Rozmáhá se nám tu takový nešvar, jak by pravil klasik. Političky z hnutí ANO si nechávají fotografie nepřirozeně vylepšovat do tak absurdní míry, že výsledek připomíná realitu jen velmi vzdáleně. Po středočeské hejtmance Pokorné Jermanové, kterou v omlazené a vyžehlené podobě na billboardu vedle Babiše mnozí vůbec nepoznali, si nechala graficky „přeoperovat“ tvář i ministryně financí Alena Schillerová. Z letáku na nás hledí neznámá krásná mladice s podlouhlým obličejem a vyrýsovanými lícními kostmi.

Průkopníkem tohoto stylu se ovšem stal už před časem prezident Zeman. Také jeho oficiální portrét, vydaný po prvním zvolení, byl na hony vzdálen skutečné podobě Miloše Zemana, a obratem se tak stal terčem mnoha vtipů. Muž s vlídnou, počítačem vyhlazenou tváří a rukama vyumělkovaně složenýma pod bradou splňoval představu mnohých o tom, jak má vypadat laskavá, moudrá, lidem milovaná hlava státu. Až na to, že všichni věděli a vědí stále, jak velmi odlišně Zeman skutečně vypadá, a právě tak byl od začátku zřejmý i důvod onoho sofistikovaného umístění rukou, vhodného leda tak pro modelku, nikoli pro státníka. Ostatně žerty o třech bradách, kterými v té době oplýval – a z nichž dvě ty ruce zakrývají – trousil svého času i sám Miloš Zeman.

Teď se tedy cestou „vůbec tak nevypadám, ale budeme dělat, že ano, a vy tomu jako budete věřit“, vydaly i Babišovy političky. Je sice pochopitelné a jasné, že na oficiální propagační materiály patří fotografie profesionálně naaranžované a upravené a málokterá politička by asi trvala na amatérském snímku s rozježenými vlasy, na kterém bude vidět každá skvrnka, piha či jiná nedokonalost pleti. Právě tak je ale zřejmé, že grafická úprava má být decentní, působit uvěřitelně, přirozeně a téměř nepostřehnutelně. Když se ale někdo nechá se vší vážností „předělat“ až tak, že vyhlíží jako postava z animovaného filmu, u níž marně dumáme, koho nám to jen připomíná, je to zkrátka a dobře směšné.

Ministryni financí Schillerovou možná inspirovala hejtmanka Středočeského kraje Jaroslava Pokorná Jermanová z ANO, místo níž je na volebních billboardech jakási umělohmotná děva, vyhlazená a vykrášlená do nepříčetnosti. Jen jméno pod fotkou řeší záhadu, kdo by to asi tak mohl být. Vtípky zaplavující sociální sítě typu „ANO, elixír mládí pro seniory zajistíme“ ani zcela vážně míněné komentáře lidí, kteří kandidátku skutečně nepoznali, nejspíš Alenu Schillerovou od touhy po podobném grafickém faceliftu, či spíš kompletní počítačové plastické operaci, neodradily. Pořídila si ještě lepší.

Paní ministryně je dávno známá svou zálibou v „lifestylových“ fotečkách, kterými zaplňuje sociální sítě, ačkoli by se jistě měla víc starat o katastrofický stav státních financí než o to, jestli jí to víc sluší se žlutým paraplíčkem nebo s tím či oním šálem přes ramena. Tu na nás v roli neodolatelného diblíka vykukuje zpoza rohu, tu zas pózuje s pávem, tu si půvabně skládá ruce pod bradičku jako dívenka před prvním přijímáním. Ať už si ale o takovém způsobu prezentace přední vládní političky myslíme cokoli, pořád je to ona. K poznání bez problémů.

Z informační příručky s názvem „Státní rozpočet 2020 v kostce“, vydané Ministerstvem financí České republiky, ovšem v úvodu hledí zcela neznámá žena. Mladá dáma s oválnou tváří, půvabnou stavbou obličejových kostí a jiskřivýma očima. Že to má být Alena Schillerová, vyplývá bohužel pouze z kontextu, ve kterém se kráska objevuje. Google vyhledávač fotografií, pokud do něj fotku z letáku zadáte, se omluví, že ji nikde jinde nedokázal nalézt, a k dotvrzení té absurdity poté nabídne možnost, že předmětem vašeho hledání by mohl být pojem „dívka“. S dodatečným vysvětlením, že výraz označuje nedospělou ženu…

Nastupující móda počítačových plastických operací, které politiky změní v někoho úplně jiného, nikdy neviděného, ale není jen směšná, trapná a navýsost praštěná. Je to bohužel další symptom této podivné doby postfaktické, příznak obecného rozvolnění a rozmlžení reality, kdy zcela přestává záležet na tom, co je pravda, co jsou fakta, a co polopravda, hoax, dezinformace či pustá lež. Nezáleží už na tom, jaké co skutečně je, ale výhradně na tom, jak co působí na voliče. Politické kampaně některých stran se staly už čistě a pouze věcí surového marketingu. Ať už jde o dezinformace o uprchlících, zprávy typu „není to pravda, ale mohla by být“, štěňátka a jiná zvířátka, nebo k nepoznání upravené fotky politiků. „Lid“ si to žádá. Tedy aspoň určitá část lidu. A tak mu to dají. Kampak s nějakou pravdou. Však už pan premiér přece pravil: „pravda a láska něch jdou do p*či“, ne?

Autorka je řadovou členkou TOP 09.