KOMENTÁŘ / V České republice v malých tuzemských poměrech, v USA a jejich prezidentských volbách na světové úrovni vypěnil jakýsi podivný nahnědlý ultrakonzervativismus. Tyto postoje pramení z podlomeného sebevědomí lidí, dezorientace ve stále složitější společnosti a pocitů vlastní nedostatečnosti. Jsou obranným postojem křehkého ega. Je opravdu nutné, aby světovou i domácí politiku diktovaly psychické obrany? 

Strach z žen, potřeba jejich hyperkontroly, a také obecnější strach z jakéhokoliv rozhodování, zodpovědnosti a svobody – to jsou postoje, které do volebního klání o amerického prezidenta vnesl Donald Trump a jeho kandidát na viceprezidenta J. D. Vance. Tyto postoje zásadně ohrožují demokracii, a přestože jsou výpotkem regresních hlubinných a zcela iracionálních psychických procesů, mohou při Trumpově volební výhře změnit tvář planety. A velmi podobné vzorce se objevují v naší domácí politice. 

Trump volí rok 1500

Strach z žen je obvyklý u pubertálních chlapců, kteří žijí v úzkostech, že až se jim podaří někdy nějakou ženu svést, tak se jim ta dáma pro jejich nezkušenost a intimní neschopnost vysměje. A tak ten strach zastírají „chlapáctvím,“ ostře sexistickými projevy dehonestujícími ženy. Vedle té dehonestace obvykle také vyjadřují směrem k ženám potřebu jejich hyperkontroly – opět pochopitelně. Když je „ženská u plotny, kam patří“, stává se menší hrozbou – je kontrolovaná. Je to obranná reakce, která sice i v pubertě je trapná a zcela nepřijatelná, ale je tehdy – z vývojového hlediska – pochopitelná. U Donalda Trumpa to samé chování indikuje, že se své nejistoty k ženám a potřebě je fekalizovat a hyperkontrolovat nezbavil ani ve svých sedmdesáti osmi letech. Pár ukázek:

O viceprezidentce Kamale Harrisové: „To monstrum, které bylo na pódiu s Mikem Pencem, který ji mimochodem včera večer zničil. Myslel jsem, že to včera večer ani nebyla soutěž. Byla příšerná. Myslím, že horší už to být nemůže. A naprosto nesympatická.“ (8. října 2020)

O kandidátce na prezidenta v roce 2024 a soupeřce v nich Nikki Haleyové: „Ptačí mozek nemá talent ani temperament na to, aby tu práci dělal.“ (29. září 2023)

O emeritní předsedkyni Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiové: „Obrátila se na něj jako pes. Je šílená jako štěnice.“ (20. července 2024]

O Stormy Danielsové, jeho exmilence: „Horseface.“ To se dá nejlépe přeložit jako koňský ksicht. (16. října 2018]

O Omarose Manigault Newmanové – to je spisovatelka a bývalá politická poradkyně, v Bílém domě pracovala za prezidentů Billa Clintona a Donalda Trumpa: „Šílená, ubrečená spodina“ a „pes“. (14. srpna 2018)

Cenný pomocník

V tažení za kontrolu žen a jejich ponížení Donaldu Trumpovi velmi kompetentně pomůže jeho navržený viceprezident J. D. Vance. Ten má ve věci ponižování a hyperkontroly žen také jasno – stejně jako Trump. Vance podporuje celostátní zákaz potratů a staví se proti výjimkám ze znásilnění a incestu. Znásilnění označil za „nepříjemnost“. Pokud jde o ženy, které mají děti, Vance se zřejmě domnívá, že by měly být omezeny na domácnost: dotace na péči o děti – které umožňují matkám malých dětí vydělávat peníze, získávat profesní zkušenosti nebo vzdělání a zachovat si nezávislost – označil za „třídní boj proti normálním lidem“.

