nebo vystoupení různých vlasteneckých umělců, kteří doráží za mobilizovanými povzbudit je písní v duchu Velké vlastenecké války, je jedno. Křečovité veselí a nadšení kontrastuje s tím, že se mobilizovaní vrací v pytlích a co z nich zbylo, se pozůstalým radši neukazuje.
„Auto se zoufale třese, snažíme se zjistit, jestli je tam vůbec řidič. Ale nemůžeme dostat odpověď, protože mezi sedadlem řidiče a cestujících je pevná, neprůhledná, pevná přepážka,“ líčí autor od reality odtrženého vůdce v Kremlu, kterému se ne náhodou přezdívá Bunkrděd. Prezident Volodymyr Zelenskyj teď zapochyboval, jestli je Putin ještě vůbec naživu. To je zřejmě rafinovaný trolling, protože Zelenskyj nejspíš ví, že je Putin více méně nějak živý, ale my se můžeme bavit prohlášeními mluvčího Peskova, že vůdce je v nejlepší formě.
Řidičovi asistenti (má jich hodně) nám však do interkomu střídavě říkají, že „jsme byli podvedeni, špatně jsme odbočili, ale všechno je v pořádku, náš řidič je nenapodobitelný závodní mistr a jeho asistenti jsou mistři automobilového sportu, naše auto je nejvýkonnější na světě a nemá obdoby“. Obecně se ukazuje, že nemáme zábavný výlet „pro prosperitu“ (jak se přesvědčili 20 let), ale poutavé safari s prvky “ Formule 1 “ a dojedeme až do cíle. Přirozeně vítězně.
V příspěvku se dále různý obrazy popisuje, jak ta „jízda“ vypadá.
Za okny stěny kaňonů, špatné počasí, posádka se snaží zamezit výhled ven a spustit záclonky na oknech, ale klika se ulomila, mnoho z nejbližších pomocníků už vyskočilo ven i s kufry, přes hudbu a mumlání pomocníků je slyšet nesrozumitelné výkřiky a sténání, tým asistentů se za jízdy pokouší opravit otřásající se vůz a aspoň čistí zrcátka a okna, až se lesknou a v důsledku oprav odlétává několik rezavých ozubených kol na všechny strany a odborníci ujišťují, že ty součástky „byly prostě zbytečné“ a „je jich dostatek“.
Girkin soudí, že tahle rachotina dospěje do cíle do konce roku a řečnicky se ptá, co si o tom myslí jeho čtenáři. Ze všeho, co dlouhodobě píše, je jasné, že tím dojezdem nemyslí nějaký triumf, ale spíš pád do propasti nebo tvrdý náraz.
