
Hlavní grónské město Nuuk FOTO: Wikimedia Commons / CC BY-SA 2.0
FOTO: Wikimedia Commons / CC BY-SA 2.0

Nejen americký prezident Donald Trump má zálusk na grónské suroviny. O zakoupení Grónska mluvil už v roce 2019, ale od té doby příliš nepokročil. Evropská unie mezitím s Grónskem uzavřela strategické partnerství týkající se surovin. EU nehodlá zemi koupit, ale hodlá se podílet na těžbě.
Američané se pokoušeli Grónsko koupit už v devatenáctém století, když získali od Ruska Aljašku. V roce 1946 pak nabízel prezident Harry Truman Dánsku 100 milionů dolarů, ale opět to neklaplo. V padesátých letech se alespoň dohodli, že Američané si na ostrově vybudují základnu, která funguje dodnes.
Není náhodou, že Evropská unie v roce 2024 otevřela v hlavním městě Nuuk své kanceláře. Podle německého serveru T3N.de bude do roku 2027 EU na ostrově investovat 225 milionů eur – do vzdělávacího systému, ale také do přípravy těžby. Grónsko má zásoby 25 z 34 surovin, které EU považuje za strategicky důležité pro evropský průmysl.
Pokusy o těžbu proběhly už v osmnáctém století, ale v současné době se v Grónsku těží velmi málo. Jak uvedl server oenergetice.cz, země je na suroviny skutečně bohatá, včetně vzácných zemin, které se používají v polovodičích a elektromobilitě, nebo lithia, zinku, olova, mědi, platiny, zlata, železa a uranu. Okolo pobřeží se nachází také přesně neurčené množství ropy a plynu, ale z ekologických důvodů je těžba zakázána. Je třeba dodat, že obrovské neobydlené oblasti zůstávají neprobádány.
Bojí se o přírodu
V Grónsku se netěží také proto, že na ostrově panují mimořádně těžké klimatické podmínky a infrastruktura tam v podstatě neexistuje. To si vyžaduje obří investice. Navíc je tam skoro vše chráněné a k dispozici není ani kvalifikovaná pracovní síla. Mnohým se nelíbí, že by do dolů nutně museli přijet cizinci. Gróňané, kterých je pouhých 57 tisíc, se zkrátka nemohou rozhodnout mezi těžbou na jedné straně a ochranou přírody a tradičního způsobu života na straně druhé.
Podle serveru Forbes.cz je život v Grónsku mimořádně složitý a nákladný. Kvůli izolaci a složité dopravě jsou ceny základních věcí, jako jsou potraviny a paliva, extrémní. Třeba cena litru mléka může dosáhnout k osmdesáti korunám.
Grónsko je zatím samosprávnou oblastí Dánska. O suverenitě se sice intenzivně diskutuje, ale země si to nemůže dovolit. Je silně závislá na finanční podpoře z Dánska, které poskytuje dotace na financování veřejných výdajů, jako jsou zdravotní péče a vzdělávací systém. Díky Dánsku jsou tamní obyvatelé také automaticky občany Evropské unie.
Za samostatnost by země musela tvrdě zaplatit. Jako budoucí zdroje příjmů připadají v úvahu turistika a především těžba.
Grónsko obchodní spolupráci s USA neodmítá, Evropa ale pořád má určitou výhodu. Historicky, politicky i ekonomicky má k zemi blíže. Působí důvěryhodněji než Donald Trump. Ve zmíněné dohodě EU zdůrazňuje, že grónské zdroje budou sloužit „k podpoře udržitelného, spravedlivého a inkluzivního socioekonomického rozvoje podle nejpřísnějších norem“.