Také vysvětlil, že přední demokraté, kteří nemají biologické děti, „nemají osobní a přímý podíl na budoucnosti země prostřednictvím svých vlastních potomků.“ Označil bezdětné ženy za „kočičí báby“ a „vysvětlil“ vnitřní pohnutky bezdětných lidí: „Jsou nešťastní z vlastního života a z rozhodnutí, která učinili, a tak chtějí, aby byl nešťastný i zbytek země.“ 

I u Vanceho lze najít kořeny jeho strachu z žen snadno. Ve svých memoárech, jak upozornil server Advocate.com, napsal, že se v dětství domníval, že je gay. Po kazatelově odsouzení homosexuality se totiž mladý Vance obával, že je předurčen pro peklo jen proto, že nemá rád dívky a cení si přátelství s jiným chlapcem. Takže i zde je potřeba hyperkontroly a ponížení žen vysvětlitelná. Jsou pro něj, stejně jako pro Trumpa, ohrožením.

Strach nejen z žen

Další úzkostnou obranou Donalda Trumpa už je rovnou strach z odpovědnosti, strach ze svobody. Věta, kterou pronesl směrem k voličům před pár dny, je alarmující: „Musíte jít volit. Už to nebudete muset dělat. Za čtyři roky se to spraví, bude to v pořádku. Už nebudete muset volit… Za čtyři roky už nebudete muset volit.“ FORUM 24 o tom referovalo v samostatném článku.

A nejde o čistě americký fenomén. Průzkum Centra pro výzkum veřejného mínění  – výsledky poskytlo ČTK – neříká o české populaci mnoho lepšího než nástup ultrapravice do prezidentského boje v USA. Cituji: „O čtyři body se proti roku 2021 zvýšil podíl respondentů ochotných akceptovat za určitých okolností autoritářský režim. K této variantě se nyní kloní 27 procent lidí. Necelá pětina stejně jako před třemi lety tvrdí, že jí je jedno, jestli je v zemi demokratický, nebo nedemokratický režim.  Lidé do 30 let a voliči KSČM jsou i častějšími zastánci autoritativního způsobu vlády. Starším lidem, lidem se špatnou životní úrovní a voličům ANO a SPD je častěji jedno, jaký režim v zemi je.“

Trump, Vance, komunisté, voliči SPD a voliči ANO se shodnou v názoru na svobodu: Je nežádoucí. Ženy patří do kuchyně, aby si moc nevyskakovaly, za pár let už nebude třeba rozhodovat se při volbách, protože je Trump zruší, autoritářský režim, kde by bylo všechno nařízeno, je lepší než tíha svobody. Co se to se světem děje?

Důležitým zdrojem strachu a úzkosti samozřejmě je vlastní špatná životní a ekonomická situace, nebo nevíra ve vlastní možnosti, nedostatek sebevědomí.  A jedním z nejspolehlivěji fungujících zdrojů úzkosti je dezorientace ve světě, neporozumění světu a pocit stálého ohrožení křehkého ega vnějším světem. Ať už ženami v něm, nebo jeho stále hůře srozumitelnými procesy a ději.

Trump, Vance, ale i voliči KSČM, SPD a ANO jsou hnáni právě tímto strachem – oba dva američtí politici mají chronický problém se ženami, tak by je chtěli kontrolovat, a ti stejní politici – podobně jako čeští voliči jmenovaných stran – jsou jednodušší, neorientují se ve světě. A tak, aby se z té úzkosti neporozumění světu a (v případě českých voličů KSČM, SPD a ANO) neúspěchu v tom světě nezbláznili, hledají řešení, které je zbaví zodpovědnosti rozhodování, zodpovědnosti volby, a také všudypřítomné ženského výsměchu. Rozhodovat bude diktátor, ženy budou zavřené doma u plotny – a nebudou se smět rozvést. Takový svět by lidi v regresu, v psychické obraně, jejich úzkostí zbavil. A tak po něm volají – ať už v USA, nebo v České republice. Důvody jsou stejné: To volání po diktatuře a omezování žen je psychickou obranou nejistého ega. 

Z výše uvedených důvodů je nahnědlý ultrakonzervativismus, který vyvěrá jako bahno po celé planetě, pouhou obranou psychiky. Mechanismem, kterým se úzkostný jedinec snaží zbavit svého strachu. Pro ty voliče, kteří v regresu nejsou, je ale tento vývoj opravdu děsivý. To se má opravdu domácí i světová politika odvíjet od psychických obran nejistých lidí bez sebevědomí?