Poslední výroky Grety Thunbergové na světovém klimatickém summitu v New Yorku vzbudily značnou pozornost.

Řekla: „Budeme vás sledovat. Toto je špatně, měla bych být ve škole, na druhé straně oceánu,. Přesto hledáte u nás mladých naději. Jak se opovažujete? Vašimi prázdnými slovy jste mi ukradli mé sny a mé dětství. Já jsem z těch šťastnějších. Lidé trpí, umírají, jejich ekosystémy se hroutí. Jsme na počátku masového vyhynutí a jediné, o čem dokážete mluvit, jsou pohádky o věčném ekonomickém růstu. Jak se opovažujete? Jak se opovažujete odvracet zrak? Tvrdíte, že děláte dost, ale řešení jsou stále v nedohlednu. Tvrdíte, že nám nasloucháte a chápete, že je to vážné. Bez ohledu na to, jak jsem smutná a naštvaná, nechci tomu uvěřit, protože pokud byste tomu opravdu rozuměli a přesto byste nic neudělali, byli byste zlem. A tomu já odmítám uvěřit.“

Zdá se, že Greta přešla od modelu dítěte dožadujícího se pozornosti ohledně vážné věci k modelu dívky, která stojí v čele bojových zástupu. Někteří lidé jsou tím nadšeni, u dalších, i u lidí, kteří třeba zastávají stejné názory, to budí rozpaky.

Kvalita veřejné debaty o změnách klimatu nestojí zvláště u nás za mnoho. Většina výpovědí něco sděluje spíše o mluvčím než o věci samé. Je dobré tady rozlišit, o kolik rozdílných problémů se jedná.

Za prvé: Dochází skutečně K nějakým významným klimatickým změnám? Za druhé: Může za ně z převážné míry člověk?

Za třetí: má smysl s tím něco dělat, nebo jen hasit následky? Na co máme sílu a zdroje a co riskujeme při zvoleném postupu?

Za čtvrté: Kdo je ve skutečnosti Greta Thunbergová? Je to dívka která pociťuje odpovědnost za osud planety, nebo je to PR výtvor nějakého týmu?

Za páté: Jak je Greta vnímána ve veřejnosti? Jde o argumenty, nebo do ní jedna i druhá strana promítají své představy?

Za šesté: Může Greta celý ten tlak, který je spojený s publicitou, vydržet?

Ty první otázky jsou odborné a měly by být předmětem samostatné úvahy.

Vzhledem k tomu, jakým způsobem se Greta v poslední době vyjadřuje, je dobré zastavit se u posledního bodu.

Když se někdo vystaví pohledům zástupů, je to velmi riskantní záležitost. Byla tu řada výrazných osobností, psychicky a fyzicky odolných, a stejně měli ti lidé nakonec kvůli svému postavení světové celebrity vážné problémy. Klasickým případem může být první muž ve vesmíru Jurij Gagarin. Zahraniční cesty, večírky, medaile, milenky, alkohol, to všechno na něm zanechalo své stopy.

Něco podobného potkalo posádku Apolla 11. Tři muže, z nichž dva jako první v historii vstoupili na povrch Měsíce. Směřovali ze všech sil k cíli, toho dosáhli a byl to obrovský triumf. Pak se vrátili, objížděli celý svět v hektickém tempu, zcela zbavení soukromí a navíc s svědomím, že – aspoň podle běžných lidských měřítek – už v životě žádný větší cíl mít nebudou. Následky byly zlé: rodinné problémy, rozvody, deprese, alkohol. Tím byl postižen hned druhý muž na Měsíci Edwin Aldrin. Přitom se jednalo o zralé muže, inteligentní, s naprostým sebeovládáním, v dokonalé psychické a fyzické kondici, jinak by je pro tento úkol nikdo nevybral. Šlo o prestiž, životy, obrovské peníze, jaké lidé normálně vynakládají jen na dlouhotrvající válku. Přesto se dostávali do depresí a museli s nimi bojovat.

Jenže co je nějaké přistání na Měsíci s pocitem, že někdo má zachránit celé lidstvo? To je hodně velké sousto, tady by zřejmě poněkud zaváhal i někdo jako Julius Caesar, jestli se do toho pustit. A to byl nějaký chlapík.

Greta je adolescent, ale umí profesionálně vstupovat, je inteligentní, má sebevědomí. I kdyby to byla pouze PR figura, byla vybraná dobře. Protože i na to, aby člověk naplnil takovou roli, potřebuje určitý talent a schopnosti.

