Vatikanista italského deníku La Stampa rozmlouval s misionářem a publicistou o. Giuliem Albanesem v souvislosti s teroristickými útoky v bangladéšské Dháce, ale také Bagdádu a Istanbulu. Podle Albaneseho před sebou máme válku, která se odehrává především v rámci islámského světa. Je nutné zdůraznit, že zločinní autoři těchto masakrů jsou heretici, co se týče jejich vztahu k islámské víře. A navíc nám všem nastražili past: chtějí, abychom současné dění považovali za střet civilizací. Pro Západ a Evropu nastal čas zahájit diplomatické akce a zastavit konflikty, počínaje válkou v Sýrii. Po muslimech se naopak požaduje modernizace, předesílá o. Giulio Albanese.
Jaký je politický cíl tohoto násilí a náboženského extrémismu?, zněla první otázka pro znalce Afriky i Blízkého východu a také autora celé řady pojednání na toto téma – v nedávné době kupříkladu svazku „Oběti a katové v «Božím» jménu“ (Vittime e carnefici nel nome di «Dio», Einaudi 2016).
„Myslím, že je důležité nechytit se do léčky, kterou nám kladou strůjci atentátů. Říkejme jim zločinci, teroristé, kriminálníci. Je zřejmé, že za jejich akcemi stojí ideologická a doktrinální struktura, které se daří prorazit na obrazovky. Víme, jak dokáže manipulovat s vědomím lidí – pomysleme pouze na tzv. foreign fighters, zahraniční bojovníky druhé a třetí generace, kteří patří ke střední a vyšší sociální třídě. Ostatně také v Dháce útočili hoši z takzvaně slušných rodin. Je tudíž zřejmé, že se tu s náboženstvím podvratně manipuluje, což nikdy nepřestanu opakovat. Když podáváme zprávy o těchto událostech, hrozí nám, že se nevědomky zapojíme do scénáře předem dané hry…“
Mediální představení, které se nám předkládá, je tedy nepravdivé?
„Když někdo zná islámský svět a studijně se jím zabýval – čímž míním západní i muslimské intelektuály – ví, že je zcela zásadní nepodlehnout nabízené logice civilizačního střetu. Takzvaný fundamentalismus, který nám zde podsouvají, ve vztahu k islámu stojí ještě o stupínek výše než hereze. Nejenže vůbec nesouvisí s islámskou tradicí, nýbrž je dokonce v přímém rozporu se zněním Koránu, už vůbec nemluvě o súfismu, tedy islámské mystické tradici. Podle mého názoru je třeba toto hledisko silně zdůrazňovat. Když se totiž podíváme na počty obětí oněch jatek, která zmínění zločinci rozpoutali po světě v posledních čtyřech, pěti letech, nejvyšší cenu zaplatili muslimové. Jde tedy o válku v islámském světě, jejíž výběžky zasahují také za Západ.“
Pravdou je, že o každodenních útocích v Iráku se moc nemluví. Zatímco západní turisté umírali v Dháce, téměř současný atentát v Bagdádu (červenec 2016) si vyžádal skoro tři sta mrtvých…
„Ano, zemřelo tam dvacet dětí – a jakou odezvu to mělo v západním tisku? Atentáty, které nás tak šokují, jsou v jiných částech světa – na Blízkém východě, ale také v subsaharské Africe – každodenním chlebem. Papež František má pravdu, když pranýřuje obchodování se zbraněmi a vyzývá diplomatické zastupitele k úsilí o mír. Za blízkovýchodní dění nese zodpovědnost také Západ – víme, že o syrské otázce existuje otevřená rivalita mezi Íránem a Ruskem na jedné straně, Saúdskou Arábií, Spojenými státy americkými a Katarem na straně druhé. Existence takzvaného Islámského státu je vedlejším účinkem geopolitických zájmů, ale dosud nikdo nesebral odvahu, aby tento podvod odhalil.“
Válka je tedy živnou půdou terorismu…
„Násilí plodí násilí. Papež správně říká, že jedinou vítěznou kartou je mír. Pokud se domníváme, že tyto typy konfliktů vyřešíme zbraněmi, prohráli jsme už na samém začátku. Nastal čas, aby do pole vstoupila diplomacie, protože pod pláštíkem válek se skrývají obrovské zájmy.“
Je tedy naléhavé zahájit skutečně platná jednání mezi všemi aktéry syrské krize?
„Jistě, protože těm darebákům je nutné odříznout přívod kyslíku, jinak budou nadále spekulovat o geopolitických a planetárních situacích. Když se totiž vyvolá určitý problém, velmi rychle se pak rozšíří. Pomysleme jen na rozpor mezi Íránem a Saúdskou Arábií, což není spor mezi sunnity a šíity, nýbrž se týká určitých interních složek sunnitského světa, jako salafismu či wahábismu, přičemž stejně tak lze uvažovat také o šíitech. Problém spočívá v tom, že islám už několik desítek let prožívá krizi, a my jsme se tvářili, jako by se nic nedělo.“
Možná je na vině také určitá neznalost islámského světa, který nesnese přílišná zjednodušení?
„Největší zodpovědnost mají tvůrci informace, kteří předávají poselství o „válce proti novým křižákům třetího tisíciletí“…Když si pak prohlédneme čísla, propadáme zoufalství: Boko Haram zabilo víc muslimů, nebo křesťanů? Koho vraždí al-Šabáb v Somálsku? Je to tedy skutečně interní islámská válka, vedená ve jménu zvrácené ideologie… A samozřejmě také proti Západu, protože její aktéři v zásadě vytýkají určitým muslimským vrstvám přílišnou toleranci vůči jistému typu kapitalismu, čímž však otevíráme mnohem širší problematiku…“
Jestliže tedy dochází ke střetu v rámci islámu, neexistuje tu rozkol mezi reformními snahami, které se topí v krvi, a násilím zmíněných brutálně násilných uskupení?
„Samozřejmě, je to problém výlučně teologické hodnoty, který se týká vztahu mezi politikou a náboženstvím. Islámský svět se musí vymanit z teokratické vize, která podmiňuje jeho suverénní státy od postkoloniální doby až dodnes. Jde tedy o problém modernity, což je bezpochyby pravda, nicméně to neznamená, že osoby z Islámského státu lze považovat za muže či ženy víry. Pokud se chytíme do této pasti, stáváme se jejich spoluhráči. Výroky oněch pánů totiž vůbec nesouvisejí s koranickou tradicí, včetně jejího konzervativního křídla.“
Jak se vůči tomuto scénáři staví Západ?
„Vůbec jsme nezasáhli. Dovolili jsme, aby se univerzit chopili salafité. A musím říci ještě více – neutratili jsme ani euro na financování intelektuálů, kteří o těchto tématech uvažují – a není jich málo. Zbraně jsme však prodávali.“
