Některým politikům není vkus zrovna vlastní. Ani těm, co se dovolávají různých vysokých hodnot. Zvlášť od komunistů husákovského ražení zní jejich nářky dost pokrytecky. Třeba když místopředseda KSČM připomíná smrt sovětské partyzánky, ale smrt vlastních lidí pro něj není nic.
Místopředseda ÚV KSČM Stanislav Grospič 9. prosince píše v Haló novinách: „Koncem listopadu, konkrétně 29. 11. 1941, nacisté brutálně pověsili partyzánku Zoju Anatoljevnu Kosmoděmjanskou, jíž byl udělen následně titul Hrdinka Sovětského svazu. Nacisté ji po brutálním mučení popravili v Tambovské oblasti, v obci Petriševo…. Po zajetí byla vysvlečena do spodního prádla a odvlečena na velitelství. Tam pak byla brutálně mučena: vojáci ji bili pěstmi a bičovali opasky, pálili zápalkami, tloukli do páteře, nechali ji chodit bosou po sněhu až do vysílení. Přesto u výslechu nepromluvila. Druhý den nechali vojáci před velitelstvím postavit šibenici a Zoju zde 29. listopadu 1941 oběsili. Její poslední slova měla být: ‚Je nás dvě stě milionů. Všechny nás nepověsíte. Ať žije soudruh Stalin!‘“
Pak Grospič čtenářům vysvětluje, proč o tom mluví: „Proč připomínám toto opomenuté výročí? Protože komunismus je opravdu IN. A mladí lidé byli těmi, kteří prokazovali neskutečné nasazení v boji proti fašismu, v boji proti kapitalismu ve stávkách a v odborových i stranických organizacích, bojovali v ilegalitě, bojovali za revoluci a jejich budovatelské úsilí má svůj pomník na mnoha místech v naší zemi. Opakuji: Komunismus je IN! A bude IN pro mladou generaci, která nebude chtít být spojována s bezpáteřními kariéristy pravice i různých sociálnědemokratických či šovinistických uskupení, která nebude chtít být spojována se snadno manipulovatelnými hlupáky, s oportunisty, s kývači a těmi, kteří chtějí promrhat život v konzumu a v hlavě mít jen to, co jim tam nalije antikomunistická propaganda a naše konformní školství.“
Tak především je s bezpáteřními kariéristy spojována čtyřicetiletá vláda komunistů u nás. V této době museli být kariéristé ještě bezpáteřnější než kdy jindy, protože komunisté měli mocenský monopol, takže ze všech druhů kariérismu zůstal k dispozici jen jeden, a to zrovna ten, který zavedl zločinecký režim.
Není důvod, proč bychom si neměli připomínat partyzány a odbojáře jakékoli národnosti. Komunisté ovšem mnohé odbojáře proti nacismu pak sami věznili, mučili a zavraždili. Když už jsme u těch obětí, které by si měl připomínat soudruh Grospič, hned nás napadnou přinejmenším ty, které měla na svědomí sovětská okupace v roce 1968. Proč? Protože ty Grospič bagatelizoval. Když se v říjnu 2019 hlasovalo ve sněmovně o 21. srpnu jako významném dni k připomínce obětí invaze vojsky Varšavské smlouvy, Grospič v Českém rozhlasu Plus řekl: „Základní premisa z našeho pohledu je, že se nejednalo o okupaci.“ A ještě: „A oběti? To byly vesměs oběti dopravních nehod. Myslím, že si zaslouží vyjádřit úctu, ale nebyly to oběti žádných aktivních ozbrojených bojů, to je třeba říci.“
Za pár dní se za tuto nehoráznost poněkud mdle omluvil: „Mám hlubokou úctu i k obětem lidí spojených se srpnovými událostmi roku 1968. Mnohokrát jsem se vyjádřil, že invaze, vstup vojsk v roce 1968 byl špatný, tragický a poškodil naši společnost, zanechal v ní i hluboké rány. Mrzí mě, jak byla má slova vnímána a šířena některými sdělovacími prostředky, a velice se za ně omlouvám.“ Tak předně to nebyly „srpnové události“ a nějaký „vstup vojsk“. Byla to okupace. Nemá ho co mrzet, jak byla jeho slova slova „vnímána a šířena některými sdělovacími prostředky“; byla šířena, neboť je řekl. A vnímána tak, jak je řekl.
Tak ještě nakonec připomínku jednoho mrtvého, oběti komunitického režimu, kterou by měl s. Grospič v Haló novinách také připomínat. Peter Lenger, 16 let: „Učeň druhého ročníku chemické nástavbové školy Slovnaftu Bratislava se narodil 3. března 1952. S rodiči bydlel na adrese Bratislava, Jaskový rad 117. Dne 22. srpna 1968 mezi 12.00–13.00 hodin se stal obětí střelby sovětských vojáků do bratislavských občanů na Námestí SNP před vchodem do Pošty 1. Peter Legner podobně jako Jozef Szvityel utrpěl zezadu průstřely pravého předloktí, hrudníku a břišní krajiny s fatálním poškozením vnitřních orgánů, takže zemřel již při převozu do nemocnice.“ (Manipulatori.cz.)
Pokud je komunismus IN, tak bychom se měli zeptat, kde přesně tedy dnes je. To by nás opravdu zajímalo.
