V americkém časopise TIME vyšel 26. 1. text bývalého sovětského prezidenta a generálního tajemníka KSSS Michaila Gorbačova. Týká se nebezpečí jaderných zbraní. Podle Gorbačova to vypadá, jako kdyby svět směřoval k válce.

„Žádný problém není dnes naléhavější než militarizace politiky a nové závody ve zbrojení… Do Evropy přichází více vojáků, tanků a obrněných transportérů. Jednotky NATO a Ruska a zbraně, které bývaly rozmístěny od sebe v určité vzdálenosti, jsou nyní umístěny blíže k sobě, jako by se mělo střílet z bezprostřední blízkosti.“

Gorbačov píše, že zatímco státní rozpočty se snaží financovat základní sociální potřeby lidí, vojenské výdaje na sofistikované zbraně schopné z jedné ponorky zničit půl kontinentu rostou… také na systémy protiraketové obrany, „které narušují strategickou stabilitu“… „Komentátoři a televizní osobnosti jsou zapojeni do bojovného refrénu. Všechno to vypadá, jako by se svět připravoval na válku.“

Gorbačov připomíná dohody z druhé poloviny 80. let o snížení počtu jaderných zbraní, po kterých došlo ke snížení arzenálů o 80 procent a ničí bezpečnost tím nebyla omezena. Bylo to možné, protože představitelé velmocí dospěli k názoru, že jaderná válka je nepřijatelná.

„Vzpomínám si na setkání politbyra v roce 1986, kdy se diskutovalo o obranné doktríně. Navrhovaný návrh obsahoval následující znění: ‚Odpovědět na útok všemi dostupnými prostředky‘. Členové politbyra měli proti tomuto návrhu námitky. Všichni se shodli, že jaderné zbraně musí sloužit pouze jedinému účelu: zabránit válce. A konečným cílem by měl být svět bez jaderných zbraní.“

Gorbačov soudí, že „vztahy mezi velmocemi jdou už několik let od desíti k pěti. Obhájci zbraní hromadného ničení a vojensko-průmyslového komplexu si mnou ruce.“ Souhlasí sice s tím, že dialog by se měl zaměřit na boj proti terorismu, ale jako jádro normálního vztahu a nakonec partnerství to nestačí.

Důraz by měl být opět na prevenci války, zastavení závodů ve zbrojení a snižování arzenálu jaderných zbraní.

Bývalý sovětský vůdce soudí, že první krok by měla učinit Rada bezpečnosti OSN a přijmout usnesení o tom, že jaderná válka je nepřijatelná a nesmí k ní nikdy dojít. Iniciativa by měla vyjít od prezidentů Trumpa a Putina, protože jejich země mají 90 procent jaderného arzenálu.

Pokud jde o nebezpečí ze strany jaderných zbraní, o tom celkem není pochyb. Je pravda, že díky nim nakonec světová válka nevypukla, protože by z vítězství nakonec žádná strana mnoho neměla. Jako odstrašení to fungovalo. Stejně tak ale zůstávalo riziko, že k válce může dojít omylem. Nemáme také jistotu, nakolik příčetní budou do budoucna lidé, kteří o jejich použití budou rozhodovat. Donalda Trumpa například během volební kampaně napadlo, že by se jaderné zbraně mohly použít proti teroristům, aniž nějak řešil, co by to třeba v dost malém koutku Blízkého východu a kousek od Evropy mohlo znamenat. Stejně tak se můžeme jen domýšlet, co se odehrává za maskou sfingy, kterou zřejmě od narození nosí důstojník KGB Vladimir Putin, momentálně vykonávající funkci ruského prezidenta.

Jaderné zbraně stojí dost peněz, když se mají vytvořit, ale jinak je to dobrá zbraň chudých zemí. Když už je jednou máte, vynucujete si respekt.

Otázkou také je, kdo je odpovědný za současný stav neklidu. Ten se vystupňoval v posledních letech po ruském zasahování v Gruzii a na Ukrajině. Také militarizace společnosti a bojovnost mediálních komentátorů ovládá spíše Rusko, které tak odvádí pozornost od svých vnitřních ekonomických a společenských problémů. Byl to Obama, kdo rezignoval na radar v České republice a chtěl restart vztahů s Ruskem. Rusko se nikdy nevzdalo své představy, že existuje jakési „blízké zahraničí“, do jehož života bude státům mluvit, ačkoliv o to tyto země vůbec nestojí.

Spojené státy vedly po 11. září různé války, ale nevedly je proti žádné demokratické zemi a nezabíraly území demokratických států. Byly to vesměs nebezpečné diktatury. Ve Spojených státech taky nikdy nebyla masově blokována mediální kritika počínání americké vlády. Toto přiznání v Gorbačovově textu chybí.

To hlavní ale je, že sotva může ve světě vzniknout atmosféra příznivá pro uvolnění dusné atmosféry, když někdo právě takovou potřebuje. Autoritativně řízené a nemocné Rusko velkou důvěru nevzbuzuje.