Samozřejmě, že klíčovou pointou je to, jestli má nebo nemá pravdu. Jinou věcí ale je, jak ona a její okolí tuto pravdu vyjadřují. Greta voli od samého počátku a stále stupňuje apokalyptický tón, který připomíná pozdně středověká kázání. Líčí nadcházející katastrofu a abychom odvrátili Boží hněv, pardon, důsledky našeho porušování přírodní harmonie, musíme se obrátit. Při svém vystoupení v New Yorku budila dojem, jako by byla na pokraji nervového zhroucení. Takhle nikdy nevypadá ani papež nebo dalajláma.

Je to právě tento tón, který mnoho lidí odradí, protože nejsou rádi, když je někdo řadí do tábora nepřátel dělá z nich hlupáky a vlastně i vyhrožuje svou převahou a silou. Na to není nikdo zvědavý, ve svém běžném životě i společenském životě na takové věci narážíme dnes a denně a není to zábavné k tomu přidávat jakoukoli další autoritu nebo proroka, který nám vynadá.

Najdou se lidé, kterým takový přístup nevadí. Norský spisovatel Jostein Gaarder, autor světového bestselleru Sofiin svět, třeba říká: „Již před mnoha lety jsem si položil otázku, jestli se kdy objeví tvář, kterou si spojíme s bojem proti šílenství globálního oteplování. A pak přišla Greta Thunbergová, toto malé děvče ze Švédska. Třeba nebyla přesně tou osobou, kterou jsem si představoval. Ale stala se hodně důležitou. Myslím si, že toho hodně obětuje. Ale zdá se být velmi oddána věci. Věřím, že potřebujeme přesně takový charakter, jako je ona. Stojíme na začátku revoluce.“ (Cit dle Politiq.cz.)

Ačkoliv odpůrci bagatelizují konsenzus o tom, že člověk má podíl na klimatických změnách a že ty změny existují, je souhlas autorit v této věci velmi silný. Jedná se ovšem o vědu. Je to teorie, která se může různým způsobem modifikovat. Hovořit tady o tom, jestli Apokalypsa přijde za 12 let nebo za 30 let, je věštění. To ještě necháváme stranou nahodilé okolnosti, které mohou všechno změnit, třeba obří sopečnou erupcí, která planetu naopak ochladí a až se prach sesedne, budou moci letadla zase v klidu na celou generaci odstartovat. S nahodilostí ovšem ve vážných věcech nesmíme počítat. To byla jen poznámka k tomu, jak to na světě někdy chodí.

Gretě a jejímu okolí by asi někdo měl říci dvě věci. Ta první je, že by bylo dobré trochu ubrat plyn. Vzhledem k tomu, jak je celé tažení nastaveno, to nevypadá příliš pravděpodobně. Druhou věcí je, že když už člověk pláče na nějakém hrobě, tak by to měl být správný hrob. Vytknout lidem na Západě, Gretě zničili dětství a sebrali jí dětské sny, působí dráždivě, protože zcela automaticky se nabízí odpověď: „Tohle si musíš vyřešit se svými rodiči, rodinou, spolužáky, s každým, s kým ses v životě potkala. Správný hrob, na kterém je třeba plakat, nebo křičet, nebo kázat, se nachází na Východě. V zemích, které nesou hlavní odpovědnost za znečišťování planety, což je Čína, Indie, Rusko a podobné státy.

Těžko si ale představit, že by Greta putovala krajinou, spílala (s výjimkou Indie) zdejším totalitním režimům a prošlo jí to, už je přece jen celebrita. Takže by nezavřeli, ale nějak rychle vyexpedovali pryč. Dalajláma je taky celebrita, ale do svého rodného Tibetu se hned tak nepodívá. Pro jistotu se chce i znovuzrodit v zahraničí. Jeho  jméno bylo vymazáno a nesmí se nikde objevit.

Greta by měla říct prezidentovi Si Ťin-pchingovi: „Pane a soudruhu prezidente, vaše země hodně smrdí a je to nebezpečné. Vy a váš režim jste za desítky let sebrali dětství a dětské sny sta milionům lidí a některým z nich to nevadí jenom proto, že jste je mezitím zabili.“

Greta je jistě duchem bojovnice, to je třeba jí přiznat. Bylo by ale čestné dostavit se na bojiště, kde na druhé straně stojí skutečný nepřítel. Někdo by to měl Gretě říct. Od nás to ona ani její lidé nevezmou. Možná někdo, kdo zná tibetského dalajlámu, by ho mohl ponouknout, aby s ní soukromě pohovořil. Být to veřejně, tak se Číňané zblázní a budou zase prudit a kdo má na ně mít pořád nervy.

Když se nepůjde ke kořeni věci, bude se tu jen odehrávat celosvětová nereality show.