Když dojde na povahu Goldy Meirové, bývají vypočítávány její vlastnosti: nesnesitelně pracovitá, umanutá, tvrdá, neoblomná, panovačná. Se svými o generace mladšími spolupracovníky zacházela jako učitelka se zlobivými žáky. Zároveň už jako ministerská předsedkyně jedla s pomocnicí v domácnosti a řidičem u jednoho stolu a místo elegantních lodiček nosila ortopedické boty, říkalo se jim Goldiny boty.

Vzpomínka na Goldu Meirovou ztělesňuje západní představy o starém Izraeli, tedy Izraeli v dobách, kdy s ním Československo udržovalo jen chladné a formální, nebo vůbec žádné diplomatické vztahy (od roku 1967). Izraeli, který nebyl jen jedním z mnoha států, doslova státem jako ostatní. Nýbrž se pro mnoho lidí na Západě, ale i v zemích třetího světa stal vzorem sociálně spravedlivé (bez obav lze říci socialistické), avšak zároveň bez výhrad demokratické a svobodné společnosti vedené politickými vůdci, jejichž charisma připomínalo vysněné idealistické vizionáře. Proto si ostatně tehdejší Izrael vysloužil takovou nevoli komunistického bloku v čele s Moskvou.

Po triumfu v šestidenní válce (1967) se ubytovny v izraelských kibucech zaplnily dobrovolníky, kteří pomáhali zadarmo sklízet pomeranče. Vzniklo nejedno smíšené manželství. To vše je minulostí. I když ani dnes zřejmě neplatí, že Izrael je jen jedním z mnoha států, zemí jako ostatní.

To se jen nadšené sympatie západní levice přetavily v trpkost a zklamání, když se izraelská společnost vydala cestou mocenského a ekonomického pragmatismu, či konzumu obvyklého všude jinde a nenaplnila ony idealistické sny a představy mnoha Západoevropanů. Ubytovny pro dobrovolníky, kteří pomáhali na citrusových plantážích, se rychle vyprázdnily. Nadšení se proměnilo ve všudypřítomnou a často nespravedlivou kritiku. Trpkost a zklamání se snadno přetavily v nepřátelství.

Mnohé z někdejšího idealismu, s nímž mnozí Evropané nebo Američané k Izraeli vzhlíželi, připomene nyní film Golda s Helen Mirren v hlavní roli. „Američanům Golda zamrzla v čase. Zůstala ve vzpomínkách z mládí, v idealismu jiné éry, věku odlišného životního pocitu. V kolektivním vědomí zůstává nezištnou, starou dámou, jež pracovala…