Proč jsou demagogové tak úspěšní? Přinejmenším nějakou dobu? Vnější pozorovatel má pocit, že je to úplně absurdní, kdo rozumný by věřil takovým lžím. Vtip je v tom, že lidé se moc neřídí rozumem, zvlášť ne tehdy, když se povede je přesvědčit, že si něco myslí všichni. Krom podlých nepřátel, takové je třeba odstranit.

Jak se postupuje při vytváření falešné propagandistické verze reality, popisuje Nicholas O‘ Shaughnessy na webu Slate.com. Podstatou metody nacistické propagandy bylo opakování. Goebbels tvrdil, že umění britských propagandistů za Velké války spočívalo v tom, že používali jen několik silných sloganů a neustále je opakovali. Historik Baruch Gitlis řekl, že: „Když se Němec procházel po ulici, potkával na každém náměstí, na každé zdi a na každém billboardu plakáty a hesla namířená proti Židům. Dokonce i graffiti vítalo Němce u vchodu do jeho obydlí: Probuď se, Německo, Židé musí shnít!“

Dále čtěte

Vracíme Čechům noviny. Předplaťte si Týdeník FORUM

Jestli i vám od doby, kdy předseda vlády vzal Čechům dva klíčové deníky, institut papírových novin chybí, máte právě nyní…

„Poselství pronikalo bariérami nepozornosti díky masivnímu naléhání na jeho replikaci. Goebbels byl zastáncem efektu opakovaného vystavení. Masová mysl byla otupělá a pomalá, a aby se myšlenky uchytily, musely být neustále znovu zasévány: rozpoznání, pochopení, uchování a přesvědčení jsou různé fáze poznávacího procesu a opakování je může usnadnit. Je proto důležité si uvědomit, že to, co nacistická propaganda také nabízela, byla pochybná výhoda smyslového vyčerpání. Občan nebyl ani tak cílem, který je třeba přesvědčit, jako spíše obětí, kterou je třeba dobýt, dokonce znásilnit. Chtěli vnitřní závazek, ne pouze vnější podřízení. Další klíčovou součástí nacistické velké teorie bylo svržení rozumu a oslava emocí. Nacismus spíše cítil, než myslel, a proto i povaha jeho propagandistického apelu byla spíše na city než na myšlení. Mobilizace emocí ležela v jádru všeho, co nacisté dělali; šlo o operační vzorec propagandy. Pro Goebbelse bylo úkolem propagandisty vyjádřit slovy to, co jeho posluchači cítili v srdci.“

Tady pochopíme, proč byla nacistická propaganda tak primitivní, ostatně jako všechna jiná propaganda. Apelovala totiž na to, co co Hitler označil jako vnitřní Schweinehund člověka („prasečí pes“, vnitřní já člověka). Lidem se musely představit brutální protiklady „buď – anebo“. Propaganda apelovala na primitivní touhu publika po zjednodušení, tedy „Existují pouze dvě možnosti: buď vítězství árijské strany, nebo její zničení a vítězství Židů.“

Podle Goebbelse byla pro nacisty charakteristická „schopnost nahlédnout do duše lidu a mluvit jazykem člověka na ulici“. Propagandista byl umělcem, který „vycítil tajné vibrace lidu“. Nicholas O‘ Shaughnessy píše: „Evropský fašismus se vyznačoval především tím, že objevil nové způsoby, metodiku, jak promlouvat k dělnické třídě. Fašisté se nestyděli za masová média a marketing, chápali kulturu konzumu a uvědomovali si, jakou roli nyní hrají v životě mas; média byla novým jazykem, s nímž byly masy obeznámeny, včetně jeho stylů, forem a předpokladů. Fašisté se v tomto vzrušujícím novém světě cítili dobře a uvědomovali si, že jej lze využít k politickým účelům, a to jak jako zdroj metod, tak jako nový druh kultury s odlišným souborem vládnoucích předpokladů.“

K tomu můžeme jen dodat, že to funguje pořád stejně. Pokud si někdo myslí, že historie je učitelka národů, tak se mýlí. Historie se prostě děje a lidé by si v ní mohli dost užitečných stránek přečíst, jenže to buď nedělají, nebo to nepochopí. Ten trik s prodejem čehokoli, od pracího prášku přes politickou stranu po spásu světa, je pořád stejný. Pochopte lidské emoce a řekněte je slovy. Pokud možno co nejjednoduššími a hlavně pořád opakujte. Je jedno, jestli se té techniky chopí Hitler, Goebbels, Lenin, Zeman, Babiš, Tomio Okamura. Funguje to jako přírodní zákon.

Demokratický politik je poněkud v nevýhodě, protože by neměl lhát. Pokud jde ale o pochopení lidských pocitů a srozumitelnost vlastních slov, musí používat tutéž techniku. Jde jen o to, že má tlumočit jen některé pocity lidí. Ty destruktivní by měl slušný člověk nechat stranou a hlavně by je neměl uměle vytvářet.